Litvínov často sází na domácí trenéry. Proč ne teď?
Vím, že kvalitní trenéry máme i zde v Litvínově. Konzultoval jsem to s vedením občanského sdružení, které vede mládež. Jedna z vizí byla, že by se toho mohli ujmout i místní. Uvažoval jsem právě o Reichlovi. Po letech, co trénuje, je na výši. Vidím, co udělal s mladším dorostem, jak ho zvedl.
Co vám řekl?
Už když jsem se s ním o těch věcech historicky bavil, povídal: Chci ještě dva, tři roky dělat mládež, pomoct klukovi v kariéře. I teď jsem s ním o tom mluvil a potvrdil mi tohle svoje stanovisko.
Proč jste vybral Rulíka s Hořavou?
Mapovali jsme trenérský trh, volala spousta agentů, odborníků. Já měl jmen asi deset. S Hořavou mám zkušenost z Ústí. Nazval bych ho krizovým manažerem, který dokáže přinést do mužstva řád. Má důraz na morálku, je nesmlouvavý, ideální typ. Radima Rulíka jsem osobně nikde nezažil, ale má za sebou řadu celkem úspěšných angažmá. Konzultoval jsem to i s Jirkou Šlégrem, který pod ním trénoval v Omsku. A dal mi na něj dobré reference. Tahle dvě jména vykrystalizovala tak, že jsou na žebříčku volných trenérů nejvýš.
A jak došlo k obnovení jejich trenérského spojenectví?
Když jsem se s nimi zkontaktoval, vyjádřili návrh, aby to dělali spolu. Sešel jsem se s nimi, probrali jsme pro a proti. Já jim řekl, že máme omezené finanční možnosti. Postavili se k tomu čelem, že chtějí pracovat, že je extraliga zajímá, že až tak na penězích nezáleží. Dohodli jsme se na přijatelných podmínkách pro klub. Radim byl vázaný v Sokolově, na farmě Karlových Varů, s jejich manažerem Vaňkem v úterý večer dořešil odchod.
Kdo rozhodl, že hlavní bude Rulík a asistent Hořava?
Dohodli jsme se na tom v podstatě ve třech. Můj názor i obecné zvyklosti jsou takové, že trenér, který dělá útočníky, útoky a přesilové hry, je hlavní. A když jsme to probírali, Hořava s tím neměl problém. Říkal, že to takhle bere a chápe. Že se spolu vždy na všem dohodli. Jsou vyladěný trenérský tandem.
Nešlo ještě podržet dvojici Jeřábek - Rosol, za nimiž většina fanoušků navzdory prohrám stála?
V posledním měsíci, kdy se nám nedařilo střelecky ani výsledkově a propadli jsme na poslední místo, jsme pořád zvažovali, jak to udělat. Jestli to zlomit hráčským oživením nebo změnou trenérů. Ale nemyslím si, že by to bylo jen v trenérech, určitě ne. Příčin je víc. Neříkalo se mi to lehce, že končí. Zrovna klukům, s kterými jsem hrál, Jeřábkovi, Rosolovi a Hrabákovi. Ale ten krok už byl asi nezbytný. Byť jsem do poslední chvíle doufal, že to zvládneme i v oslabené sestavě. Ale o víkendu jsme utrpěli další dvě porážky, vždy jen s jedním vstřeleným gólem. Už mi to přišlo jako začarovaný kruh.
Ale stejně to Jeřábka překvapilo.
Zaznamenal jsem to. A souhlasím. Vždyť Keba za mnou přišel už před deseti dny a myslel si, že ho chci odvolat. Já věřil, že to zvládneme. Pak, že to necháme doběhnout do reprezentační pauzy. Ale předpokládal jsem, že na Slavii a ve Zlíně urveme aspoň bod dva. Ale Jeřábek i Rosol jsou oba inteligentní kluci, vědí, že po osmi porážkách v řadě a pádu na dno se s tím musí něco dělat. Chci jim za práci poděkovat. Rosol dokáže tým kvalitně připravit, Kebu považuju možná trochu za cholerika, ale hlavně za odborníka. A člověka, který pro to dýchá.
Cílem zůstává play-off?
Ano. Situace a sezona ještě není tak daleko, abychom začali uvažovat jen o záchraně. Mužstvo na play-off má a doufám, že s novými kouči i útočníky Jánským a Rosou přijde nový impuls.
