V Praze představoval slavnou NHL už roku 1989, tehdy v dresu Calgary. O 19 let později je zpět s Tampou. "Tak můžeme. To víte, jako starší pán potřebuju víc času," odvětí s úsměvem.
Kolik času vám zabere příprava?
Tak hodinu a půl, mnohem déle než mladším. Ale pořád mě to baví, což je důležité. Jakmile ztratíte touhu se připravovat a hrát, končíte.
Bez čeho nemůžete jít na led?
Než vyjdu na led, rozehřívám se asi třicet nebo čtyřicet minut. Snažím se rehabilitovat každý den. Pokud se o sebe nestaráte, tělo se rozpadá velmi rychle. A ještě rychleji, když je vám 42 let. Příprava je opravdu nejdůležitější pro to, abych zůstal zdravý a měl šanci.
V Praze jste zpět po 19 letech. Současná šatna je asi dost jiná než ta, v níž jste byl v roce 1989.
Opravdu velmi jiná. Ale na tehdejší cestu a Prahu mám skvělé vzpomínky. Praha roste a mění se. Ale přijet sem je pořád zábava. Tahle cesta je pro náš tým příležitost, aby se dal dohromady. Navíc se tu o nás starají prvotřídně.
Když se ještě vrátíme zpět v čase, prý jste tehdy s týmem Calgary zašli i na diskotéku?
Byla v podzemí, trochu jako v jeskyni. (Místo se jmenovalo U Bílého koníčka.) To je ono, ale jméno jsem si nepamatoval. Slyšel jsem, že ten podnik už neexistuje.
Zašel jste letos na některá místa, jež jste viděl i před lety?
Moc jsem toho nestihl. Jen jsem se trochu prošel a viděl jsem cyklistický závod. Ale není to nebezpečné jet na kočičích hlavách?
Napadlo vás v roce 1989, že byste se sem mohl s NHL ještě vrátit roku 2008?
Ne. Když mi bylo třicet, musel jsem s hokejem skončit, ale měl jsem štěstí a mohl se vrátit. Tampa je asi moje poslední zastávka. Snad to bude dobrá štace.
Vrátíte se ještě do Prahy?
Když jsem mluvil s manželkou, říkal jsem jí, že Praha je krásná. Rád bych ji sem vzal. Jistě se vrátím. Ale jako turista.
