„Asi se mu budu muset hned ze začátku zalíbit,“ pousmál se 28letý litvínovský šampion z roku 2015, který vyměnil extraligu za KHL. Smlouvu podepsal na rok po svém prvním mistrovství světa.
Proč jste zvolil Nižněkamsk?
Nabídky jsem měl už během sezony, ale nic konkrétního. Po mistrovství přibývaly. A já se rozhodl nejvíc podle toho, že si mě vybral sám trenér Nazarov. Byl se na mě podívat i na šampionátu v Paříži. Řekl mému agentovi, že o mě stojí a že ze mě udělá ještě lepšího hráče. I když jsem slyšel, že to je blázen a jeden z nejtvrdších trenérů, tak se na to těším. A jsem zvědavý.
Někdo by tak nadšený nebyl, vždyť zbil i týmového lékaře.
Bude to specifické. Asi se mu fakt budu muset hned zalíbit, abych se mu nedostal do kožichu. (smích) Vím, že hází lahve po hokejistech. A mlátí diváky hokejkou. Vesměs se to ale děje soupeřům.
Vy jste nekonfliktní?
Většinou držím jazyk za zuby. Určitě neodmlouvám. Ani si to nebudu moct dovolit. Já jsem v klidu jak na hřišti, tak i v civilu.
Poznal jste takové trenéry?
Přísné a tvrdé ano. Co jsem nastoupil do áčka v rodném Ústí, přišel Miloš Hořava. Pod ním byla příprava extrémní, asi nejtěžší v Ústí, ta mě hodně vyzkoušela. Pak Litvínov angažoval Radima Rulíka, ten je pověstný tvrdou přípravou i tvrdým režimem. Budu na to v Rusku připravený. Ale jasně, komentáře k Nazarovovi byly všelijaké.
Mluvil jste s ním už?
Osobně jsem si netroufl, spíš tlačil na agenta, ať podepíšu, že o mě stojí. Což pro mě bylo zásadní, lepší, než když vás chce jen manažer.
Jakou roli vám svěří?
Ještě nevím. V reprezentaci jsem hrál defenzivního centra, v extralize celou dobu ofenzivního. Určitě nebudu vymýšlet nějaký nový styl, napadání, někoho sestřelit, to ne. Budu chtít hrát na puku a kombinovat, jak je mi vlastní.
Jak vám seděl defenzivní centr?
Musel jsem víc bránit, od napadání jsou spíš křídla, já si hlídám druhou vlnu, sjíždím si mezi kruhy, pomáhám. Já to ale prokládal, nebyl jsem vyloženě defenzivní. Jezdil jsem si, jak jsem zvyklý, ale v hlavě jsem měl, abych byl první vzadu. Přece jen to je reprezentace a musím uhnout ze svých kolejí.
Robin Hanzl překonává norského brankáře Larse Haugena.
Budete centr číslo 1 nebo 2?
Úplně jsme se o tom nebavili, ale já doufám, že se do dvou centrů vlezu a že si přesilovky odehraju. Kdybych byl až třetí centr, musel bych zabojovat a přesvědčit trenéra, že si zasloužím být v sestavě výš.
Jdete na svoji první zahraniční misi. Co si od ní slibujete?
V Litvínově jsem byl šest let, změna mi prospěje. Vyzkouším si jiný hokej, jinou letní přípravu. Posune mě to dál výkonnostně a doufám, že se zase podívám na repre a třeba i na olympiádu, kdyby to vyšlo.
Cítíte šanci?
Rád bych startoval na přípravných turnajích a na nich o olympiádu zabojoval. Kdyby nejeli hráči z NHL, šance by pro mě mohla být.
Přitom jste vlastně stále ještě reprezentační zelenáč.
Že se do národního týmu poprvé podívám ve 28 letech, to by mě ani nenapadlo. Natož, že se dostanu až na světový šampionát. Vzali mě na kemp, abych se o místo popral, prokousával jsem se týden po týdnu, až jsem se na mistrovství podíval. Což bylo neuvěřitelné. V prvním zápase jsem byl na soupisce, v každém dalším jsem získával větší důvěru a v posledním utkání, čtvrtfinálovém, jsem začínal ve druhé lajně. Byl jsem za to obrovsky rád.
Co vám šampionát a celý reprezentační rok ukázaly?
V extralize nemáte konfrontaci se světem, nevíte, jak budete stíhat, nevíte, o kolik jsou ti hráči před vámi nebo jestli jsou na stejné úrovni. Už Karjala mi ukázala, že bych se jim mohl vyrovnat, že to není tak vzdálené. Pracoval jsem na tom a snad jsem byl platným hráčem. Šampionát byl zatím největším zážitkem v kariéře. Když vám po vítězném zápase hrají hymnu, je to úžasné.
Není paradoxní, že jdete do KHL po vaší střelecky nejslabší sezoně v extralize? Dal jste 7 gólů.
Paradox to je. Asi jsem střílení přenechal bráchovi, který se toho zhostil dobře. Už jsem se o tom taky s někým bavil, že sezona nebyla bůhvíjaká, ale vykrystalizovala v mistrovství a přestup. Dobrý! (smích) Jako pětce se nám v Litvínově dařilo, i když jsem na tom nebyl bodově jako v jiných sezonách.
Bratr zůstává v Litvínově bez vás.
Nemám o něj strach. Loňská sezona ukázala, že extraligu může hrát. A taky beze mě. Když jsem marodil, neztratil se. Pokud k sobě dostane dobré hráče, se kterými si bude moct nahrát, bude zase válet.
A vy v Nižněkamsku zase nemáte žádného Čecha. Mrzí vás to?
Když jsem zjistil, že tam není žádný Čech, zděsil jsem se. Když jsem se ale pak dočetl, že asistentem je Potajčuk, který hrál ve Spartě a umí česky, ulevilo se mi. Pár Čechů tam prošlo, teď je ještě jedno místo volné. Možná by přihlédli k tomu, kdybych chtěl někoho k sobě. Asi taky stojí o to, aby se hráči cítili komfortně a měli si s kým popovídat.
Jak se vám líbí tým?
Koukal jsem na importy, jsou tam dva Američané a jeden Kanaďan. Jména mi nic neříkají. Jen kluci z KHL mi říkali, že Sexton je šikovný. Vyhrál bodování, měl víc nahrávek než gólů; kdybych hrál s ním, dokázali bychom si asi vyhovět.
Pavel Francouz (vlevo) a Robin Hanzl v dresech české reprezentace
S kým řešíte, co zařídit?
Hodně s brankářem Pavlem Francouzem, na mistrovství světa jsme spolu spali na pokoji, píšeme si, navíc teď chvilku trénoval v Litvínově. Zjišťuji si všechno přes byt, transporty, letenky, víza. Každý den je něco nového, co musím zařídit. Volal mi nějaký Rus z klubu, mají pro mě připravené dva byty, jeden si vyberu. Buď v Domě sportsmenů, anebo na nějaké hotelové báze. Poletím sám, až se rozkoukám, dorazí za mnou přítelkyně.
Jaké je město?
Podobné Litvínovu, jen má možná větší chemickou fabriku. Takový ruský Litvínov. Jdu prakticky domů. (smích) Žádné vyžití tam prý není, jen pár restaurací. Do kina na ruské filmy asi chodit nebudu. Beru si herní konzoli a svoje filmy.
Co ruština?
Bohužel mě o nějaká léta minula ve škole. Umím anglicky a teď chodím dvakrát týdně na doučování ruštiny. Stihnu alespoň základy, abych něco kváknul. Budu to pak muset odposlouchat. Leze to do mě pomalu. Azbuka bude asi největší problém, ale svůj dres poznám.
Kdy letíte do Ruska?
Nejdřív se mám hlásit ve Finsku na dvoutýdenním soustředění, letím 10. července, pak se přesuneme do Ruska a 21. srpna to začíná.
Neměl jste šanci na NHL?
Já spíš pokukoval po Rusku, myslím, že z NHL nic nebylo. Kdyby nějaká nabídka přišla, asi se neodmítá. I když v mých letech bojovat na farmě je na hraně. Bylo by to asi hodně na zamyšlení.
Do NHL mohl z Čeljabinsku brankář Francouz, ale nepustili ho.
První rok měl těžký, provázelo ho zranění, dávali mu to docela sežrat. Říkali, aby chytal, i když to nešlo. Docela si vytrpěl. Od druhého roku platil za posilu a předváděl takové výkony, že je neprodejný.
Hodně toho musel překousnout, jste na to připravený i vy?
S tím tam jdu. Je to Rusko. Nebudeme si nalhávat, že to je země, kde je všechno v pohodě. Známe ruskou mentalitu. Nebude to snadné.
A dáte gól Francouzovi?
Musím! Doufám, že ne jen jeden.
