V současném kádru hokejového Motoru byl posledním pamětníkem první sezony, kterou klub začínal v první lize. Zatímco ostatní už odešli, on zatím zůstával.
Slovinský útočník Rok Pajič tenkrát přišel na závěr prvního ročníku, výrazně pomohl k záchraně v play out a pak čtyřikrát s klubem bojoval o extraligu.
Poslední zápas přidal letos 14. února proti Ústí nad Labem při výhře 8:5. Do dalšího už nenaskočí. V týdnu se s klubem dohodl na ukončení spolupráce.
Po čtyřech letech končíte v českobudějovickém klubu. Proč?
Pokračovat dál možná i šlo. Vedení klubu mi po mém návratu na led, kdy teď trénuju šest nebo sedm týdnů, nabídlo, abych šel hrát druhou ligu. Rozehrát se, abych byl přesný. To se mi nechtělo, proto jsem odmítl. Pak byla možnost, že bych hrál v rámci stejné ligy v jiném týmu, ale to jde minimálně na 30 dní. To jsem taky řekl, že nechci. Nechtěl jsem prostě chodit někam jinam, a tím se to uzavřelo. Skončil jsem.
Prezentováno to bylo tak, že jdete dál vlastní cestou.
Teď už můžu jít vlastní cestou, protože jsme spolupráci ukončili.
A víte, kam ta cesta povede?
Rozhodně mi to bude muset dávat smysl jak hokejově, tak prostředím pro rodinu. Aby to bylo nějak zajímavé a nebylo to jen tak, že za každou cenu někam půjdu a něco podepíšu. Takhle na to nekoukám. Uvidíme, co bude.
Zatím zůstáváte v Českých Budějovicích?
Zatím jo, ale teď mám dost volného času, takže uvidíme. Můžu se ze dne na den sbalit a jít někam na vejlet, nebo tak. Vlastně mám takové volno.
Vy už jste nedohrál kvůli zdravotním trablům konec minulé sezony. Limitovala vás třísla i v tomhle ročníku a v přípravě?
Tenkrát jsem věřil, že to nějakým způsobem půjde udělat, abych do play off ještě naskočil, ale nakonec to nešlo. Šel jsem na operaci s tříslem, ale to se povedlo docela rychle vyléčit, takže jsem na konci dubna už byl v tréninku. Nelimitovalo mě to vůbec. Naopak musím říct, že operace byla asi dobře odvedená. Ani o tom nevím a je to v pořádku, jak by to mělo být.
Jenže letos jste do hry nenaskočil.
Někdy na konci července, když se šlo na led, jsem měl zdravotní problémy s ledvinami. Měl jsem tam kameny. Takže proto jsem nemohl trénovat. Nechtělo to jít ven. Čekalo se dlouho. Možná by to bylo jinak, kdybych ty kameny vymočil rychleji. I proto jsem nezasáhl do žádného přípravného zápasu a začal jsem trénovat až ke konci srpna. To už si přesně nevybavuju.
Rok Pajič (33 let)Vizitka Jako slovinský juniorský reprezentant přišel do jihočeského Písku v roce 2003. Ještě v té samé sezoně se stěhoval do mládežnických týmů Liberce, kde také v roce 2005 nakoukl do nejvyšší české soutěže. Po letech strávených na severu Čech v Liberci, Ústí nad Labem a Vrchlabí se v roce 2012 vydal do italské ligy do Pontebby. O rok později zkusil i skotskou soutěž a ve stejném ročníku přišel do českobudějovického Motoru z EBEL z Bolzana. Od začátku roku 2014 až doteď působil na jihu Čech. Je to účastník čtyř mistrovství světa, zahrál si i olympijskou kvalifikaci v roce 2012. V české nejvyšší soutěži odehrál 32 zápasů a připsal si pět bodů. Ve druhé nejvyšší pak 404 zápasů v základní části a dalších 91 v play off. K tomu je potřeba přičíst i 30 odehraných duelů v baráži o extraligu. Působení v Motoru |
Zdravotní trable vám v posledních ročnících kariéru dost komplikovaly, že?
Bylo toho dost. Nejdříve záda, pak tříslo, a když už to vypadalo dobře, cítil jsem se parádně a neměl žádné svalové zranění nebo něco podobného, tak přišly ty ledviny. Těšil jsem se na sezonu, konečně jsem si říkal, že jsem úplně v pořádku, a pak přišlo něco, co jsem absolutně nečekal.
Pojďme ještě k té druhé lize. Proč jste se do ní nechtěl jít rozehrát?
Nechci, aby to vyznělo nějak namachrovaně, ale jednoduše jsem o to nestál. Nechtěl jsem tam hrát a prostě jsem se takhle rozhodl.
V Budějovicích jste strávil dlouhou dobu. Na co budete rád vzpomínat?
V Budějovicích jsem vydržel nejdéle ve své kariéře. Nikde jinde jsem takhle dlouho nebyl. A to asi vypovídá o tom, že jsem tady byl maximálně spokojený. Budu vzpomínat v dobrém. Zažilo se tady hodně hezkých věcí, ale i méně hezkých. To tak prostě bývá. Bylo to krásné období. Hned první sezonu jsme se zachraňovali v play out. Pak jsme hráli další rok celkem nečekaně baráž o extraligu.
Kdy byl Motor nejsilnější?
Vždycky k tomu postupu chybělo něco. Jednou jsme byli opravdu blízko, ale je těžké říct, kdy byl tým nejsilnější. Třeba loňskou sezonu jsme byli hodně silní, a nakonec jsme nedošli ani do baráže. Těžko se síly kádru porovnávají.
A když se zeptám jinak, s kým se vám v Motoru nejlépe hrálo?
Já jsem přišel v první sezoně k Aleši Kotalíkovi. A za tu krátkou dobu, co jsme spolu hráli, to byla fajn spolupráce. Bylo vidět, že to byl hráč, který má hodně zkušeností a hodně toho dokázal. Bylo to s ním hodně zajímavé. Pak bych řekl, že s Míšou Chovanem. A to jak lidsky, tak hokejově.
Takže to byl nej spoluhráč?
Nepotřebovali jsme ani dlouhou dobu, aby nám to spolu klapalo. Pamatuju si na ten první trénink, kdy přišel. Dali nás spolu do lajny a už od prvního tréninku byla velká zábava s ním hrát.
Letošní sezonu jste sledoval z tribuny. Jaké šance Motoru dáváte, aby se znovu popral o extraligu?
Šance je vždycky. Každý rok byla a i letos bude. Nechci ale říkat dopředu, jestli to bude tak, nebo tak. Sezona je hrozně dlouhá. Viděli jsme i loni, že tam během celého ročníku byly výpadky. Pak to zase bylo super a pak to dopadlo blbě. Každopádně přeju Motoru, aby to dopadlo co nejlíp a podle představ těch, co se o hokej starají a co mu fandí.
A jak vám přirostly k srdci Budějovice jako město?
Skvělé město. Už jak jste se ptal na začátku, kam povedou moje další kroky, tak hodně bude záležet na prostředí. Proto jsem v Budějovicích dlouho vydržel. Město je parádní, žije se nám tady krásně. Není malé, ani velké. Člověk má všechno při ruce. Za mě velká spokojenost.
