Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Čechmánek: Dnes se chytá jinak, brankáři dostávají hodně gólů nahoru

Roman Čechmánek coby asistent hodonínského trenéra. | foto: Anna Vavríková, MAFRA

26 2013
Po dvaceti letech znovu prožívá dramata na hodonínském hokejovém stadionu. Kdysi tu Roman Čechmánek rozjížděl skvělou brankářskou kariéru, nyní jako asistent trenéra pomáhá drtičům v play-off 2. ligy. V jejím finále čelí brněnské Technice.

V devadesátých letech byl Roman Čechmánek obávaným strážcem vsetínské mistrovské dynastie, oporou české reprezentace a zároveň vzorem pro mladé kluky. Však i Filip Barus, současný brankář Hodonína a syn jeho nynějšího trenérského kolegy, začal chytat kvůli němu.

"Je to možné, v té době všichni chtěli být Čechmánek," usmívá se dvaačtyřicetiletý nositel slavného jména. "Ale moji synové ne. Oba hrají v poli, do brány se jim nechtělo."

Sám šestinásobný vítěz extraligy, trojnásobný mistr světa a olympijský vítěz z Nagana se čtyři roky po skončení kariéry držel v hokejovém ústraní. Nyní je zpět - po boku trenéra Miroslava Baruse pomáhá Hodonínu v play-off 2. ligy.

"Máme rozdělené úkoly. Snažím se pomoct svými radami hráčům a dodat do jejich hry klid," prozrazuje Čechmánek, jehož nový tým v sobotu rozjel finále s brněnskou Technikou.

Jak se cítíte znovu na hokejové střídačce?
Normálně, nic závratného. Není to pro mě nic, do čeho bych se nebyl schopen dostat.

Užíváte si návrat do známého prostředí? Co se v Hodoníně za dvacet let změnilo?
Zimák je trošku jiný, ale jinak změn příliš není. Diváci jsou skvělí stejně jako v době, když jsem tady hrával v první národní. Je příjemné, že jich chodí hodně a povzbuzují nás. Perfektní atmosféra tým nabudí a všem se nám hraje líp.

Co se vám vybaví při vzpomínkách na hráčské časy v Hodoníně?
Když jsem tady začínal kariéru v dospělém hokeji, byly za bránou místo plexiskel sítě. Pro brankáře to bylo složitější, protože když šla střela nad bránu, vracel se puk na buly před ní.

Na střídačku drtičů jste si stoupl před začátkem semifinále. Jak se váš příchod seběhl?
Byl jsem oslovený nejdřív trenérem a poté vedením, jestli bych týmu v závěrečných bojích nepomohl. Byl jsem se podívat na tým, jak hraje, a zvažoval jsem hlavně to, jestli to budu stíhat, protože času nemám hodně.

Chodíte i na tréninky?
Jezdím jenom na zápasy. Mám na starosti koučink během nich a taktiku. Sledujeme video, rozebereme ho, vyvodíme z něj nějaké závěry a podle toho se snažíme s týmem pracovat.

Jak dlouho u drtičů zůstanete?
Jsme domluvení do konce sezony. Teď nemá cenu spekulovat, co bude dál.

Lákalo by vás dělat hokejového trenéra na nejvyšší úrovni?
Záleželo by hlavně na čase. Já se věnuju ještě malochům a to je časově docela náročné. Mám dva kluky, jednoho ve Zlíně a jednoho ve Vsetíně, a snažím se pomáhat ještě jim.

Jak máte na hodonínské střídačce rozdělené úkoly?
Celkově mám na starosti defenzivní hru, kterou se snažíme trošičku vylepšit.

Brankářům také radíte?
To jde těžko. Ti kluci jsou na něco zvyklí a já je nemůžu předělávat na konci sezony. To by nebylo vhodné. Samozřejmě jim nějaké detaily říkám, ale teď už není čas je přeučovat nebo u nich něco měnit.

V prvním finále uspěl v nájezdech brněnský Rajnoha se dvěma kličkami. Udělal byste něco jinak?
Já bych ho do těch kliček ani nepustil. Chytal jsem trošku jiným stylem.

Změnil se hodně brankářský styl proti časům, kdy jste zářil?
Samozřejmě. Dá se říct, že se změnil úplně. Dneska gólmani chytají hodně dole, používají butterfly styl, což je velká změna proti nám. Ale také dostávají jiné góly, než jsme dostávali my. Mají hodně odkrytý vršek, takže dostávají hodně gólů tam.

Je současný styl účinnější?
Co se týká bezprostřední blízkosti, tak tím, že pokryjí celý spodek, mají dnešní brankáři výhodu.

Kdy jste naposledy stál v brance vy?
Před čtyřmi roky, když jsem skončil kariéru. Hokej samozřejmě dál hraju, ale jenom v poli. Chytání už mě neláká, i když jsem vyhlásil jednu sázku.

Můžete ji přiblížit?
Týkalo se to mladších dorostenců ve Vsetíně. Když ztráceli osm bodů na předposledního, tak jsem jim řekl, že pokud se zachrání, půjdu s nimi chytat na trénink. Oni se zachránili, takže budu muset po čtyřech letech do výzbroje.

Čím se vlastně zabýváte mimo led?
Mám obchodní záležitosti mimo sport.

Hokej však pořád sledujete. Poslední dobou děláte spolukomentátora pro Nova Sport...
Byl jsem oslovený Novou, protože chtěli rozjet nějaký projekt. Vytipovali si nějaké lidi a chtěli vyzkoušet, jak nám to společně půjde. Zatím to bylo pouze pár zápasů, takže je předčasné mluvit o tom, jestli to bude dlouhodobější, nebo ne. Z hokeje jsem samozřejmě nevypadl, chodím na něj skoro pořád, takže dění v něm sleduju.

Jak se cítíte za mikrofonem, když máte hodnotit výkony svých následníků?
Já se snažím spíš doplňovat komentátora o postřehy, které vidím jako hráč. Protože vím, jak to hráči na ledě sami vidí a cítí.

Nova bude vysílat olympijský hokejový turnaj. Je možné, že vás diváci uslyší ze Soči?
To se všechno uvidí. Zatím jsme domluvení na tom, že některé zápasy budu spolukomentovat. Tím, že Nova živého vysílání tolik nemá, tak není kde to víc natrénovat.

Vraťme se ještě k Hodonínu. Co mu chybělo, aby v prvním finále Techniku přetlačil?
Měli jsme spoustu šancí. I v normální hrací době jsme měli dvě trestná střílení. To, že jsme šance neproměnili, se nám vymstilo. Ale série teprve začíná a do dalšího zápasu půjdeme se stejným nasazením.

Techniku podržel brankář Novák. Poradíte hráčům, jak na něj vyzrát?
Samozřejmě si něčeho všimnu, ale na ledě hráči neporadíte. Musí se sám rozhodnout, co je nejlepší.

Autor:


Najdete na iDNES.cz



mobilní verze