"Vzhledem k tomu, že jsme vyhráli, mě až tak nemrzí, že jsem do turnaje nezasáhl," poznamenal zlínský rodák Čechmánek, který největší klubové úspěchy slavil v rivalském Vsetíně. I když už nehraje, blízko hokeje zůstal. Chodí na tréninky se svým synem Jakubem, zastupuje brankáře Jakuba Sedláčka a nyní i komentuje.
Opravdu vás nikdy nemrzelo, že jste nechytal aspoň v základní skupině?
Dělal jsem náhradníka v té době nejlepšímu brankáři na světě. Byl jsem součástí týmu, byl jsem na střídačce a prožíval to stejně jako hráči na ledě. Musíte je povzbudit, hecovat. Bylo to stejné, jako kdybych stál v bráně. I když jsem do zápasů nezasáhl, je pro mě olympijské zlato nejvíc.
Pomohl vám olympijský úspěch i do NHL?
To s ním nesouvisí, angažmá se zrodilo až za dva roky. Roli hrály jiné vlivy. Byl jsem dlouhodobě v reprezentaci a odchytal tam spoustu zápasů. Zájem stoupl po mistrovství světa 2000 v Petrohradu, kdy jsme porazili Kanadu 2:1.
V Naganu jste zblízka poznal Dominika Haška. Co jste si od něj vzal?
Nasazení. Tehdy jsme ještě neměli takové srovnání s hráči NHL jako dnes, nevěděli jsme, jací jsou. Když s nimi člověk trénoval a viděl jejich nasazení, snažil se jim přizpůsobit. U nás takové nasazení a zarputilost v tréninku není. V NHL jsou tréninky v takovém tempu, že hráč ani nemá šanci se napít. Po návratu domů jsem proto šel naplno do každého tréninku, takže spoluhráči ve Vsetíně mi těžko dávali góly. Zkrátka mě to nakoplo a ukázalo směr, že se člověk musí připravovat jinak.
Jak často si na ten slavný turnaj vzpomenete?
Moc ne, i když poslední dobou se o něm hodně mluví. Lidé mě často oslovují a ptají se, jak to bylo. Sice je to už patnáct let, ale hokejoví fanoušci to mají pořád v hlavách, protože euforie byla velká. Lidé brzy vstávali s týmem hodně žili.
Může český hokej ještě někdy zažít stejnou euforii, nebo šlo o opravdu výjimečnou událost, která už se nebude opakovat?
Pro nás hráče to nebylo až takové. Ze začátku jsme to brali jako běžný turnaj, který se ničím nevymykal. Euforii jsme poznali až v závěrečných kolech, kdy chodily faxy od fanoušků. Maily tehdy ještě nebyly. A jestli se to bude opakovat? Každý turnaj je jiný. Může nastat doba, kdy tým uspěje v olympijské čtvrtfinále a znovu vypukne euforie. Ale dopředu nejde odhadnout, jestli nějakou příští olympiádu budou lidé prožívat stejně.
Kde máte medaili?
Schovanou v trezoru. Mám ji uloženou, párkrát jsem ji ukazoval. Hlavně na besedách pro děti.
Ptají se na Nagano i děti, které ho nezažily?
Ptají, protože jim to doma říkají rodiče. Říkají dětem: chodíte na tréninky s panem Čechmánkem, který byl v Naganu a získal zlatou medaili.
Co vám po letech zůstalo v paměti kromě turnaje a oslav?
My jsme toho moc neviděli. Když nemáte hrací den, stejně trénujete a nedostanete se nikam. Pro nás existovala jen olympijská vesnice a zimák. Takže si spíš pamatuju setkání s jinými sportovci ve vesnici.Třeba že je někdo menší, než jste si myslel, nebo není tak svalnatý.
Jak vzpomínáte na setkání s Waynem Gretzkým, kterého jste připravili o sen vyhrát zlatou olympijskou medaili?
Jako dítě jsem se na něj díval. byl to někdo. Vůbec jsem si nedokázal představit, že bych proti němu někdy hrál. I když byl na sklonku kariéry, byl to zážitek. Pořád to byl pan hráč.
Koho v dnešním hokeji považujete za stejně velkou osobnost?
Byl to výjimečný hráč, který byl odmala bruslařky i technicky jinde. I dnešní hráči jsou vynikající, ale ne tak jako Gretzky. Takoví se rodí jednou za sto let.
Od letošního roku jste začal spolukomentovat pro televizi Nova, která má vysílací práva na hokejový turnaj v Soči 2014. Láká vás vrátit se na olympiádu v jiné roli?
Bylo by to jiné. Zatím to zkoušíme, uvidí se podle ohlasů. Teď je předčasné říkat, jak to bude vypadat.
Jak vás vůbec komentování baví?
Ozvali se sami, jestli bych to nechtěl zkusit. Zatím jsem komentoval dvakrát, napodruhé se to zlepšilo. Můj pohled je přece jen trošku jiný než pohled komentátorů. Snaží se to brát z pohledu hráče, jak to vidí.
Česká televize nyní vysílá záznamy z Nagana. Dokážou vás tyto přenosy přikovat k obrazovce?
V poslední době mě k ní přikoval spíš dokument o Jágrovi, který byl velmi zdařilý. Nechyběly ani záběry z Nagana, takže člověk zavzpomíná, jak to tam vypadalo.