Vyhrál olympiádu, byl první českou jedničkou draftu, nastoupil v zápase hvězd NHL, z Čechů zvládl víc zápasů ve slavné zámořské soutěži jen Jaromír Jágr. Ale málokdy zažil slavný obránce Roman Hamrlík takové dojetí, jako když sledoval, jak dres jeho o rok staršího bratra Martina míří ke stropu stadionu, kde se společně odrazili k báječné hokejové kariéře.
„Nečekal jsem, že to bude tak dojemné. Ještě teď mám husí kůži,“ přiznal 42letý Roman Hamrlík bez vytáček během první přestávky extraligového utkání s Hradcem Králové. „Přijel jsem kvůli tomu, abychom si to s bráchou užili a měli další pěknou hokejovou vzpomínku.“
Stačili jste si s Martinem něco říct během ceremoniálu?
Nečekali jsme, že to bude takhle fantastické. Povedlo se to, já i brácha jsme byli docela naměkko. Jsem rád, že jsem mohl přijet a zúčastnit se takové pěkné akce. Jsem na bráchu hrdý.
Jaká byla vaše první reakce na to, když jste se dozvěděl, že Martinův dres doplní na stadionu dresy dalších zlínských legend?
Samozřejmě jsem byl rád a nechtěl si nechat takovou akci ujít. Nad ničím jsem nepřemýšlel a zabukoval si letenku. Přijel jsem jen na krátko, na pět dní. V sobotu se svezu se Zlíňákama autobusem do Prahy a v neděli letím zpátky do Montrealu.
Martin pro změnu nechyběl na vaší rozlučce s kariérou v Montrealu. Dají se obě akce srovnat?
Tam jsme to oslavili večeří v restauraci. Tady to bylo něco jiného. Ale taky jsem byl rád, že tehdy brácha s mamkou přijeli.
Martin začal trénovat extraligu pouhé tři roky poté, co uzavřel kariéru. Napadlo vás někdy, že to může jít tak rychle?
Jsme v kontaktu. Voláme si každý týden, denně si píšeme přes whatsapp. Díky tomu vím, že když předtím trénoval děti, naplňovalo ho to. Zlínu se ale nedařilo, a tak se to vyvinulo tímto způsobem. Možnost trénovat extraligu se jen tak někomu nepodaří. Brácha byl ze začátku nervózní, měl stres a nespal, ale teď je hodně rád, že to dělá.
Dáváte mu nějaké postřehy?
Když vyhrají, tak to moc neřešíme. Po porážkách se ho ptám na různé věci. Ale abych mu říkal, co má dělat, tak to ne. To řeší s Robertem (Svobodou).
Prý už jste mu vyházel celé mužstvo?
Bráchovi se nedá věřit každé slovo (úsměv). Zdejší hokej moc nevidím. Informace mám akorát od bráchy. Kluci bojují a on je tady od toho, aby jim dal instrukce a hokejový systém. Pro Zlín udělal hodně jako hráč a věřím, že teď udělá i jako trenér.
Takže tým dovede do play-off?
Doufám, že ano.
Posily z Kanady po vás nechce?
Zatím ne, i když nějaké srandičky proběhly. Brácha má hráče, se kterými může počítat, a uvidí se, co bude příští rok.
Jak jste na tom s trénováním vy? V Montrealu se staráte o děti, že?
V Kanadě je složitější dostat se k dospělým. Jsem u dětí a naplňuje mě to. Mám čtyřletého syna, který začal bruslit, a díky tomu jsem získal nějaké kontakty. Jednou za dva týdny trénuju děti, ukazuju jim, jak se bruslí a podobně. Člověka potěší, že jim může něco předvést.
Ví děti něco o vaší kariéře, nebo spíš jejich rodiče?
Starší to možná ví, protože hokej je v Kanadě opravdu sport číslo 1. Rodiče to pochopitelně ví, protože bývalých hráčů si tam váží. Je to poznat, kdykoliv někoho potkám na stadionu. Jsem rád, že se to tak dělá i ve Zlíně.
Zpátky do hry už vás to netáhne?
Tréninky s dětmi mi stačí. Občas si zahraju pivní ligu, ale už jsem na to starý, abych se někde nechal mlátit. Hokej šel dopředu, mladí kluci jsou nadupaní. Je to o rychlosti.
Co v této souvislosti říkáte na výkony Jaromíra Jágra?
Je úžasný, je to hrající legenda. Je jenom dobře, že stále pokračuje. Pořád má co předávat mladým, můžou se učit.
