„Byl to můj první hattrick, když nepočítáme juniorku a dorost, tam jsem góly dával,“ smál se 30letý reprezentační útočník se zkušenostmi z NHL.
Tak jak se po prvním hattricku cítíte?
Jo, super, pokladník už se smál. Pocit je to nádherný. Ale já říkám, důležité jsou body do tabulky. Góly jsou krásné, individuální výkony pomáhají týmu, ale na konci sezony jsou rozhodující body v tabulce, které určí, kdo bude v play-off, a kdo ne.
Když jste minule proměnil nájezd bekhendovým blafákem, říkal jste, že už to budete muset změnit. Ale znovu jste vsadil na stejnou fintu. Proč?
Předtím jsem blafoval... Viděl jsem, jak předtím zakončil Kučis (Lukáš Kucsera), tak jsem naznačil střelu a šel jsem do toho. Trénuju to, věřím tomu.
Při dorážkách je to o štěstí, nebo je to umění, které se dá taky naučit?
B je správně. Je to jako David Lafata za Spartu, nejlepší střelec ligy. Ten si vždycky najde prostor. Moje hra je na tom založená. Pohybuju se v předbrankovém prostoru. Minule jsem taky říkal, že neumím projet kluziště jako Štencík (Jan Štencel). Góly proto dávám z dorážek a ze střelby okolo branky a vrcholu kruhů.
Probudil se ve vás střelec? Za patnáct odehraných zápasů této sezony máte dvanáct gólů, což je stejné číslo jako za celou minulou základní část.
Jo, asi někde ve mně spal... Ale nechtěl bych říkat, že jsem nějaký střelec. Prostě mi to tam padá z těch předbrankových prostorů, kde se teď dobře orientuju a ty puky tam leží.
Je pro vás hattrick proti Spartě povzbuzením před reprezentačním srazem, na který jste dostal pozvánku po šesti letech?
Je to povzbuzení pro všechny. V téhle reprezentační pauze se kluci budou určitě lépe připravovat, když máme dvě vítězství v řadě (v Brně a nad Spartou), než kdybychom tyhle těžké zápasy prohráli. Jsem šťastný za tým, že jsme to zvládli. Spartu jsme předtím dlouho neporazili.
Zápas se Spartou byl docela vyhrocený, vaši spoluhráči Pastor a Štich předvedli tvrdé bodyčeky. Co jste na to říkal?
My to inkasujeme na tréninku denně, takže jsme rádi, že to pocítil i někdo jiný.
