Na straně domácí Slavie Praha Josef Vašíček a Josef Stümpel, na straně hostujícího Kladna Tomáš Kaberle a Jaromír Jágr. A k tomu téměř vyprodaná O2 arena (tehdy ještě Sazka Arena), do které si našlo cestu 15 783 diváků.
Takové byly v listopadu 2004 kulisy extraligového utkání, které pomáhala řídit dvojice čárových rozhodčích z Jihlavy: Václav Guth a David Rittich. „To byl asi vrchol mé kariéry. V NHL byla výluka, do Evropy přijeli hvězdní hráči a my pískali top zápas,“ vzpomíná Guth.
Ten, společně se svým tradičním parťákem, řídil také jeden duel reprezentace. „Ještě v době, kdy bývaly turnaje ve Zlíně, jsme pískali zápas Česká republika - Rusko,“ vzpomíná sudí, který v nejvyšší domácí soutěži odřídil 15 sezon.
V sobotu při prvoligovém klání Jihlava - Ústí nad Labem však pískal naposledy. „Tělo už je docela dost opotřebované. Potřebovalo jinou regeneraci, než když je vám 35,“ usmívá se sedmačtyřicetiletý sudí. „Z jedné strany mě mrzí, že to všechno končí. Ale aspoň nastane více klidu.“
Společně s Rittichem pískal dvacet let. Velkou část života tak strávil na cestách napříč republikou. „Většinou, když jsme jeli na zápas, to bylo v pohodě. Já jsem spal, David řídil,“ vzpomíná s úsměvem. „Často nás taky nabírali hlavní rozhodčí. Měli jsme za povinnost jezdit společně. Takže jsme nebyli jen ve dvou, ale ve třech. A poslední dobou i ve čtyřech,“ popisuje.
Z Jihlavy byly vzdálenosti zhruba podobné. „To byla výhoda. Ale když přišla zima, třeba z Vítkovic jsme se vraceli až v šest ráno, rovnou do práce,“ vzpomíná. „Když byla kalamita, byla ucpaná dálnice, zůstali jsme na ní.“
Nejoblíbenější Guthovou adresou byl prý stařičký Eden. „Mrzí mě, že se tam už nepodívám, protože Slavia se do něj na první ligu vrací,“ připomíná. „Eden měl svoje kouzlo. I když přišly tři čtyři tisíce lidí, atmosféra byla skoro stejná jako kdysi na Vsetíně,“ připomíná legendární Lapač. „Když pak přešli do O2 areny, udělali velkou chybu,“ myslí si.
Naopak do Karlových Varů se nikdy netěšil. „Nebylo to tak, že bych neměl rád místní tým nebo hráče. Ale když měli starou plechovou halu, bylo to hrozné,“ vzpomíná. „Docela z ruky, bez dálnice. Tam se v zimě jezdilo špatně a rozhodčím se do Varů nikdy nechtělo.“
Gutha těší, že se během úspěšné kariéry vyhnul i nepříjemnostem ze strany nespokojených diváků. „Čím déle člověk píská, tím méně nějaké nadávky na ledě vnímá,“ líčí s úsměvem. „Nebo musíte pískat tak dobře, aby na vás nekřičeli,“ směje se. „A to se nám většinou dařilo. S fanoušky jsme problémy nemívali. Že by nás chtěli někde napadnout, to ne,“ pochvaluje si.
