Že vám to nic neříká, ač sledujete hokej pravidelně? A z reprezentace si ho rozhodně nepamatujete?
Suchánek totiž k cestě do NHL nepotřebuje hokejku, on je sudí. A teď ho skutečně dělí jen krok od toho, aby jako první Čech (a jako třetí Evropan) pískal soutěž, ve které je odměnou blyštivý Stanley Cup.
„Doufám, že příležitost dostanu. Když ne, nebude to konec světa. Ale od starších kolegů vím, že obvykle nováček aspoň jeden zápas dostane, třeba na konci sezony, když je to rozhodnuté,“ líčí z Ameriky lajnový sudí Suchánek.
Dostat ho k telefonu není jen tak. Po podepsaní kontraktu s NHL mu musí rozhovory schvalovat oddělení komunikace ligy. Některá témata – jako plat, vysvětlování konkrétních situací ze zápasů či jen historky (drby) o hráčích – jsou logicky zapovězena. A teprve až svolí šéfka přes média, smí Suchánek odvyprávět svou cestu, která ho přivedla až k bráně do NHL. Snad už ji brzy otevře, ostatně jako jiní Češi, kteří teď dřou na farmě v touze ukázat se ve světle reflektorů.
„Hráč – když má formu a dává góly – tak ho většinou obratem povolají. U rozhodčího je to dlouhodobější proces. Zvlášť u mě, musím si zvyknout na styl amerického hokeje,“ popisuje.
Máma: Koukni na Šindlera!
Nejde ani tak o rozdílná pravidla, ale odlišnosti spočívají v málo viditelných detailech. A tak užší zámořská kluziště mají za následek to, že během hry dostávají rozhodčí od hráčů mnohem častěji (nezaviněně) naloženo, proto třeba Suchánek začal nově nosit loketní chrániče. Jinak by byl po zápasech samá modřina.
Do patnácti let hrával v Plzni hokej. A už když se jeho „kariéra“ chýlila ke konci, častokrát mu maminka v televizi ukazovala jiného Plzeňáka, Vladimíra Šindlera. „Podívej, jezdí na mistrovství světa. Měl bys to taky zkusit jako rozhodčí.“
Až se skutečně s kamarádem přihlásil na kurz, otec mu koupil výbavu a on před 13 lety začal pískat minihokej nejmenších capartů a žáků. Pak to šlo ráz na ráz – 1. liga, extraliga. Před dvěma lety první mezinárodní akce v podobě třetí divize světového šampionátu osmnáctiletých na Tchaj-wanu, pak i elitní mistrovství světa dvacetiletých a letos v květnu už šampionát dospělých v Paříži. Suchánek se směje: „Jsou i rychlejší postupy, ale jsem spokojený.“
Pavel Halas, někdejší šéf komise rozhodčích, pak přidává: „Libor dostal příležitost a chytil se. Přitom extraliga je pro nováčky těžká soutěž na pískání, ale on do ní zapadl velice rychle. Nejenže píská dobře, ale je i chytrý a pracuje na sobě.“
Podobně jako u hráčů ale tyto aspekty nemusí stačit. Ke kariéře v NHL potřebujete i něco navíc. „Být ve správný čas na správném místě. A to on byl,“ říká Halas.
Státnice a vzhůru do Ameriky
Blížil se velkolepý turnaj jménem Světový pohár, když z NHL přišla evropským federacím nabídka, ať každá z nich nominuje na rozhodcovský kemp dva zástupce, kteří pak v Evropě vypomohou při přípravných mačích. Většina zemí ukázala na dva nejzkušenější, Češi ale zkusili jinou „taktiku“ a do Buffala vyslali i jednoho mladíka.
„Byl to risk, který vyšel,“ říká dnes Halas, který tehdy rozhodl. V kempu se tenkrát sešlo sto sudích, kteří toužili po práci v NHL, a osm evropských „exotů“. Suchánek zaujal, a tak krátce po semináři přišla nabídka, aby v únoru 2017 dorazil do Toronta a odpískal tři zápasy v AHL. Samozřejmě kývl.
Mače zvládl, jenže... „Ani tehdy jsem si nepomyslel, že bych mohl dostat kontrakt v NHL. Mým cílem zpočátku byla extraliga, pak mistrovství světa... NHL? Nikdy.“
Byl červen. On po návratu z mistrovství ve Francii narychlo dopisoval diplomovou práci, bifloval se na blížící se státnice na strojní fakultě plzeňské univerzity, když najednou v e-mailu přistál návrh ročního dvoucestného kontraktu pro NHL.
Chvíli se rozmýšlel, jenže uvnitř byl vlastně rozhodnutý hned, jakmile zprávu na počítači otevřel. Bral to jako výzvu, zvlášť když měl za pár dní uzavřít inženýrské studium. „Přiznám, že po tom e-mailu bylo těžké se soustředit na státnice.“
Uspěl i u nich, a tak když v září rozjela NHL své přípravy, byl u nich na ledě i on. Debut si odbyl rovnou v nejslavnější aréně Madison Square Garden, pak přišel Washington i nová hala Detroitu, celkem osm zápasů. Občas v nich zaskočil a vlastně i teď v AHL zaskočí některého z krajanů-hráčů českým pozdravem. „Docela koukali,“ řekne, ale víc už – jak velí zákony oddělení komunikace – dodat nesmí.
Jen dva Evropané před ním
Tušil, že v zámoří začne ve farmářské AHL, přesto je po Švédovi Marcusi Vinnerborgovi a Rusu Jevgeniji Romaskovi teprve třetím Evropanem, který je na seznamu rozhodčích NHL. První dva se mezi elitu dostali a s Romaskem dokonce Suchánek bydlí ve stejném bytovém komplexu v pensylvánském Hershey, dvě hodiny od Philadelphie.
Právě odtud vyráží Čech za zápasy – jsou-li do sedmi hodin jízdy, pak autem, vzdálenější štace zdolává letecky.
Cestuje sám, protože zatímco v Česku mají lajnoví sudí stálého parťáka, často i ze stejného města, tady na každém stadionu čeká na Suchánka jiný kolega.
Tuto „samotu“ třeba Halas považuje v americké adaptaci za nejtěžší: „Z hlediska jiných pravidel se to dá zvládnout, ale životní styl je úplně o něčem jiném. Rozhodčí víc cestují, vše si zařizují sami. Jsou na tripu klidně deset dní v kuse. I proto platí, že ten, kdo je dobrý v Evropě, nemusí být dobrý v Americe. Já jsem rád, že to Liborovi vyšlo.“
Sám Suchánek si nestěžuje. Na zámořský styl života si prý zvykl rychle, pomohla i obstojná angličtina. V Americe je sám, až teď se za ním chystá přítelkyně. Navíc po prvních dvou měsících zná hlavně hotely a stadiony. Zároveň řekne: „Zatím mám mírnější režim. V říjnu jsem pískal devět zápasů, v listopadu jich bude dvanáct. Ale po Novém roce se počet rapidně zvyšuje. Aspoň jsem si teď zařídil věci okolo bydlení, udělal americký řidičák.“
Po každém zápase dostává hodnocení od delegáta, zároveň sám cítí, jestli se mu duel povedl, jestli se mu obecně daří. A tak je dobré, že od něj přes telefon slyšíte: „Zatím jsem spokojený. Jen na pár věcech musím ještě zapracovat.“
Už byla řeč o zámořských pravidlech, která se v některých detailech liší od těch mezinárodních. A právě ta má Suchánek po 13 letech kariéry zautomatizovaná. Stejně tak se už naučil čelit tlaku, mít odolnou psychiku.
Byť má-li jmenovat věc, která je na soudcování nejtěžší, pochopitelně odpoví: „Snášet psychicky tlak od klubů a občas od médií. Není příjemné, když se udělá chyba a pak je to propírané v novinách.“
Teď v českých médiích rozhodně propírán nebude. Naopak – bude chválen, zvlášť pokud ještě udělá finální krok směrem k NHL. Přestože podepsal roční kontrakt, nemá být jeho cesta do Ameriky sezonní záležitostí. „Určitě se chci prosadit, to je důvod, proč jsem do Ameriky odjel.“ Že po NHL touží zástup domácích severoamerických sudí? No a! „Neřeším to. Chci uspět, abych si splnil velký sen,“ říká Suchánek.
Kolik sudí v NHL vydělá?
Náš rozhovor končí. Některé otázky zůstaly dle dohody nevyřčeny, přesto člověka zajímá, kolik si vlastně v NHL rozhodčí vydělá. Zvlášť když znáte mnohamilionové gáže hvězdných hráčů.
Internet záhy odpovídá: průměrný plat hlavních sudích byl loni 185 tisíc dolarů ročně (přes čtyři miliony korun). Lajnoví se dostali na 70 až 100 tisíc dolarů (okolo 2 milionů korun). Třeba si na ty peníze jednou sáhne i Suchánek.
