„Ale byl to pořádný zápřah, určitě nejtěžší část přípravy. Dva tréninky na kole denně, posilovna, běhání... Byly chvíle, kdy bych nejraději to kolo hodil do škarpy. Jenže to by mi v cíli u trenérů neprošlo,“ hlásil 19letý Simon.
Budete mít ještě vůbec chuť někdy si sednout na kolo a projet se?
To zase jo. Kolo není v přípravě špatné. Nohy se neničí, přitom sílu do nich nabíráme maximálně, pro hokejistu ideální.
Byla příprava na suchu s Plzní jiná než před rokem ve Spartě?
Je to jiné. Ve Spartě to možná bylo i trošku jednodušší. Tréninky byly kratší, od začátku se vlastně dělalo to samé, hlavně dynamika a podobně. Tady je to víc o tom, abychom se dostali do dlouhodobé kondice a byli dobře připravení na celou sezonu.
Jak jste na Šumavě po celodenní dřině relaxoval?
Byl jsem často rád, když jsem přišel do pokoje, lehnul si a usnul. Občas jsem se díval na kluky, kteří mastili poker, a trochu jim do toho kecal. A samozřejmě jsme koukali na fotbal v Brazílii, sázeli na výsledky. Bilance? Nulová úspěšnost, 150 korun v mínusu... (smích)
Plzeňský kádr se hodně změnil a omladil. Jak fungují vztahy mezi vámi mladými a staršími hráči?
Starší si to usměrňují, to je jasné. Ale je to v pohodě, hlavně se bavíme všichni dohromady, žádné partičky. Tak to má být. Parta je tady super, snad to vydrží.
Teď vás čekají dva týdny volna, než půjdete na led. Co máte v plánu?
Zasloužený odpočinek (úsměv). Chci vyrazit autem do Chorvatska. A pak možná ještě na pár dnů do Tater. Takže chvíli válečka a chvíli aktivní pohyb, aby mi nohy úplně neztuhly.
