Po jediné sezoně v polské lize, ve které s týmem JKH GKS Jastrzebie vybojoval finálovou účast, se útočník Petr Polodna vrací zpět do České republiky. V příštím ročníku bude hájit barvy Horácké Slavie Třebíč.
„Měl jsem i jiné nabídky, něco z toho bylo také z ciziny. Ale nebylo to až tak zajímavé,“ líčí jednatřicetiletý forvard. „A když o mě projevila zájem Třebíč, dohodli jsme se.“
V Polsku už jste pokračovat nechtěl?
Asi by nebyl problém se tam domluvit dál. Potíž byla v tom, že Jastrzebie bude na další sezonu snižovat rozpočet na polovinu. Tím pádem by byl poloviční i plat. A to už by se nám nevyplatilo. Ale musím říct, že to od nich bylo férové jednání.
Jak to?
Řekli nám to už před koncem sezony, ať s tím počítáme. Že kdo chce, ať si něco najde. A ti, kterým se to nepovede, že musí počítat s tím, že se budou snižovat peníze. To od nich bylo fér. Sezonu doplatili, jak měli. A řekli na rovinu, že na další už nebudou mít tolik peněz.
A jak se vám polská nejvyšší hokejová soutěž zdála jinak?
Líbila se mi moc. Bylo tam pár kvalitních týmů, které hrály o vršek tabulky. Hokejově to bylo dobré. Stejně tak s klukama v šatně, tým jsem chytil perfektní.
A co se týče nehokejového života?
Myslím, že i život v Polsku se nám líbil. Překvapilo nás to, hlavně po tom, co se tady v Česku o Polácích říká. My jsme byli nadšení.
Často se mluví o agresivních polských fanoušcích. Zažil jste nějakou vypjatou situaci?
S tím jsem se nesetkal. Fanoušci fandili, ale vše to bylo slušné. Určitě se našly i nějaké nevhodné pokřiky, ale to je v Čechách stejné. Dokonce bych i řekl, že v Polsku to bylo mnohem slušnější. Možná existují nějaké vyhrocené zápasy, mezi týmy, mezi kterými panuje rivalita. Ale tam, kde jsem byl já, se mezi fanoušky za celou sezonu nic nestalo.
Mluvil jste o tom, že nabídek jste měl víc. Co rozhodlo pro Třebíč?
Když jsem se rozhodl, že se vrátím do Česka, jednal jsem se dvěma kluby, které měly zájem. A lepší z nich pro mě byla Třebíč. Protože už nějakou dobu hrají v první lize nahoře, což pro mě bylo rozhodující.
V Třebíči se navíc rýsovala možnost zahrát si znovu s Lukášem Havlem, se kterým vám to klapalo v Havlíčkově Brodě.
To ano. A abych pravdu řekl, trošku jsem s tím počítal. Když jsem do Třebíče šel, říkal jsem si, že by to mohlo vyjít. Ale pak jsem se dozvěděl, že to asi nedopadne.
Lukáš se z osobních i zdravotních důvodů nakonec rozhodl raději odejít do druholigových Moravských Budějovic. Jak to vnímáte?
Trošku to mrzí, ale nedá se nic dělat. Byli jsme sehraní, známe se spolu odmala. V Brodě nám to klapalo. Takže je to škoda.
Přemlouvat jste ho nezkoušel?
To určitě ne. (usmívá se) To jsem nikdy nedělal, abych někoho přemlouval. To je každého věc a jeho rozhodnutí, jak naloží se životem. Co bude dělat a co ne. Ani nevím, jak to měl. Je hráčem Třince, nevím, jaká jednání probíhala tam. Jestli nebyl problém kolem hráčských práv. Neznám detaily, takže by bylo těžké někoho přemlouvat.
Jste jihlavský rodák, odchovanec Dukly, v Jihlavě máte spoustu přátel. Přesto po Havlíčkovu Brodu míříte k dalšímu tradičnímu prvoligovému rivalovi, do Třebíče. Nemusel jste to kamarádům vysvětlovat?
(směje se) To ne. Samozřejmě se setkávám s ohlasy, že si snad dělám srandu! Ale je to myšleno spíš v legraci. Kamarádi ví, jak to v hokeji chodí. Navíc mě to do Jihlavy ani nějak netáhlo.
Proč?
Neměl jsem tam dobrou zkušenost. Poté, co o mně loni prohlásil pan Ščerban (jednatel Dukly – pozn. red.). Někde napsal, že jsem Jihlavu v minulosti odmítl, což tak nebylo. Ale on asi chce vypadat dobře u fanoušků. Potom, co jsem se tohle dozvěděl od kamaráda, který to četl někde na klubových stránkách, mě to do Jihlavy neláká.
Takže tím druhým týmem, který vás lanařil, Jihlava nebyla?
Ne, to určitě ne. Navíc teď bych ji opravdu odmítl.
„Narazil“ na Travoltu i GibsonaNa lázeňské promenádě, v okolí hotelů Thermal a Pupp. Přesně tam byste v těchto dnech mohli potkat třebíčského útočníka Petra Polodnu. Jedenatřicetiletý hokejista totiž se svou manželkou vyrazil na karlovarský filmový festival. Podobně jako v předchozích letech. „Do Varů jezdíme pravidelně. Jsme tu pátým rokem,“ hlásí Polodna, kterého na mezinárodní festival před lety zlákal další hokejista Petr Domin. „Pochází odtud. Pozval nás a říkal, že můžeme kdykoliv přijet. Tak toho využíváme,“ usmívá se Polodna. „Stala se z toho taková tradice. A musím říct, že moc příjemná,“ prozrazuje. „Film nás oba hodně baví, navíc celá ta atmosféra a lidé kolem, to je jedním slovem paráda. Sice to tu prý takhle žije pouze jedinkrát za rok, jinak se tu nic neděje, ale je to parádní akce.“ Že by však ostříleného hokejového útočníka zlákaly nástrahy bujarých festivalových večírků, toho se vedení třebíčského klubu obávat nemusí. „My moc večírkoví nejsme,“ směje se Polodna. „Zrovna včera jsme byli v jednom party stanu, postáli jsme, dali si drink. Ale hned jsme se s manželkou na sebe podívali, že už to není ono. Že to není jako dřív, kdy jsme na večírky chodili,“ popisuje. „Teď je to spíš takové, že už tady máme i pár známých, se kterými se po roce sejdeme, pokecáme a společně zhlédneme nějaké filmy,“ líčí. A setkali se také s nějakými filmovými hvězdami, které do Varů každoročně zavítají? „Letos ne, protože jsme tady od pondělí. Hvězdy tu bývají hned první týden, kdy je ale zase těžší se dostat na filmy. Druhý týden už je možná trochu klidnější,“ vysvětluje. V minulosti ale neobvyklá setkání prožil. „Nějaké hvězdy jsme potkali. Měli jsme štěstí a byli na filmu, který uváděl John Travolta. A jiný zase Mel Gibson,“ líčí zážitky. „Letos je to slabší. Ale celebrity stejně sleduje spíš žena,“ dodává. |
