Nový život hokejového mistra světa: zámořská amatérská liga a rallye

Každé léto se vrací ze zámoří do rodného Zlína. Ovšem důvody hokejového mistra světa Martina Špaňhela jsou jiné než u krajanů, kteří působí v NHL.

ZASE DOMA. Martin Špaňhel se do rodného Zlína vrací každé léto. | foto: MF DNES

Bývalý špičkový útočník vozí k babičce dceru Natálii, aby nezapomněla česky. A pak sem jezdí proto, aby se svezl v závodním autě. Jeho velkou láskou je totiž rallye. "Mám to rád odmalička," poznamenal Špaňhel, který žije v Columbusu. "Když hraješ hokej, finance přijdou. Někdo si postaví barák, já je vytřískal na rallye," zasmál se.

Hokej už nehrajete. Co vůbec děláte?
Skončil jsem před třemi lety, kdy jsem hrál v Dánsku. Vrátili jsme se do Columbusu, odkud pochází manželka Donna. Začal jsem pracoval pro majitele týmu NHL Blue Jackets. Hokej je tam nesmírně populární a oni vlastní pět zimních stadionů. Starám se o rekreační ligy. Máme 200 mančaftů a čtyři tisíce hráčů. Je tam třeba liga hasičů nebo ženská liga. Vedle toho pořádáme kempy pro děti. Starám se, abychom měli dost trenérů a aby to fungovalo.

Martin Špaňhel

Hokejový mistr světa z roku 2000 se narodil 1. června 1977 ve Zlíně, kde začínal s hokejem. V nejvyšší domácí soutěži hrál také za Plzeň, s níž získal jeden bronz, a za Spartu, se kterou vyhrál titul a má bronz. V letech 2000-2002 odehrál 10 zápasů v NHL, vstřelil dva góly. Vyzkoušel si také ligy ve Finsku, Norsku a Dánsku. V české reprezentaci odehrál 20 zápasů a vstřelil 4 góly. S manželkou Donnou a dcerou Natálií žije v americkém Columbusu.

V uplynulé sezoně jste ovšem odehrál dvě utkání za tým Cincinnati Cyclones v East Coast Hockey League. Jak k tomu došlo?
O Vánocích mi volal kamarád Andrew Cassels, který v NHL odehrál přes tisíc zápasů a trénuje v Cincinnati. Říkal, že mají asi sedm útočníků, jestli si nechci zahrát. Odpověděl jsem mu, že se zbláznil, že jsem dva roky nestál na bruslích. Když volal asi počtvrté, kývnul jsem. Odehrál jsem dva zápasy, měl i nějaké body. Přemlouval mě na měsíc, ale já víc kvůli práci nechtěl. Ale možná bych to zkusil příští rok, protože do Cincinnati to mám jen hodinu a půl autem. To je na Ameriku nic. Soutěž není špatná. Jsou tam kluci, kteří se chtějí dostat do NHL. Akorát chybí taktika, všichni hrají na sebe.

Takže brusle teď obujete častěji?
Trošku trénuju, ale omezil jsem to, protože v kanceláři nám ubyla síla a nikoho jsme nevzali. Na led chodím tak dvakrát týdně, trénuju děti a dívky.

Ví vůbec, že jste mistrem světa?
Tam to nikoho nezajímá, protože mají NHL a Stanley Cup. Mladí kluci ví, že jsem hrál v NHL, a to mi pomáhá.

A pro vás je víc co?
Světový titul je top, toho si hodně cením. Vstřelil jsem gól, měl nahrávku, takže jsem do mančaftu něco dal. Ale z hokeje mám spoustu dalších zážitků. Třeba když jsem hrál v Plzni. Měli jsme dobrý mančaft, vedli ligu, ale v play-off jsme bohužel nepřešli přes Vsetín. Přitom jsme na to měli. Dobré to bylo i ve Spartě. Sice se mi moc nedařilo a chodil jsem na oslabení, což nikdy nebylo moje role, ale zase mám český titul. Nikdy jsem ovšem nebyl nervóznější než před prvním zápasem v NHL. Od šesti let dřeš, sníš o tom, čteš o tom, neznáš nic než hokej, spánek a jídlo a když se ti to splní, je to maximum.

Kde jste ho v dresu Columbusu odehrál?
V Atlantě. Ale lepší byl druhý proti Islanders, za které chytal Chris Terreri. Před plnou halou jsem mu dal gól mezi nohy.

Jak často se dostanete domů do Česka?
S kamarády jsem v kontaktu přes Skype neustále. Ale jsou hlavně z rallye, protože hokeje mám nad hlavu v Americe. Doufám, že se mi někdy podaří přijet na delší dobu a zajet si barumku. To je můj sen.

Martin Špaňhel v době, kdy hrál českou extraligu za Spartu.

Proč to ještě nevyšlo?
Termín přelomu srpna a září, kdy se jede, je pro mě nejhorší. Je to doba, kdy máme všechny hokejové kempy a kdy si všichni vyřizují registrace pro podzimní ligu. A když ti 200 mančaftů dává peníze a 4 000 hráčů ti mailují, nemůžeš zmizet do Evropy. Budu doufat, že se změní barumky termín a jednou se mi to podaří.

Kolik automobilových soutěží jste vůbec odjel?
Asi sedm, z toho dvakrát jsem boural. (úsměv) Jedu s tím, že musím dojet, protože si to platím sám. Ze začátku dostávám ve třídě třeba vteřinu na kilometr. Když pak zrychlím, mám z toho dobrý pocit.

V minulosti jste v posilovně trénoval s Romanem Krestou. Konzultujete spolu i to, jak jezdit?
Roman mi pomáhal s rozpisem, šlo o rady nad zlato. Nejvíc mi ale radí Honza Jelínek, který je můj kamarád a má školu rallye.

Jezdíte rallye jenom v Česku, nebo jste nějakou zkusil také v zámoří?
Závodění v Česku je lepší, protože tady jsi s kamarády. V Americe není rallye tak populární jako tady, ale zato jsou tam neskutečné tratě. Hodinu a půl od baráku mám takovou šotolinu, že ve Finsku by záviděli. Problém je v tom, že v USA se nedá pronajmout auto. Nebo za strašně velké peníze. Proto přemýšlím nad tím, že si za nějaký levný peníz pořídím vlastní auto. Třeba nějakou hondu, protože mě to hodně láká. Navíc mám výhodu v tom, že Columbus je dobře položený. V okruhu šesti hodin autem se jedou čtyři rallye.

To snad není možné! Kde se tu vzal kanec?

Martin Špaňhel při nedávné soutěži v Hustopečích trefil divočáka

Poblíž jihomoravských Hustopečí se rok pohyboval statný divočák a místní myslivci ho stále nemohli chytit. Přemýšlení, jestli ho po vzoru slavných Slavností sněženek udělají se zelím nebo šípkovou, přesto mají za sebou.

Jak je to možné?

Pomohl jim hokejový mistr světa Martin Špaňhel, který statného kance srazil závodním autem. "Musel jsem ho zaplatit," přiznal Špaňhel po své sedmé soutěži v životě. "Víc mě ale mrzí, že se to stalo příliš brzy a já najel málo kilometrů. Chtěl jsem nasbírat zkušenosti, bohužel to nevyšlo."

35letý jezdec startoval v Hustopečích v Hondě Civic s Pavlínou Fričovou. Po dvou rychlostních zkouškách ve dne vyrazili na třetí test, který se jel za tmy. Vše šlo podle představ. "Z noci jsem byl nadšený, strašně se mi to líbilo," popisuje.

A v tom se to stalo. Po dlouhé rovince následovala ostrá zatáčka doprava, tři levé a další rovinka. Špaňhel letěl po cestě na vytočenou trojku a chystal se přeřadit na čtyřku. Auto pádilo rychlostí 120 či 130 km/h.

"Byli jsme na úzké cestě mezi vinicemi a najednou nevěřím svým očím. Divočák!" líčí hokejista. "Tak jsem zařval, stoupl na brzdu a plesk, tma, nic nevidíš. Ozvala se šlupka, auto se zastavilo."

Pilot hlavně doufal, že poblíž nebude strom. V tom měl štěstí. Ale pokračovat dál pochopitelně nemohl. "Pavlína zapnula poplach, snažili jsme se dostat auto z cesty,"
podotkl. "Přijela sanitka, podívali jsme se na divočáka a bylo po rallye,"
dodal.

Jaké byly škody na autě? Poškozená byla především karoserie a světelná rampa. Motor, převodovka i další důležité věci vydržely.

"Na to, jak velká rána to byla, všechno dopadlo dobře," vydechl si Tomáš Hrabec z týmu Sparrow Racing. "Auto už je opravné a připravené na další závod."