„Když jsem před 20 lety řekl, že hraju hokej na Floridě, všichni si klepali na čelo. Dnes se ukazuje, že hokej nezná hranice,“ popisuje 38letý Dvořák.
Tak tedy, jak vypadal hokej na Floridě v roce 1995?
Široko daleko byly jen dva zimáky, na kterých ale neměl skoro kdo bruslit, protože tu chyběla základna. Teď je tady v pásu od West Palm Beach až po Miami spousta stadionů, dětí u hokeje přibývá. Byť přebít americký fotbal, baseball a basketbal je pro nás pořád výzva. Ale moc pomáhá, že se na Západě daří Tampě a teď i Floridě. Děti tak mají chuť hrát hokej.
Takže přijdou a řeknou: Chci hrát jako Jágr?
Motivuje je on, Barkov, Huberdeau, Ekblad, Luongo. Před 20 lety tehdejší děti nevěděly, že nějací Panthers existují. Udělal se krok dopředu, protože Florida byla dlouhé roky posledním týmem NHL. Ale každý má nějaký vývoj a je to stejné, jako když rozjíždíte byznys: taky trvá, než se dostane do povědomí lidí.
Kdy se to změnilo?
Pět šest let zpátky, když přišel Dale Tallon (gen. manažer). Měl myšlenku a vizi. Řekl, že to nebere na rok dva, ale v delším horizontu. Lidi mu začali věřit. To, že vzali Jardu, jen ukazuje, že měli plán, který realizují. Teď je tým třetí čtvrtý v NHL, což není o štěstí, ale o dobře vytvořeném základu. Ale cesta, po které se jde, je ještě dlouhá.
Jak k růstu Panthers pomáhá právě Jágr?
Strašně moc. Každý ví, co dokázal a hlavně co ještě může dokázat. I ve svých letech pořád patří mezi špičku NHL. A díky němu mladí hráči jako Barkov, Huberdeau, Ekblad, Pirro udělali v přístupu i pojetí ke hře neskutečný krok dopředu. Panthers z toho těží a jen to dokazuje, že když je správné vedení, tým se dá dohromady, tak se dá hokej hrát kdekoliv. Že pro něj neexistují hranice.
Vás nepřekvapuje, v jaké formě Jágr hraje?
Znám ho a vím, že hokej miluje. Jeho výkony mluví za vše a je neskutečné, jak dokáže mladé kluky navést na správnou cestu. On je jeden z nejlepších hráčů, kteří tento sport kdy dělali. Hraje ho špičkově 25 let a zažil několik odlišných období. Patřil k nejlepším v roce 1995 i poté, co přišla jiná éra po změně pravidel. A úspěšný je i teď, kdy máme v NHL časy mladých hráčů. Na nich je liga postavena, a když je člověku 29 let, už ho berou jako veterána. To dřív neexistovalo. Veterán byl hráč kolem 35, ten osmadvacetiletý byl v nejlepším věku. Teď kluci po třicítce už nemají takové role, ale on hraje pořád a je jeden z nejlepších. Je krásné vidět, že je na stejné úrovni jako o 20 let mladší kluci.
Hodně sportovců se shoduje, že mu nyní k dlouhověkosti prospívá i zdejší klima. Co vy na to?
Souhlas. Vždyť se na něj podívejte: pořád se směje, je zrelaxovaný a může z toho jen těžit. Ale to platí všeobecně, že lidi, kteří žijí v těchto podmínkách, jsou víc spokojenější. Berou život pozitivněji. Hrajete NHL, máte špičkové zázemí jako kdekoliv jinde, ale po tréninku se sbalíte a můžete k bazénu, na pláž. A to dává hodně. Kluby z částí jako Florida či Kalifornie patří mezi top v NHL. To podnebí dodává klid.
Slyšel jsem názor, že když se basketbalista LeBron James přesunul z Miami do Clevelandu, je najednou častěji zraněný.
Teplo je pro svaly to nejlepší. Spousta lidí řekne, že jsme tady zrelaxovaní až moc, ale tak to není. Vy přijdete na zimák, zaklapnou se dveře a jedete na maximum. Ale není nic moc, když jste někde, kde je minus 30. Já hrál v Edmontonu, šel na zimák a bylo zima. Šel jsem z něj a zase zima. Musel jste být doma, děti taky. Vymýšlíte jim program, zatímco tady je „vykopnete“ ven. To je velké plus pro hráče s rodinami. A i to pomáhá ke klidu.
