Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Talent z Litvínova velebí finský hokej. Simulanty tu nenajdete, říká

Vladimír Eminger v dresu Kärpätu Oulu | foto: Jussi Määttä

22 2013
Jako junior vyrazil hokejový obránce Vladimír Eminger do Oulu, teď ho trénuje slavný Hannu Aravirta. Na severním polárním kruhu v srpnu pozdravil Santa Clause, brzy nato dostal nejhezčí dárek. Prosadil se do nabitého kádru Kärpätu Oulu v době, kdy finskou ligu ozářily hvězdy ze slavné NHL.

Hokejový bek Vladimír Eminger, 20letý odchovanec Litvínova, prožívá přelomový rok v kariéře.

"Hodně mě motivovala pochvala od trenéra Aravirty. V Česku se chválí málo, a je to škoda," tvrdí v e-mailovém rozhovoru talent, který v sobotu vstřelil první gól ve finské lize. I díky němu Lasičky v hitu o 2. místo srazily Kuopio 4:2.

Jak si užíváte SM-Liigu?
Ohromný zážitek a zkušenost! Do každého zápasu jdu na víc jak sto procent. Při výluce NHL jsem si užíval společnosti nejlepších hokejistů světa. V Oulu je hokej populární, máme často vyprodáno a fanoušci jsou fantastičtí. Začínám i poznávat, jaké to je rozdávat podpisy a fotit se s příznivci (úsměv).

Ve Finsku jste od léta 2011. Jak vám pomohla sezona v juniorce?
Začátky ve Finsku byly hodně těžké v životě i v hokeji. Pocházím z velké rodiny a najednou jsem se ocitl sám v cizím prostředí. Musel jsem se postarat sám o sebe. Na ledě jsem si zvykal na jiný herní styl, hodně bruslení a dodržování systému. Naštěstí mě kluci v týmu vzali do party. Na začátku sezony se juniorce moc nedařilo, ale sehráli jsme se a nakonec postoupili do play-off, kde jsme potrápili Jokerit Helsinky. Od trenérů jsem dostával hodně prostoru na ledě, přes 25 minut, hrál jsem jak přesilovky, tak oslabení. Zvedl jsem si sebevědomí a zlepšil bruslení.

Sedla vám juniorská liga? Byl jste nejproduktivnější bek týmu...
Ano. Hrál jsem v klidu. Cítil jsem důvěru a zájem ze strany klubu, i proto se mi dařilo. V sezoně na naše zápasy zašel i trenér áčka Hannu Aravirta a sportovní manažer Harri Aho. Několikrát se mnou hovořili a jejich rady a povzbuzení mi hodně pomohly. Dokonce jsem si v jednom zápase dovolil parádičku, po které jsem dával gól podobný tomu, který vstřelil litvínovský Kysela sparťanskému Břízovi. Tenhle nájezd jsem trénoval, v zápase jsem ujel a povedl se mi. Dostal jsem ocenění hráče zápasu od spoluhráčů v kabině. Trenéři si pak dělali legraci, že ho dají na YouTube s názvem Hello Litvínov.

V čem je finský hokej jiný?
Především jde o rychlý systémový hokej. Hráči jsou hodně pracovití a poctiví. Finský styl bych označil za velmi "slušný hokej". Jen málokterý Fin hraje sám na sebe. To je asi jiné než u nás. A nenajdete tu zákeřné hráče a simulanty. Rozhodčí mají velký respekt a uznání. Rozdíl je i v tom, že do zápasu může nastoupit jen 6 beků a 12 útočníků, a přesto se v SM-lize objevuje hodně mladíků. I ročníky 1995. Velký rozdíl vidím také v tom, jak perfektně jsou vedeny statistiky. Už od juniorů. Včetně času na ledě, to je nejpodstatnější.

I když jste v juniorech zářil, překvapilo vás, že si vás vytáhli do áčka? Zvlášť při výluce NHL...
Už po příchodu jsem za áčko hrál European Trophy. Po play-off juniorky jsme se ještě s Tomim Korko okamžitě připojili k prvnímu mužstvu, které se chystalo na večerní zápas. Sice jsem se na led nedostal, ale cítil jsem se být členem týmu. V létě jsem se s ním už připravoval, pak i 6 týdnů doma v okolí Litvínova, kde na mě dohlížel otec. A pak jsem si v European Trophy zahrál ve všech zápasech.

Vladimír Eminger na hokejovém stadionu Oulun Energia Areena

Kdy jste se dozvěděl, že v kádru zůstanete?
Na začátku letošní sezony si mě s dalšími dvěma beky vzal trenér k pohovoru a jasně řekl, že v týmu může zůstat jen jeden z nás a že rozhodující bude výkonnost. Bylo to tvrdé, ale férové sdělení a jsem šťastný, že jsem kouče o svých kvalitách přesvědčil. Dnes jsem mezi devíti vyvolenými obránci a jsem rád za každý zápas. Když mám možnost, chodím i za juniory. Ale do posledního dne před prvním kolem ligy jsem nevěděl, zda už v něm nastoupím. Když se moje mamka dozvěděla, že ano, ráno si zařídila dovolenou, pak u mého agenta vstupenku a zároveň si zarezervovala letenku s odletem v 11:45, aby večer v půl sedmé mohla moji premiéru sledovat živě. To bylo druhé překvapení, když jsem ji po zápase mohl pozdravit.

Když v NHL vyhlásili výluku, byl jste naštvaný, že vám to může sebrat práci?
Nepřemýšlím o hokeji jako o práci. Zatím ne. Hokejem se bavím a beru ho jako sport, který mám rád. Takže jsem naštvaný nebyl. Naopak. Těšil jsem se na hvězdy z NHL a na jejich umění.

Jak ozářily finskou ligu?
Hráči z NHL byli výrazní a vytěžovaní. Na ledě bývali až 30 minut a v produktivitě byli na čele. Vždy dokázali něčím zaujmout a překvapit. Jsou možná víc herně nevyzpytatelní. Já měl radost, když jsem slyšel, že si v české extralize s Jágrem a Plekancem zahrál v jedné lajně můj kamarád Kuba Strnad. Dokonce dával gól. S Kubou jsme byli v jednom výběru do Kanady, který vedl František Musil, a potkali jsme se i v reprezentačním výběru do dvaceti let pod vedením trenéra Přerosta. Těsně předtím, než mi v srpnu kvůli odchodu do Finska zakázali reprezentaci.

Demers, Jokinen, Turris, vyslanci z NHL v Oulu. Jací byli?
Jussi Jokinen, odchovanec Kärpätu, je z Caroliny, Turris z Ottawy a Demers ze San Jose. Všichni jsou příjemní chlapíci, kteří nemají problém se pobavit o čemkoliv. S Turrisem jsme hrávali PlayStation. Demers je velmi společenský a je s ním velká zábava. Jokinen má autoritu v kabině, je uznávaný a přirozený vůdce týmu.

Kdo byl ve Finsku největší hvězdou ze zámoří?
Podle mě právě náš Jussi Jokinen, ale v Jokeritu se objevil asi nejlepší obránce NHL Erik Karlsson z Ottawy a v TPS útočník Minnesoty Mikko Koivu. Právě tyhle tři jsem pravidelně sledoval.

Je pro vás o to větší čest, že jste mezi vyvolenými?
Stále nemohu uvěřit, jaké štěstí mě potkalo. Ve své první sezoně mezi dospělými jsem díky výluce v NHL nastupoval vedle nejlepších hráčů světa. Fantazie! Poznávám také, jak důležité je zdraví. Začátkem sezony jsem měl potíže s kolenem, v půlce prosince jsem si při zápasu juniorky zlomil ruku.

V Oulu jsou vaši krajané Huml a Plíhal. Jak si rozumíte?
Oba jsou skvělí. Mohu za nimi kdykoliv a s čímkoliv přijít a nikdy mě neodmítnou. Jsou na mě, co se týká hokeje, tvrdí a nešetří kritikou, ale dokážou i podržet a pochválit. Trenér říká, že jsem adoptivní syn Tomáše Plíhala. Při tripech jsem s ním na pokoji. Po nepříjemném zranění se dostává opět do výborné formy. Ivan Huml, člen prvního útoku, patří k největším hvězdám. Je lepší, když máte vedle sebe krajana. Zažil jsem i opak, takže si to plně uvědomuji.

V sobotu jste vstřelil premiérový gól, máte už i šest asistencí.
Hraju první sezonu a moc neřeším vlastní statistiky, sbírám zkušenosti. Důležitý je pro mě úspěch týmu, jsem týmový hráč. Ale první gól je zážitek, zvlášť když mi za něj Ivan Huml slíbil deset pepsi. Ivane, nakupovat (smích)!

Trenér Hannu Aravirta, který úspěšně vedl i reprezentaci, vás jmenoval překvapením podzimu. Jaký vůbec je?
Jeho slova beru jako velkou pochvalu. On je velká autorita. Vše říká otevřeně a umí být nepříjemný, ale častěji chválí a dokáže se s námi i zasmát. Po zápase v Pori jsem od něj dostal podepsanou jeho knihu i s věnováním. Fajn člověk.

Jste druzí. Mluví se o titulu?
SM-liiga je velmi vyrovnaná a my máme třetí nejnižší věkový průměr. Mám pozitivní myšlení, a proto věřím, že budeme úspěšní. Naším cílem je vyhrát titul! Věřím, že mluvím za všechny v týmu.

Nebyl okamžik, kdy jste litoval, že jste do Finska odešel?
Nejhorší období, kdy jsem uvažoval o návratu, byly první dva měsíce. Byl jsem sám v cizí zemi, neuměl moc anglicky a o životě ve Finsku nevěděl vůbec nic. Jsem z velké rodiny a teď jsem seděl sám v obýváku a koukal na televizi... Dnes říkám: Nelituji a jsem rád, že jsem tu změnu zvládl.

A co jazyk?
Základy angličtiny jsem měl ze střední školy, ale maturoval jsem raději z matematiky. Hned po příletu jsem pochopil, že musím rychle zlepšit jazyk. Používal jsem hodně slovník a finští spoluhráči i trenéři se mnou měli hodně trpělivosti. Po dvou měsících jsem už komunikoval v angličtině i po telefonu. Štěstí je, že všichni Finové umí velmi dobře anglicky. Filmy v televizi jsou často v angličtině s finskými titulky. Finsky zatím umím jen pár slov, snažím se, je to těžký jazyk.

A co dlouhé finské noci?
Když jsem přiletěl, tak byl spíš velký problém usnout, protože bylo léto a stále světlo. Na noc jsem si zatahoval rolety, a stejně jsem měl problém rozeznat, zda je ještě den, nebo už noc. V zimě zase byla stále tma a já bych jen spal. Víte, na zimák jdete za tmy, a když se vracíte domů, je opět tma. Když je však tady světlo, je krásně vidět i to sluníčko. To si užívám, protože sluníčko v zimě u nás doma v Litvínově vidíte, jen když vyjedete do Krušných hor a není právě inverze.
A mráz? Tuhle zimu jsem pocítil na vlastní kůži -26 stupňů Celsia. Bez čepice a rukavic tady nedám ani ránu. Letos jsem si ve Finsku s rodinou užil i svátky. Přijeli rodiče a přítelkyně. Krásné mrazivé bílé Vánoce.

Jací jsou Finové a Finsko?
Milí a příjemní lidé, nikam nespěchají. Mám zde pocit bezpečí. Jedete autem a všichni dodržují pravidla. Žádné troubení ani různé posunky řidičů jsem nezažil. Ale jsem na severu a je možné, že v okolí Helsinek je situace přece jen odlišná. Ve Finsku je krásná příroda a čisté prostředí, ale chybí mi kopce, které máme doma. V srpnu jsem se byl s rodiči a přítelkyní pozdravit s opravdovým Santa Clausem, který má příbytek na severním polárním kruhu nedaleko města Rovaniemi, asi 120 kilometrů od Oulu, a tam jsem si pohladil soba ze Santova spřežení.

Jak často vás navštěvuje rodina?
Často, a jsem za to rád. Táta tady se mnou byl od října do konce roku a mamka přiletěla před Vánocemi i s mou přítelkyní Michaelou. Ta je tady se mnou, jak jen to jde. Když je mi smutno a nikdo jiný právě nemůže, obětuje se moje sestra, která studuje dálkově a může přijet kdykoli.

Autor:


Nejčtenější

Na ledě tahoun, v šatně šprýmař. Žemlička vzpomíná na zesnulého Burdu

Václav Burda

V devadesátých letech spolu váleli za hokejovou Spartu, s pražským klubem oba slavili extraligový...

Žádaný Zadina. Potřebujeme hráče, jako jsi ty, řekla mu hvězda Detroitu

Filipa Zadinu si vybrali z šestého místa Detroit Red Wings.

Jak snadné je nechat se okouzlit dravostí, střelou a kličkami Filipa Zadiny. Sotva koncem června...



S rolí dvojky počítám, tvrdí po návratu do Liberce gólman Schwarz

Hokejový gólman Marek Schwarz se po dvou letech vrátil ze Znojma do týmu Bílých...

Po dvou sezonách ve Znojmě, se kterým bojoval v mezinárodní EBEL Lize, se zkušený hokejový brankář...

Draft byl facka přes hubu, přiznává hokejový obránce Zábranský

Stejně jako jeho otec hraje i Libor Zábranský mladší za reprezentaci. Její dres...

Otec na tribuně, státní znak na hrudi, domácí led pod nohama. Libor Zábranský mladší prožil...

Tituly byly krásné, ale chtěl jsem jít do světa, říká obránce Krejčík

Jakub Krejčík z Komety slaví gól v síti Plzně.

Vyzkoušel si, jak se hraje hokej v přímořském Chorvatsku, zahrál si ve Švédsku, mezinárodní KHL...

Další z rubriky

Příliš bujaré oslavy. Sekáčův spoluhráč řídil taxík pod vlivem alkoholu

Jiří Sekáč (vlevo) z Kazaně v souboji se Sergejem Andronovem z CSKA Moskva.

Ani prudký vítr nepřekazil mistrovské oslavy hokejistů Kazaně. Tradiční autobus bez střechy, zelené...

Hokejový útočník Sekáč ukáže v České republice Gagarinův pohár

Jiří Sekáč (vlevo) z Kazaně v souboji se Sergejem Andronovem z CSKA Moskva.

Hokejista Jiří Sekáč ukáže v České republice originál Gagarinova poháru, který uplynulé sezoně...

Útočník Řepík bude zase hrát KHL, vrací se do Slovanu Bratislava

Český útočník Michal Řepík se raduje ze svého gólu ve čtvrtfinále MS proti USA.

Hokejový reprezentant Michal Řepík bude opět hrát Kontinentální ligu. Devětadvacetiletý útočník se...

Najdete na iDNES.cz