V posledních třech zápasech jste soupeřům nasázeli devatenáct branek. Tentokrát jste se ale dlouho trápili.
Ne vždycky to tam padá. Snažili jsme se sice střílet, ale nebylo to ono. Občas se to musí opravdu ubojovat.
Doma se vám proti Kladnu dlouhodobě nedaří. Čím to je?
Jsou to vždycky těžké zápasy. Oni se na nás "hecnou" a bojují. Nepadá s nimi moc branek a je to vždycky takové ubojované.
I přes nepříliš dobrý výkon jste zápas otočili.
Bojovali jsme až dokonce a to nakonec rozhodlo. Daří se nám a pak se povede vyhrát i v zápase, kdy taháte dlouho za kratší konec.
V kabině jste nejmladší. Vzal si vás někdo ze starších pod křídla?
Všichni se mi snaží pomoci v adaptaci. Člověk se pak rychleji cítí plnohodnotnou součástí týmu. Je to hodně příjemné.
Jak si zvykáte na přesun z juniorského hokeje do nejvyšší soutěže. Jste ještě nervózní?
Loni jsem býval, hlavně před nástupem na led. Ale teď už to ze mě spadlo.
