"Nějaké nabídky jsou, čekáme s agentem na vyjádření Caroliny," říká dvaadvacetiletý obránce Michal Jordán. "Čas mě trochu tlačí, nerad bych to nechával na poslední chvíli. Během pár týdnů se to rozsekne."
Rok na farmě v Charlotte vás už neláká?
Vydal jsem se do zámoří v sedmnácti letech a obětoval jsem tomu hodně. Nechci těch šest let v Americe jen tak zahodit. Možná bych tam ještě rok odehrál. O peníze mi nejde, hlavně chci zvolit dobré řešení pro svůj další hokejový růst. Myslel jsem si, že to bude lehčí rozhodování (úsměv).
Michal JordánHokejový obránce se narodil 17. července 1990 ve Zlíně, kde začínal s hokejem. V roce 2007 odešel jako velký talent a mládežnický reprezentant do zámořské juniorky. Postupně působil v týmech |
Jaká je situace s obránci v Carolině?
Mají pod smlouvou pět beků, a jak čtu na webu, pokud nějakému obránci skončí smlouva v jiném klubu, mluví se o tom, že ho chce Carolina. Vím, že mají v plánu získat jednoho hráče mezi top čtyři beky. V minulých letech měli v obraně hodně zraněných hráčů, teď ji chtějí posílit. Letos nepostoupili do play-off, což klub bere jako velký neúspěch a za rok to chce změnit.
Vy jste za Hurricanes odehrál pět zápasů. Byl to pro vás velký zážitek?
Nezapomenu hned na první utkání proti Torontu, na které mě povolali z farmy. Letěl jsem z Chicaga a asi dvacetkrát si kontroloval pas, jestli jsem ho nezapomněl. Druhý zápas jsme hráli v Montrealu, jejich fanoušci byli neskuteční.
Jak vám to šlo na ledě?
Většinou jsem hrál proti třetí nebo čtvrté lajně soupeře. Jednou se mi stalo, že v utkání s Tampou Bay jsme vyhodili na zakázané uvolnění a na ledě jsme byli čtyři kluci, kteří začínali sezonu na farmě. Najednou vidím, že Tampa vystřídala a proti nám stáli Stamkos, Lecavallier, St. Louis... Říkal jsem si, že musíme co nejrychleji zamést puk někam pryč z ledu (směje se). Rozdíl proti nižším soutěžím je hlavně v rychlosti myšlení hráčů. Ještě než dostanou puk, tak vědí, co s ním udělat.
Carolinu bodově táhl útok Sjomin, Erik Staal, Tlustý, že?
Měli výbornou sezonu. Ale když to nešlo jim, tým moc nevyhrával. Vynikající výkony podával Tlusťoch (Jiří Tlustý), střílel jeden gól za druhým. V utkání s Winnipegem dal dvě branky Ondrovi Pavelcovi, pak si ho docela dobíral. Pomohl mně hodně i v kabině, byli jsme jediní dva krajané.
Letos se v NHL poprvé prosadilo hodně mladých českých hráčů. Máte z toho radost?
Je to dobře pro celý český hokej. Spousta z nás si prošla zámořskými juniorkami a čekali jsme na šanci. Hodně jsem v kontaktu třeba s Radko Gudasem, ten si v Tampě vysloužil tříletý kontrakt. Se svým stylem hry je pro NHL jak dělaný.
Pokud se v zámoří nedohodnete na nové smlouvě, vyzkoušíte třeba KHL? Práva na vás získal nedávno Lev Praha.
Nevím, jak to bude. Styl hokeje v KHL je úplně jiný než v Severní Americe. Variantou je i Finsko nebo Švédsko. Uvidíme, co nám řekne Carolina. Nevidím jim do hlavy, jaké mají plány.
Ve Lvu byste se setkal s bývalým parťákem z obrany Charlotte Marcem-Andrem Gragnanim, který do pražského klubu zamířil letos.
Psal jsem mu, že Praha je krásné město, ať si to užije. Říkal mi už během sezony, že by rád vyzkoušel Evropu. Gragnani je výborný ofenzivní bek, je vidět, že má za sebou působení v NHL. Jeho síla je v rozehrávce. Ale taky bude záležet, jak se adaptuje na jiný styl hokeje.
Do rodného Zlína vás to asi ještě neláká, že?
Čája (Petr Čajánek) už říkal, že by mě nezaplatili (směje se). Ještě su mladý, rád bych zůstal pár let venku, a na stará kolena se určitě vrátím. Ale nechci předbíhat, soustředím se vždy na nadcházející sezonu a uvidíme, jak to dopadne. Ve Zlíně mě vychovali, prošel jsem si mládeží a i díky tomu jsem se dostal do NHL. Když jsem odcházel, neviděl jsem šanci v áčku Zlína, tehdy tady sázeli hlavně na hotové hráče. To se změnilo.
Spousta vašich vrstevníků a kamarádů teď hraje za Zlín extraligu a šlape jim to výborně.
Je to rozdíl oproti dřívějšku. Tým se omladil, a i tak udělal letos velký úspěch. Je vidět, že ve Zlíně se s mládeží pracuje kvalitně a trenéři jsou na dobré úrovni. Navíc starší hráči jako Čája, Ondra Veselý nebo Petr Leška dovedou mladší kluky usměrnit. Zlín jsem v play-off i během sezony hodně sledoval. Když se tady hrálo v pět odpoledne, měl jsem jedenáct dopoledne a před utkáním sledoval on-line přenos.
Co říkáte na výkony vašeho velkého kamaráda brankáře Jakuba Sedláčka, který se ve Zlíně nedohodl na nové smlouvě?
Play-off zvládl výborně, věřím, že teď nějakou nabídku dostane. Odjezdili jsme spolu roky soustředění a zápasů v klubu i národním týmu, ale teď mu říkám tajemník, nikdo z něj nic o jeho hokejové budoucnosti nedostane. Přeju mu, ať i nadále chytá tak dobře jako letos.
Kromě hokeje dokončujete Gymnázium T. G. Masaryka ve Zlíně, jak vám to jde?
Nejlepší jsem v angličtině, tam by to šlo (směje se). Musím poděkovat paní ředitelce Štachové a vyučujícím, že mi vycházejí vstříc. Jsem možná první a poslední student, který dělá školu z Ameriky. Objemy učení jsou velké, tak to na gymnáziu bývá. Baví mě i dějepis, jako druhý jazyk mám ruštinu, ta by se mi taky mohla hodit. Snad to zvládnu, za rok bych chtěl mít hotovou maturitu.
