Když se vloni na pardubickém zimním stadionu po získaném titulu mistra světa klukovsky mazlil s medailí a zmizel v klubku radujících se spoluhráčů, sportovní národ ho miloval.
Tentokrát si zahrál po boku výborného Martina Vozdeckého a později i hokejisty Edmontonu Aleše Hemského. Letos se se stejnou pompou útočník Luděk Brož ze světového šampionátu v Německu nevracel.
Český tým totiž zůstal daleko od cenných kovů, když skončil před branami semifinále. Ve vyřazovacím pavouku totiž narazil na domácí Němce a po nájezdech prohrál.
Porážka v nejklíčovějším zápase turnaje musela hodně bolet.
Prohráli jsme s domácími na penalty a ti pak došli až do finále. Je to sport, ale pochopitelně to vnímám jako neúspěch. Mrzí to hodně. Vždycky když jedete na turnaj, chcete vyhrávat. Okolnosti byly jiné než v Pardubicích. Nedokázali jsme s Němci vyhrát, takže jsme nemohli pomýšlet na medaili.
Předpokládalo se, že Němci budou nepříjemní už jen proto, že budou v podobné situaci jako český tým na domácím šampionátu loni.
Nebylo to tak, i když na jejich zápasy chodilo hodně diváků. Takticky jsme v Ingolstadtu zvládali zápasy dobře, jen ty penalty nevyšly. Němci byli nabití známými jmény více než my, ale zápas byl vyrovnaný.
Ve skupině jste měli Velkou Británii, Švédsko a Finsko. Zpočátku se pro vás nevyvíjela dobře. Druhé místo jste si zajistili až v posledním zápase. Čím to bylo?
Skupina byla zajímavá kvůli Velké Británii. Její hráči měli hodně sil, vyhráli jsme až v nastavení. Britové pak porazili i Finy. Finové i Švédi měli výborná mužstva. V průběhu turnaje jsme se přesvědčili, že titul může vyhrát až šest týmů. Síly se vyrovnávají i v inline hokeji.
Jak jste na tom byli před čtvrtfinále psychicky?
Dobře. Šli bychom do play-off i ze čtvrtého místa. Ale vidíte. Každý říkal, že se nevyplatí jít ve čtvrtfinále na Ameriku. Ukázalo se to jako liché, protože Američané tam vypadli. A třeba Švédi, kteří měli v sestavě hráče z NHL, hráli o udržení.
Během MS se proslýchalo, že český tým nemá potřebnou sílu. Co si o tomto tvrzení myslíte?
To je věc názoru. Velká jména všechno nezaručí a už vůbec se nedá říct, že by byla stejně dobrá na inlinech jako na ledě. V mnoha případech se to potvrdilo. Švédi na tohle vsadili a ti hráči jim to prohráli. Samozřejmě v obraně chyběly typy hráčů, jako byl Karel Rachůnek nebo Tomáš Mojžíš, ale svádět neúspěch na to, že jsme neměli špičkové hokejové hráče, to lze jen těžko.
Týmový úspěch se nepodařil, zato vy jste v národním dresu zazářil osmi body. Jste s tím spokojený?
Neříkal bych, že mi turnaj vyšel (úsměv). Od třetího zápasu jsem kvůli zranění dvou hráčů hrál obránce. V mém věku už nedbám na kanadské bodování. Byl bych radši, kdybychom šli s týmem v play-off o krůček nebo dva dál.
Jak jste se vypořádal se změnou postu? Dosadil vás kouč do zadní řady i kvůli vaší dobré střelbě?
Vyplynulo to po prohře s Finy, kdy se zranil klíčový bek. Někdo jít do obrany musel. A jestli mám ránu? Střelec jsem nikdy nebyl.
Projevila se absence dvou beků právě v závěru turnaje?
Spíš chybělo trochu štěstí, protože s Němci jsme se pořád o výsledek tahali. Kdyby se čtvrtfinále podařilo, bavíme se o úplně jiných věcech. Němci prostě dvakrát skórovali, a já s Alešem Hemským jsme neproměnili.
