Elitního střelce olomouckých hokejistů Matěje Pekra trápí drobné zdravotní obtíže, přesto dosáhl už na jubilejní dvacátý gól v sezoně.
Kohouti rozstříleli i díky svému 24letému snajprovi naposledy Hradec Králové 6:0 a upevnili si druhou příčku v tabulce první ligy. Zítřejší domácí šlágr s vedoucí Mladou Boleslaví (17.00) tak ještě nabývá na atraktivitě.
Ve 33 zápasech jste nasbíral 38 bodů. Zažíváte svou nejlepší sezonu. Není to i tím, že s vámi v létě trénoval David Krejčí z Bostonu a vy jste od něj odkoukal nějaké dovednosti?
Ne, to ne. Trošku jsem ho sledoval, ale že bych něco odkoukal, to asi ne. Určitě je to nějaká zkušenost, ale nezaměřoval jsem se na něj.
Kde je tedy příčina vaší parádní formy?
Ptá se mě na to hodně lidí, ale sám si tu otázku nedokážu zodpovědět. Možná je to nějaká zkušenost, první ligu hraju už čtyři roky. Možná už mám lepší rozhodování, když jsem na puku. Nevím, co zásadního se změnilo.
Něco určitě. V prvních osmi zápasech jste dal osm gólů...
Přál jsem si, aby to pokračovalo celou sezonu. Ale bohužel se to nesplnilo. Ale čím to bylo, to nedokážu říct. Možná trochu štěstí, dobří spoluhráči a možná trošku volba místa před brankou. Očekával jsem, kam se puk odrazí, protože myslím, že těch osm gólů jsem dal z dorážek.
A v domácím zápase proti vašemu konkurentovi Ústí nad Labem jste přidal rovnou hattrick.
Na to budu vzpomínat asi dlouho. První hattrick v první lize a ještě proti takovému soupeři. Je určitě hodně hráčů, co dalo hattrick, ale proti Ústí se to nepodaří každému. Musím poděkovat spoluhráčům, když jsem se díval pak na videa, tak jsem si hledal jen místečka před brankou.
Celému vašemu útoku se daří, dohromady máte téměř sto kanadských bodů.
Musím říct, že v první lize jsem nehrál s nikým lepším, než je Kuba Herman a Jirka Řípa. A taky Jirka Ondrušek a Kuba Bartoň, abych nezapomněl ani na obránce, protože ti mají taky velkou zásluhu. Kuba Bartoň je spíš do útoku a Jirka Ondrušek je takový bránící pes. My v útoku si dokážeme vyhovět, ale teď poslední pár zápasů to trošku vázne.
Soupeři se teď na vás víc zaměřují?
Je to možné. Když jsme hráli první zápas v Ústí, tak jsme prohráli 1:5 a moc si naše pětka neškrtla. Teď jsme v Ústí gól nedali, ale zvládli to ostatní pětky a vyhráli jsme celkem hladce a zaslouženě 4:1.
V úvodních zápasech jste ale prakticky táhli v ofenzivě celý tým. Necítil jste tlak?
Ne, právě že jsme byli víc ve hře. Trenér nás tam častěji posílal. I do přesilovek. Měli jsme víc prostoru, byli jsme v tempu a víc se nám dařilo. A když se třeba jedno střídání nepovedlo, tak jsme věděli, že za chvíli přijde další, ve kterém to můžeš napravit.
Teď se však zdá, že se rozstřílely všechny formace...
To zase jo. Neleží to jen na nás, ale já bych byl rád, kdyby to pokračovalo jak na začátku sezony. Zase je dobře, že před play-off to neleží jen na jedné pětce. Je to na všech čtyřech, které dokážou dát gól. Je to plus.
Matěji, jak se cítíte na třetím místě v kanadském bodování první ligy?
Musím říct, že start sezony se mi povedl na výbornou. Bylo to lepší, než jsem očekával. Takže jsem spokojený, ale když budu mluvit o aktuální formě, tak jsme trošku v takovém útlumu. Snad jsem to prolomil gólem Hradci. Doufám, že během Vánoc nebo i před nimi se to vrátí do starých kolejí, kde jsme začali. Budu tomu věřit.
Na čem pracujete, aby se to zlepšilo?
Samozřejmě chci dát tréninku teď co nejvíc. Trošku mě ale přibržďují menší zranění. Občas mě něco bolí, krk nebo rameno. Takže je celkem těžké zaměřit se na nějakou činnost, když mě něco limituje. Ale snažím se trénovat naplno a doufám, že se mi to vrátí. Jsou to menší zdravotní problémy, se kterými se dá hrát. Ale třeba v posilovně teď nemůžu dělat nic navíc
.
V posledních zápasech se daří střelecky Jiřímu Řípovi, který vám na góly spíš nahrával. Vyměnili jste si role?
Já se tomu nebráním. Určitě mu přeju nějaké góly. On si vytvořil vždycky dost šancí, měl akorát problémy s jejich proměňováním. Teď mu to tam padá a to je dobře, že v naší pětce pořád někdo dává góly. Nějak si to střídáme.
Sledujete hráčské statistiky? Každý sportovec jim přikládá jinou váhu.
Lhal bych, kdybych nevěděl, že jsem třetí v kanadském bodování. Určitě o tom vím. Po každém zápase to ale nesleduju. Samozřejmě chci dávat víc gólů a víc nahrávek. Ale každý zápas není podle představ.
Máte stanovenou osobní metu?
Bylo by hezké udržet se tam, kde jsem teď. Udržet si takovou vyšší výkonnost. Věřím tomu, že mám nějaké rezervy a pořád je co zlepšovat. Můžu se zdokonalovat, abych neskončil v první lize. Mým snem je zkusit si extraligu a hrát ji třeba dlouhodobě.
I cílem Olomouce je vzhledem ke kvalitě týmu široká baráž o extraligu.
Před začátkem jsme si řekli, že chceme zkusit baráž. Ale nebude to nic jednoduchého. Přece jenom to play-off je úplně jiná soutěž. Kdybychom šli z prvního nebo z druhého místa, tak můžeme narazit třeba na Hradec Králové. A ten má strašně dobrý tým, akorát výsledky nemají. Ale půjdou nahoru, takže až pak se ukáže, jestli na baráž máme, nebo ne.
Důležitým faktorem je vysoká úspěšnost Olomouce v přesilových hrách.
To je trošku paradox. My přesilovky občas trénujeme a moc nám nejdou. Minulý týden se stalo, že jsme si přesilovku zkusili každý jednou a trenér to musel přerušit. Protože to bylo hrozné. Ale paradox je, že máme nejlepší statistiky z přesilovek. Každá pětka máme nějaký vzorec. Někdy to prostě vyjde a někdy ne.
Zato samostatné nájezdy vám na tréninku naopak jdou a v zápase vůbec. Bod navíc kvůli tomu nezískáváte.
No mně třeba nejdou ani na tréninku, ani v zápase (směje se). Je pravda, že máme šikovné hráče na nájezdy. Ale proč je nedáváme, to nevím.
Dají se trestná střílení natrénovat?
Faktem je, že na trénincích to není až tak jednoduché. Protože brankář už zná každého hráče. Ale když má někdo fakt dobrý nájezd, tak to jde i na našeho brankáře.
Na začátku kariéry jste hodně putoval, střídal jste Uničov se Šumperkem. Jak na to vzpomínáte?
Začínal jsem v Uničově ve třech letech, ve čtvrté nebo páté třídě jsem přešel do Šumperka. A tam jsem byl až do prvního roku, kdy jsem mohl hrát za muže. Hrál jsem první ligu, ale spadli jsme a já se vrátil do Uničova, kde byla taky druhá liga. Pak jsem šel zase do Šumperka, který opět postoupil. Ale po roce znovu sestoupil a já šel do Olomouce.
Takže jste sbíral zkušenosti ve spodku tabulky.
Ano, zažil jsem dva sestupy. Teď jsem rád, že se to v dobré obrátilo a můžu hrát o postup. Doufám, že to špatné už mě minulo a čeká mě už jen to dobré.
Třeba vytoužená extraliga.
Je to můj osobní cíl. Kdyby to náhodou bylo s Olomoucí, no tak by to bylo něco navíc a bylo by to velké překvapení.
