„Pokud si chci odpočinout a vypnout, baví mě muzika,“ prozradil kouč Vervy. Do osmnácti let dělal sport i hudbu současně, chodil totiž do lidové školy umění. „Rodiče mě k tomu vedli,“ říká.
49letý rodák z Ostrova nad Ohří se učil hrát na lesní roh. Jak sám tvrdí, je to jeden z nejtěžších dechových nástrojů, protože má ohromný rozsah. „Ale nevím, jestli bych na něm ještě zahrál. Ve dvaceti jsem ho měl v ruce naposledy, to je strašně dlouhá doba. Je to docela drahý nástroj a já ho měl jen půjčený od lidové školy.“
Zato s kytarou si to užívá pořád, kdysi vlastnil i elektrickou. „A teď mám klasickou od Ivana Hlinky,“ jmenuje zesnulého hokejového génia, trenéra olympijských vítězů z Nagana. „Koupil mi ji v Omsku, kde jsem mu dělal asistenta. Nevěřil mi, že na kytaru umím, tak jsem ji dostal k Vánocům. Hodil ji přede mě a říkal: Tak mi tedy zahraj! Od té doby ji mám a je výborná!“
V ruském Omsku se sešli před 12 lety a Hlinka byl svědkem restartu Rulíkovo kytarové kariéry. „Měl jsem proluku asi deset let, díky Ivanovi jsem se k hraní zase vrátil. Teď si brnkám pro sebe. Anebo v hospůdce s těmi nejbližšími něco dám,“ vykresluje Rulík.
Jeho nejoblíbenější píseň? Wish You Were Here od Pink Floyd. Má rád i Metallicu, Guns N’ Roses, poslouchá Čechomor, Kryla, Nohavicu. A pustí si taky vážnou hudbu, Mozarta, Bacha či Vivaldiho. Pouze dechovka ho neoslovila.
„Muziku nejen poslouchám, ale sám se pokouším i něco zahrát, abych byl jako profíci. Což samozřejmě jako oni nedám, ale přiblížím se tomu.“ Rulík i zpívá. „Ale zpěvák jsem špatný,“ ušklíbne se. „Když to zahraju podle not, tak přesně podle not i zazpívám. Ale když písničku zahraju v akordu, myslím si, že čistě to nezazpívám. Rozsah nemám tak vysoký, musím si to dát do jiné tóniny, nad c2 jsem ztracený. Zpívám tedy v základní stupnici nebo pod ní,“ mluví v odborných termínech.
Pohyb, další Rulíkova vášeň. Postavu má pořád sportovní. „Hlavně běžky miluju. Anebo golf, turistiku, i tu vysokohorskou. Jakmile to jde, sportuju. Mám ale období, kdy třeba rok nesportuju, a pak tři zase jo,“ popisuje trenér. „Rekreační sport je výborný na vyčištění hlavy.“
Hokejové „ventily“ vypouští i s rodinou. Jeho syn Adam také propadl hokeji, letos si dokonce zapsal čtyři starty v druholigovém Klášterci. „Rodina mě nabíjí. I práce na domě. Je sice celý hotový, ale ne zahrada kolem. Přes léto na tom dělám, to mě baví. Už jsem skončil se všemi řemeslníky. Zjistil jsem, že si všechno dokážu udělat sám.“
