Perfektní organizace. Poutavé zápasy. Rekordní počet diváků na tribunách. Poslední reprezentační vystoupení Jaromíra Jágra. Snad jen medaile k české dokonalosti scházela.
Přesně před pěti lety vyvrcholila v Praze mimořádně zdařilá sportovní akce, která ale skončila kolosální ostudou. „Byl jsem osobně přítomen na 29 šampionátech, ale nic takového se nikdy nestalo,“ řekl šéf mezinárodní hokejové federace (IIHF) René Fasel. „Když jsem to viděl, bylo to pro mě obrovské zklamání.“
Asi si nejspíš ještě vzpomenete, že?
Na závěr českého šampionátu přispěchal hvězdný Alexandr Ovečkin. Doplnil už tak našlapanou soupisku, v níž vyčnívala jména jako Malkin, Panarin nebo Bobrovskij.
Finále ale Rusové totálně nezvládli.
Stejně jako chování při slavnostním ceremoniálu.
Už pro stříbrné medaile se jim po kanadském výprasku příliš nechtělo. Fasel musel poražené finalisty až trapně žádat, aby přijeli za ním a šéfem ruského hokeje Vladislavem Treťjakem. Útočníkovi Mozjakinovi s obráncem Belovem pověsil Fasel medaile kolem krku, ale ti si s ním ani nepotřásli pravicí.
Rusáci to neunesli, bilancoval Jágr
Zklamaní Rusové alespoň hromadně pogratulovali špalíru rozjuchaných Kanaďanů a doklouzali zpět na vlastní polovinu. Tam ale nevydrželi dlouho. Kapitán Ilja Kovalčuk zamával ochozům pražské O2 areny a zamířil ke dvířkám v rohu kluziště.
Většina spoluhráčů známého útočníka nesměle následovala. A mizela ze scény.
Stalo se před letyHistorický seriál sportovní redakce iDNES.cz Všechny díly seriálu najdete přehledně ZDE. |
Trapnost situace jen umocnilo, že ruská esa z NHL Ovečkin s Malkinem a pěticí dalších kolegů zůstala na ledové ploše. Zblízka alespoň hrstka týmu přihlížela, jak kanadský kapitán Sidney Crosby zvedl nad hlavu trofej pro mistry světa.
„Ovečkin a Malkin jsou srdcaři, nedám na ně dopustit,“ pravil třeba Jaromír Jágr a kritizoval zbytek souboru. „Vím, že je člověk unavený, frustrovaný, ale musíš respektovat soupeře. Musíš tam zůstat, Rusáci to neunesli.“
Ke skupince „vzbouřenců“ se vrátil kapitán Kovalčuk a i je vyhnal z ledu. Žádný ruský hokejista už tak neslyšel kanadskou hymnu, kterou přímo na ploše zahrál živý orchestr. Ani Faselovo poděkování v ruském jazyce...
Jsme tu zbyteční? Tak jsme šli, vysvětloval Kovalčuk
„Ruský úprk“ po příletu domů označil Kovalčuk za nedorozumění. „Jako kapitán sborné ještě jednou zdůrazňuji, že to nebyl žádný útěk, jak se to celé nafukuje na internetu,“ řekl pro ruský Sport Express.
„Kanaďanům, kteří zvítězili v profesionálním, sportovním boji, jsme podali ruku a vyjádřili jim úctu. Šli jsme na předání stříbrných medailí, vyslechli jsme slavnostní projevy. Pak zazněla píseň šampionů, kterou obvykle podobné ceremoniály končí, a začaly se sypat konfety. V tom okamžiku se otevřela vrátka do mixzóny. Měli jsme za to, že je to pro nás signál - přichází čas šampionů, ceremoniál končí, jsme na něm zbyteční. A šli jsme na setkání s tiskem, včetně kanadského,“ vysvětloval tehdejší útočník Petrohradu.
Pravdou zůstává, že ani v mixzóně si nakvašení vicemistři světa nepočínali jako ryzí profíci. Většina z nich ignorovala ruské novináře, žádostem v anglickém jazyce vyhověl snad jen Tarasenko ze St. Louis a posmutnělý Ovečkin.
„Nelituju, že jsem přijel ze zámoří na poslední chvíli. Čeho bych měl litovat?“ odpovídal třeba washingtonský kanonýr.
Rusové přivezli do Prahy dost problémů
I jeho se René Fasel zastal, jinak ale hromoval. „Hráče z toho vinit nemůžeme. V tu chvíli byli na ledě vedoucí týmu, trenér nebo generální manažer a ti tomu měli zabránit,“ nechápal švýcarský boss ruské selhání. „Na ledě se při hře může stát cokoli, nedostatek respektu k soupeři po skončení zápasu ale nebudeme akceptovat.“
Hokejový útěk odsoudili i někteří ruští politici, kteří jinak bývají ke sportovním přešlapům krajanů víc než shovívaví. „Myslím, že se naši hokejisté nezachovali dobře,“ citovala agentura TASS ruského ministra sportu Vitalije Mutka. „Porážku je nutné přijmout důstojně a s úctou k vítězi. Stydím se, že naši hokejoví šéfové tohle dopustili.“
Na další - kulantně řečeno - nestandardní ruské počínání po turnaji upozornil i Petr Bříza coby člen IIHF a organizačního výboru šampionátu. „Přivezli nám do Prahy relativně dost problémů, které tu předtím nebyly,“ líčil pro Radio Impuls.
„Osm týmů tu žilo velmi přátelsky, ale jakmile přijeli, zablokovali chodbu v hale. Zvolili si i jiný hotel, což pro nás bylo velmi vysoké bezpečnostní riziko. Kdyby se cokoli stalo, zahraniční novináři to spojí se šampionátem. Těch věcí bylo víc a vyvrcholilo to velikou ostudou a nerespektem vůči soupeřům a celému mistrovství světa,“ dodával Bříza.
Další ruský zkrat po finálové porážce
Ostudný útěk nakonec ruský svaz vyšel na 80 tisíc franků, což tehdy činilo něco málo přes dva miliony korun. IIHF incident pár týdnů prošetřovala a neobměkčilo ji ruské konstatování, že se jednalo o pochybení kouče Znaroka a generálního manažera Safronova.
„Nemyslím, že tento trest je pro ruskou hokejovou federaci nějak významný,“ uvedl pro tamní média legendární obránce Vjačeslav Fetisov. „Významnější než pokuta je morální dopad a fakt, že náš tým byl první, který se něčeho takového dopustil a který bude navždy zapsán v historii.“
  |
Úplnou pravdu Fetisov neměl. Byli první potrestaní, ale nešlo o první nesportovní gesto po finálovém souboji v novodobé historii šampionátů.
Diváci pražského finále si vybavili souboj o zlato z roku 2010. Po porážce 1:2 s Českem si naprostá většina ruských hokejistů sundala medaile z krku. První kanál utnul přímý přenos ještě před ceremoniálem.
„Pro stříbro jsme si sem nepřijeli,“ vysvětloval Kovalčuk, který i v Německu velel rudé družině jako kapitán. Aby podobností nebylo málo, stejná byla na ruské straně i kladná postava - Ovečkin si snad jako jediný medaili kolem krku ponechal.
Zbavit se medailí, nepodat ruku, nesundat helmu
Nezvládání porážek není jen „výsadou“ ruských hokejistů. V roce 2018 na mistrovství světa do 20 let třeba neunesl finálovou prohru 1:3 s Kanadou švédský kapitán Lias Andersson, který se rozbrečel a medaili vztekle hodil do hlediště.
Diváci současného seriálového hitu The Last Dance si nyní připomínají, jak Michaelu Jordanovi a basketbalistům Chicago Bulls v roce 1991 po konferenčním finále nepogratulovali k postupu soupeři z Detroit Pistons.
Po porážce 0:4 na zápasy kolem nich jen mlčky prošli. „Tehdy se to tak dělalo. Po prohrách se ruce nepodávaly,“ hájil se v dokumentu i po letech rozehrávač Isiah Thomas.
A nejsou to zdaleka jediné případy, které se neodehrály podle nepsaných sportovních zákonů.
Zajímavým paradoxem zůstává, že posledními aktéry projevu neúcty na mezinárodní akci byli opět hokejisté z Ruska a Kanady. A opět se vše odehrálo v Česku.
Na přelomu roku v Ostravě uštědřili Rusové v základní skupině Kanaďanům nejkrutější lekci v historii juniorských šampionátů. A kanadský kapitán Barrett Hayton po zdrcující porážce 0:6 při ruské hymně nesundal helmu.
Označovali ho za provokatéra a fracka, který neumí unést porážku. Hokejová velmoc se omlouvala.
V roce 2015 byl scénář vlastně podobný. Jen role byly tehdy prohozené.
Ne, na tenhle ruský úprk se dlouho nezapomene.
