„Takovou hrůzu nezažil Petrohrad od roku 1917,“ objevil se palcový titulek na úvodní stránce sportovního deníku Sport Express.
Nástup bolševiků a krvavý převrat přirovnávali tamní novináři k ponuré a rozjitřené atmosféře, kterou vyvolalo zřejmě největší fiasko v historii novodobých hokejových šampionátů.
Kalendář ukazoval 6. květen. Rusům zbývala ve skupině odehrát ještě dvě utkání, ale našlapaný tým už věděl, že po nich účinkování na domácím turnaji skončí. A ruské ponížení tím zdaleka nekončilo...
Ale hezky od začátku.
Hokejová velmoc plánovala, že v Petrohradu ukončí sedmiletý půst bez medaile z mistrovství světa. Kvůli šampionátu vybudovala palác Petra Velikého pro 12 300 diváků za 80 milionů dolarů, dalších šest milionů spolkla rekonstrukce nedaleké haly Jubilejnyj.
Alexej Jašin
Do Ruska se vrátil šampionát poprvé od roku 1986. Mezitím se rozpadl Sovětský svaz, hokejoví vyslanci houfně zamířili do Severní Ameriky, kde se etablovali. Z nemála z nich se staly opory a hvězdy NHL. A teď to konečně mohli předvést vlastním fanouškům.
Zatímco na české soupisce se objevily jen čtyři posily ze zámoří, trenéru Alexandru Jakuševovi se nahlásilo hned čtrnáct. A ta jména duněla! Pavel Bure, Sergej Gončar, Maxim Afinogenov, Alexej Jašin, Valerij Kamenskij nebo Ilja Bryzgalov.
Místo ovací odpadky
Zrodil se ruský hokejový Dream Team, referovali tamní žurnalisté. O několik dní později pro soubor vymysleli jiné označení. Mužstvo „duraků“ (hlupáků).
Přitom start turnaje tomu vůbec nenasvědčoval. Domácí Rusové si v napěchovaném Ledovém paláci pohráli 8:1 s Francií. Jenže potom „Sbornaja komanda“ podlehla 0:3 Američanům. V zápase proti Švýcarům dvakrát vedla, přesto padla 2:3 a po třetí siréně opět zasypaly led odpadky a do kabin Bureho a spol. vyprovázel ohlušující pískot a skandování: „Hanba!“
Stalo se před letyHistorický seriál sportovní redakce iDNES.cz Všechny díly seriálu najdete přehledně ZDE. |
Do osmifinálové skupiny Rusové postoupili, leč bylo zřejmé, že naplánovaná triumfální cesta k titulu se značně komplikuje. Rozebíralo se, že zásadně drhne souhra. „Pavel Bure potřebuje jiného centra, než jsem já,“ prohlásil třeba Alexej Jašin. „Jsem zvyklý s kotoučem zajet do útočného pásma a pak jej rozdat křídlům, zatímco Pavel je zvyklý na rychlou kolmou přihrávku.“
Šířily se zvěsti, že Rusové povinnou výhru nad Francií zapíjeli až do ranních hodin v jednom z petrohradských barů. Hlavní viník bídy v základní skupině byl podle novinářů ale na střídačce. Trenér Jakušev nedokázal soubor hvězd správně poskládat, natož řídit.
Před osmifinálovými boji ruský tým uspořádal tiskovou konferenci. Čekalo se, zda vládce tamního hokeje Alexandr Stěblin neodvolá trenéra uprostřed turnaje. Nestalo se. Místo toho kritizovaný Jakušev ujišťoval, že se tým semkne. Emotivně také hájil mátožné hvězdy: „Tihle hráči už mohli ležet někde na Havaji na pláži, ale přijeli sem, protože chtějí hrát za Rusko, protože milují Rusko!“
Rusko ale přestalo milovat je.
Jakým právem jsme prohráli s Lotyši?
5. května se domácí výběr ztrapnil porážkou, která vyvolala pozdvižení už i mezi poslanci ruské Dumy.
„Sbornaja komanda“ podlehla 2:3 Lotyšsku, jehož území si po druhé světové válce Sověti na dlouhá desetiletí přivlastnili. „Naši hráči neměli právo prohrát s Lotyšskem,“ rozčiloval se poslanec Alexandr Šochin přímo na půdě parlamentu. „Šlo o národní zájem a stala se z toho blamáž a ostuda.“
Ruské vztahy s Lotyšskem byly i po vyhlášení samostatnosti stále napjaté. Obyvatelé pobaltské země nezapomněli na padesátiletou okupaci a k rusky mluvícím usedlíkům chovali značné antipatie.
„Je mi 33 let a na tohle vítězství jsem čekal celý život,“ vyprávěl dojatě lotyšský hrdina a brankář Arturs Irbe. Ještě na počátku 90. let chytal za Sovětský svaz, po osamostatnění Lotyšska ale odmítal rozhovory v ruštině. Nepodepisoval ruské hokejové kartičky.
Zatímco Lotyši se vydali vstříc historickému postupu do čtvrtfinále, kde je porazili pozdější mistři světa z Česka 3:1, Rusové se po dalším ostudném výkonu ocitli na pokraji vyřazení.
 Kapitán české hokejové reprezentace Robert Reichel se raduje ze svého gólu na 5:3 ve finále se Slovenskem na MS 2000 v Petrohradě. Smutně přihlížejí slovenský brankář Jan Lašák a útočník Miroslav Šatan. |
„Vyhostěte Bureho!“ burácel politik
Museli vyhrát zbývající dvě utkání proti Bělorusku i Švédsku. A zároveň doufat v souhru dalších výsledků, která ale mizivou ruskou naději na čtvrtfinále definitivně rozmetala.
Pavel Bure na snímku z roku 2020
Když 6. května skončilo utkání Švýcarska se Švédskem remízou 1:1, chvíli Rusové vinili protivníky z naaranžovaného komplotu. Vyřazení mělo ale jinou příčinu. Daleko větší hněv mířil na jejich reprezentaci. Tím spíš když demotivovaná a rozklížená banda egoistů prohrála následující den také 0:1 s Běloruskem.
Zaměstnanci úklidových čet nalezli v odpadkových koších kolem petrohradské haly stovky ruských vlajek.
„Jste jen napomádované hvězdy šoubyznysu, ne opravdoví sportovci,“ sejmul domácí výběr Sport Express. „Nazývali jsme je Týmem snů a netušili jsme, jakou nám připraví černou noční můru. Měli by se stydět.“
Proč Putin nezajistil politickou podporu?
Nacionalistický poslanec Vladimir Žirinovskij dokonce navrhoval vyhostit Pavla Bureho ze země. „Zarmoutili jste celou vlast,“ prohlásil i Vladimir Putin.
Právě on měsíc před šampionátem vyhrál ruské prezidentské volby. Také on slavnostně zahajoval turnaj v nově vybudovaném Ledovém paláci a v průběhu tažení za očekávaným zlatem se ujal prezidentského úřadu po Borisi Jelcinovi.
Scénář hokejisté nedodrželi.
A od poslanců to schytal i Putin. Žirinovskij mu vytkl, že „nezajistil psychologicko-politickou přípravu hráčů“ jako běloruský diktátor Alexandr Lukašenko, který před šampionátem osobně podpořil národní tým. Politici zároveň upozorňovali, že ruští protivníci měli přislíbené mimořádné prémie.
Běloruští hokejisté by v případě postupu do čtvrtfinále vyinkasovali 300 tisíc dolarů od společnosti International Kali Company, která paradoxně sídlila v Moskvě.
Lotyši měli podle bývalého předsedy sovětského parlamentu Anatolije Lukjanova vypsané nemorálně vysoké částky za každý gól v ruské síti. Parent banka vyhlásila, že vyplatí každému úspěšnému střelci 1 600 dolarů, brankář Arturs Irsbe měl slíbeno osm tisíc.
Favorit bez čtvrtfinále MS? Téměř nevídané
Po dalších dvou ostudných osmifinálových potupách se musel kát celý tým na další mimořádné tiskové konferenci, kde se mezi novináře zatoulaly i uklízečky. „Chci se omluvit fanouškům za naše vystoupení, za obrovskou bolest a psychické strádání, které jsme jim způsobili,“ říkal trenér Jakušev se slzami v očích. „Ale nedokážu říct, co se stalo.“
Pár dní po šampionátu dostal padáka. „Chtěl jsem dvě pětky z domácí ligy, ale nevyšlo to,“ vysvětloval Jakušev.
Objevily se informace, že nominaci neskládal trenér, ale svazový šéf Stěblin, který chtěl v týmu co největší počet borců z NHL. Dohromady ale připomínaly primadony, které vyrazily na led ve stejném oblečení. A když Rusové prohrávali, nesoulad se stupňoval.
„Chtěli jsme hrát krásný hokej, ale ten ne vždycky přináší výhry,“ uvažoval útočník Kamenskij. „Můžeme za to všichni. Útočníci i obránci. Celé mužstvo,“ soukal ze sebe Bure. Jeden z nejvyhlášenějších kanonýrů NHL v Petrohradě nepatřil k nejhorším Rusům na turnaji, ale svezl se s mizérií. Jako kapitán dovedl tým k nejhoršímu ruskému umístění v historii. Velký favorit turnaje skončil na 11. místě.
Petrohradský trapas se řadí i k nejhorším vystoupením států velké hokejové šestky (Kanada, USA, Rusko, Česko, Švédsko a Finsko) za poslední dvě dekády. Do čtvrtfinále za danou dobu nepronikli už jen dvakrát Američané (2003 a 2010) a Rusové před 16 lety na šampionátu v Česku.
Daleko víc, déle a silněji je drásalo vyřazení v Petrohradu, kde zakončili účinkování 9. května nic neřešící výhrou 4:2 nad Švédském.
Den, kdy si v Rusku připomínají velké vítězství v druhé světové válce, tehdy jen znamenal dopsání tečky za největší ruskou porážkou na ledě.
