Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Rusové jsou ostražití, říká kouč Sýkora

19 2003
Plzeň, Praha - Skoro každý den se potí na rotopedu. Procvičuje azbuku. Pere si, žehlí. I tak zahání hokejový trenér Marek Sýkora samotu v ruském Magnitogorsku. Ve čtyřiapadesáti letech se hokejový filozof Marek Sýkora vydal na první zahraniční angažmá. Kvůli nabídce ruského Magnitogorsku se vyplatil z kontraktu v Karlových Varech.

Prožívá tlak ruské superligy i týdny bez rodiny, během reprezentační pauzy přijel domů do Plzně poprvé po více než čtyřech měsících.

V Rusku působí jako třetí hlavní kouč z Česka. S Magnitogorskem, v jehož sestavě je i obránce Martin Čech, je zatím v lize druhý. „Teď se zdá, že bylo dobré rozhodnutí odejít. Je to úžasná změna, jiný svět, jiný hokej. A náraz po všech stránkách, velké zatížení,“ říká Sýkora.

Jak zvládáte ruštinu?
Už se nebojím jít ráno mezi Rusy jako zpočátku. Někdy to ze sebe dostávám těžce, jindy mluvím dobře a měl bych chuť dělat si legraci. Ale všichni jsou ostražití, jako by čekali nějakou změnu nebo kázání. Možná je to z minulého režimu.

Sýkorovi ruská muzika nic neříká
Hokejového kouče Marka Sýkoru je snazší představit si s knihou v ruce. Ale můžete ho taky potkat na rockovém koncertu. Poslouchá klasiku, před odjezdem do Ruska zašel i na balet, ale nejraději má rockovou hudbu. „Jeden z vašich kolegů se mě ptal, jestli ještě existuje kapela Mašina vremeni. Teď jsem zaslechl, že mají koncert,“ říkal Sýkora. Metallica, Papa Roach, Smashing Pumpkins, Linkin Park. Také tyto kapely si rád poslechne. I proto teď v Rusku trochu trpí. „V Moskvě se kapely střídají, ale v Magnitogorsku není nic,“ říká. „Ruská muzika mi nic neříká. Rádio neposlouchám, jen v autobuse to pouštějí pořád.“ Na kabelové televizi občas sleduje klipy, poslechne si cédéčko. „Musím si koupit něco českého,“ říkal při pobytu doma. Když má čas, raději vyrazí ven. Z bytu to má na stadion kousek. Auto si v Rusku nepořídil. Nejen kvůli provozu, v němž se pravidla moc nedodržují. „Když vyjedeme na čtyři dny na zápasy venku, neudělám krok. Takže koukám, abych se trochu hýbal,“ říká. Na nákupy ho doveze řidič se služebním vozem. A kam Sýkora rád zajde? „Mám strašně rád pizzu, ale pizzerie ve městě není,“ říká. „Ale na Uralu je lyžařské středisko. Je tam moc pěkně, mohl bych tam být častěji.“

To musí být komunikace těžká.
Je to trošku složitější. Těžko se mi zvyká na spolupráci s asistenty, i když je to už lepší. Báli se mi cokoli říct. Po utkání honem utečou na pokoj. Zápasy rozebírám sám, rozhodnutí dělám sám. V Česku jsem byl zvyklý, že se o všem mluví.

Jaký tým vedete? V lize jste druzí.
Máme dobré mladé hráče. Ale jinak jeMagnitogorsk jedno z nejstarších mužstev v lize. Deseti hráčům je přes třicet, ale jsou kvalitní. Říkal jsem si, že je nebudu učit hrát hokej, že se je budu snažit natrénovat a uvidíme. Zatím se to docela daří.

Musel jste se spíš přizpůsobit ruskému stylu, než si prosazovat svou?
Je to kličkovaná. Radim Rulík, který byl asistentem v Omsku, mi říkal, abych některé věci nechal být. Třeba bazu před zápasem. Nemá cenu přinášet demokracii.

Jací jsou ruští hráči?
Velmi talentovaní. Je tam prvek lenosti. Jsou trochu při těle, což mě zpočátku štvalo, jenže to k nim patří. Ale umějí se kousnout. Snažil jsem se oživit trénink, ale nemám odezvu. Od hráčů se nic nedozvím.

Může být ruská liga druhou NHL, jak by si to tamní bossové přáli?
Těžko se mi na to odpovídá, nejsem odborník na NHL. Peněz se do ruské ligy dává hodně, má velkou kvalitu. Hodně se hákuje, mohlo by se hrát víc do těla a víc střílet, ale je to rychlý hokej a hráči mají kombinační schopnosti.

V čem se váš život teď změnil nejvíc?
Hlavně jsem věčně sám. Když se nedaří, je to hodně složité. Všichni lidé okolo mě silně reagují, v podstatě neuznávají porážku. V bytě mám všechno, co potřebuju ke sportovnímu i osobnímu životu, ale ta samota... Rusové jsou jiní, je těžké se s nimi naučit nějak žít.

Jak překonáváte osamění?
Věnuji se hokeji, sleduji každého soupeře na videu. Připravuji si každý trénink, píšu si to v ruštině. Úředničinu dělám poctivě jako nikdy dřív. Naučil jsem se psát v azbuce i tiskací písmena. Sám pro sebe.

Ale jenom hokejem jistě nežijete.
V rámci možností se věnuju sám sobě. Mám rotoped, jezdím na něm skoro denně. Trošku chodím na procházky, večer se podívám na televizi. A mám notebook, spojení se světem, takže píšu e-maily.

Ivan Hlinka vyprávěl, že s manželkou mluvil z Omsku tak dvakrát denně. Jak jste na tom vy?
Musím volat. Dvakrát denně spolu mluvíme stoprocentně.

Mimochodem, kolik jste už najezdil kilometrů na rotopedu?
Nepočítám to. Ale stovky to už budou.

Co domácí práce. Zvládáte je sám? Perete si a vaříte?
Když se mnou není manželka, mám v klubu snídani, oběd, když je večer trénink, tak večeři. Jídlo je výborné a vydatné. Bylo by snadné se tu spravit. Jinak si peru a žehlím sám. Tyhle práce mě baví, považuju to za psychickou regeneraci. A když není večeře, tak si dám trochu chleba, sýr a jedno pivo. Všichni mě znají jako milovníka červeného vína, ale jak jsem sám, skoro vůbec nepiju alkohol.

Ani tradiční vodku vám nenutí?
To je největší překvapení. Za tu dobu jsem měl dva malé panáky. Nechápu to. Možná si lidé dají doma, ale na zimáku se nepije. Když jsem tam byl poprvé, říkal jsem, že piju jen červené. Někdy mám dojem, že nepijí snad kvůli mně.

Asi máte v klubu velkou autoritu.
Možná vypadám nepřístupně. Nejsem tvrdý trenér, ale třeba budím takový dojem.

Na druhou stranu, hlavní trenéři mají obrovskou odpovědnost. Tíží vás hodně?
Cítím největší zodpovědnost, jakou jsem ve sportu zažil. Každodenní. Když tu na měsíc byla manželka, bylo to lepší, mohl jsem se jí aspoň vypovídat.

Říkal jste, že Rusové nesnášejí prohry. Vladimír Vůjtek musel před časem v Jaroslavli vysvětlovat, proč jeho tým dostal gól za stavu 6:0. Jací jsou vaši šéfové?
Teď jsou to dobří chlapi, když jsme druzí. (smích) Ale podle mě to nejsou špatní lidé, jsou inteligentní. Sami mi říkali, abych byl připravený na to, že vše zveličují. Překvapilo mě, když mi říkali, abych si to tolik nebral, že to patří k jejich mentalitě.

Kdo je Marek Sýkora
narozen 30. listopadu 1948 v Kladně
jako útočník odehrál v lize devět sezon, například v Jihlavě a Plzni
trénoval mimo jiné Plzeň a Pardubice - oba týmy dovedl do finále ligy, a také Slavii nebo Karlovy Vary
vytvořil sehranou dvojici s Radimem Rulíkem, nynějším asistentem v Karlových Varech
před touto sezonou odešel do Magnitogorsku - tým je zatím v ruské lize na druhém místě
jeho žena je lékařka, syn studuje medicínu
má rád červené víno, pizzu a také rockovou hudbu   





Bodování

21

Dominik Kubalík

Plzeň

20

Tomáš Mertl

Plzeň

19

Milan Gulaš

Plzeň

Góly

14

Dominik Kubalík

Plzeň

12

Tomáš Mertl

Plzeň

9

Martin Růžička 27

Třinec

Tabulka ligy

Klub Z V VP PP P SKÓRE BODY
1. Plzeň 15 7 3 4 1 62:34 31
2. Kometa 14 8 2 2 2 54:34 30
3. Třinec 15 8 2 2 3 47:34 30
4. Hr. Králové 14 8 1 1 4 33:24 27
5. Sparta 15 7 1 0 7 40:42 23
6. Vítkovice 15 5 2 2 6 43:38 21
7. Ml. Boleslav 14 6 0 3 5 33:30 21
8. Chomutov 14 5 2 2 5 36:37 21
9. Olomouc 15 4 3 2 6 35:45 20
10. Zlín 14 4 3 1 6 35:38 19
11. Liberec 14 5 1 0 8 26:43 17
12. Jihlava 14 4 1 2 7 34:41 16
13. Pardubice 14 4 1 1 8 30:49 15
14. Litvínov 15 2 2 2 9 24:43 12

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze