Ulevilo se vám, že jste se s Omskem konečně dohodl?
Já to nebral nijak napínavě. Buď to vyjde, nebo ne. Chtěl jsem to prostě v Rusku zkusit.
Už máte sbaleno?
Kdepak. Nikdo to za mě nechce udělat. (smích) Budu to nějak muset zvládnout sám.
Poletíte koncem týdne na Sibiř sám? Vezmete maminku, nebo kamaráda?
Sám. Poleťte se mnou! (žertovně) Jenže to by vám tam umrzla ruka a stejně byste nakonec nic nenapsal.
Možná se v Omsku uvidíme. Ale není vám smutno, když zrovna teď opouštíte Kladno? Lidi vám tady tolik přáli, chodili na vás...
Jasně, užil jsem si spoustu legrace. Vyhrávali jsme, snažil jsem se pomáhat mužstvu a bavit fanoušky. Všechno jednou končí. Ať se na mě nikdo nezlobí... Nemůžete vědět, co se stane. Třeba za měsíc začne NHL a já stejně poletím do Ameriky. Nebo se po Vánocích z Ruska vrátím sem.
Vážně je to možné?
Nevím. Možné to klidně je. Ale hlavně se na Kladno určitě vrátím za tři čtyři roky, až mi skončí kontrakt v NHL. A v šestatřiceti bych ještě neměl být odepsaný. Jenom bych v tomhle věku už do Ruska nevyrazil.
Vnímal jste to jako poslední příležitost na ruské angažmá?
Určitě. Rozhodně bych tam nešel s rodinou. Teď jsem sám.
Nestaráte se, jak si bez vás povede Kladno?
Nemám obavy. Mužstvo je v pohodě, v klidu. Má vnitřní sílu a sebevědomí, zvládne to.
Jak jste na tom s ruštinou? Domluvíte se?
Charašó. (úsměv) Pardon, já už ale vážně musím jít...
 Jaromír Jágr po tiskové konferenci, která se konala v Kladně. |
