Ráno si došel pro noviny a kochal se. "Koupil jsem si všechny a díval se na pohár."
Je znát, jak moc je pro něj letošní titul výjimečný. Jako když s národním týmem získal zlato na mistrovství světa ve Vídni. "I tam to bylo jako doma. Teprve teď vím, jaké to muselo být pro Pardubice," vzpomene na první titul Slavie, který uzmula před pěti lety.
"Nevyhrát doma musí být hrozný smutek a zklamání." On zažívá opak. Včera dirigoval tým při focení s pohárem. Jako vždycky byl v šéfovské roli.
Kdy jste zažil den, během něhož jste neřešil nic ohledně Slavie?
Každý den něco musím řešit. Myslím si, že nebudu, ale on někdo vždycky zavolá.
Nejste nervózní, když vám hodinu nezvoní telefon?
Ne, jsem rád. Už dávám telefon na ztlumeno a beru jen to, co chci.
Dřív jste odpovídal i na tréninku.
To dělám pořád. Ale většinou řeknu, že jsem na ledě, a zavolám zpět.
Před pěti lety jste v rozhovoru po zisku prvního titulu říkal, že jednu sezonu jako trenér ještě vydržíte. Už trochu přesluhujete, ne?
Trošku jo. A mám podepsat další smlouvu na dva roky. Teď se těším, až si odpočinu, ale neumím si představit, co bych dělal, kdybych v červenci nešel na led.
Jak si odpočinete?
Budu týden doma a pak se chci jet podívat s manželkou do Rakouska do hor.
Budete chodit na túry?
Na ty nejsem. Leda na túru autem. Manželka vždycky říká, že se jdeme projít. Procházím se autem.
Golfové hole vezmete?
Ty budou v autě. Kdybych viděl nějaké hřišťátko, tak z auta vylezu.
Jak dlouho nechcete o hokeji slyšet?
Do šestého července. Pak už nám zase začíná letní škola pro děti.
Vážně? Nechystáte už náhodou týmu kondiční testy?
Jak to víte? Už před měsícem jsem seděl nad programem. Nechtěl jsem urazit štěstěnu, tak jsem připravil tři varianty, aby se program nezhroutil, kdybychom vypadli.
Nevypadli, máte titul. Kdy budete mít pocit, že jste ze Slavie udělal klub, jaký jste chtěl?
Musíme se držet při zemi, i když se nám povedlo vyhrát. Podívejte se na velkokluby jako třeba Pardubice. Najednou hrály o sestup. A to může potkat každého. Ale já bych byl nerad, aby se nám to stalo.
Tak trénujete. Kdysi jste žertoval, že chcete být jako Alex Ferguson, jenž Manchester United vede 22 let.
Už dvaadvacet? To číslo pořád narůstá. Bylo to osmnáct...
Vy jste ve Slavii osm sezon. Nebojoval jste už s obavou, že se okoukáte?
Trenér pořád musí vymýšlet něco nového, aby okoukaný nebyl.
Vymýšlení vás žene dopředu?
Ne. Trénování mě baví. A po tom, co jsem v posledním zápase viděl lidi, bude mě bavit moc dlouho.
Takže ani vidina koučování reprezentace by vás nepřiměla skončit?
V žádném případě nebudu trénovat nároďák jako trenéři teď. Čtyři akce za rok? To by mě vůbec nebavilo. Na střídačku bych šel jako na návštěvu. Já na ní musím být každý den, stejně jako na ledě. Nebudu chodit na hokej a koukat se, jak se hraje. Nestane se, že bych trénoval národní mužstvo a netrénoval přitom v klubu. Nevím, jak to ti trenéři dělají, že jdou čtyřikrát za sezonu na lavičku a pak jedou na mistrovství. Já bych se unudil. Asi bych šel kopat něco do lesa. Trenér se na střídačce pořád učí. Měl bych přirovnání.
Prosím.
Je to stejné, jako když žijete tři roky v Americe a myslíte si, že umíte anglicky. Protože když tam jste osm let, zjistíte, že jste za ty tři roky anglicky neuměli. A když tam žijete dvacet, uvědomíte si, že po těch třech jste neuměli mluvit vůbec.
Učíte se trénování i z knih?
Mám je i připravené u postele. Když se někdy třeba nudím, chci si něco přečíst. Zajímá mě to.
Studujete i české materiály?
Jsou tu velice dobře psané knížky. Zajímavé je, co píše Marian Jelínek, pan Dovalil nebo pan Bukač. I když jeho kniha je dost těžká. Tu jsem ještě moc nepochopil. Ale pořád se mám co učit. Pětkrát můžete vyhrát titul a stejně přijde moment, že uděláte chybu na střídačce.
Jste proslulý křikem. Jste pak naštvaný i sám na sebe?
Udělám chybu. Že vystřídám pětku a dostaneme gól. To se mi stalo letos asi dvakrát. Pak jsem i něco nakopl. Občas mi vylétne bota. Ale vyřvu se a jsem v klidu. Uvolním se.
Nezranil jste se někdy?
Loni s juniory. To jsem si udělal něco s prsty na nohou. Nakopl jsem kýbl plný puků. Nevěděl jsem, že tam jsou. Ale kopu tak dvakrát za sezonu. Vyřvat se musím. Kolikrát chcimluvit v klidu, ale nejde to. Prdne elektronka a všechno začne lítat.
Nemáte chuť někdy praštit hráče, když třeba udělají hloupou chybu?
Ne! Vážím si jich, nikdy bych si to nedovolil. Jen říkám, že někoho přetáhnu. Za dvě vteřiny o tom už nevím. Horší je to asi pro kluky, kteří mě neznají. Asi se diví, co vyvádím. Vyžaduju obrovskou disciplínu. Vše musí klapat jako hodinky. Když to nejde, s hráči se nepářu. Hokej je jinde než před třiceti lety.
Proto hledáte nové metody v podobě tai-či či strečinku?
Jsou to maličkosti, ale moc pomáhají. Třeba Helena Fuchsová dělá s klukama neskutečné věci. A hodně nám pomůže v létě. Protože hokejista musí být trochu atlet, musí umět trochu běhat. Kluci se s tím rvou, ale jsou natrénovaní. Kdo není, nemůže hrát hokej. Zaplaťpánbůh, že jsem se narodil trochu dřív.
V čem hledáte inspiraci?
Pořád o hokeji přemýšlím. Jak je možné, že v sedmém finále v NHL jezdí i v prodloužení jako v prosinci? Hokej je o síle a rychlosti. Nestačí, když má hokejista ruce a myslí mu to. Je to vidět i na brankářích.
Tak jste dupal po Adamu Svobodovi.
Říkal jsem, že chci dokázat, aby mě nenáviděl. Protože brankář je základ, bez něj nemůžete vyhrát. A zápas je desetkrát těžší než trénink. V létě to zase bude mít těžké. A nechci vidět žádné břicho.
Zase budou hráči tahat pneumatiky?
Něco bude. Pak totiž můžete prohrát, ale s dobrým pocitem, že jste udělali všechno
