Vladimír Růžička se ve vršovickém Edenu objevil na konci sezony 93/94. Pomohl sešívaným k postupu do extraligy a ve Slavii Praha zůstal. V posledním ligovém ročníku s mužstvem proplul k historickému úspěchu klubu - semifinále play off už zažil jako trenér. Nyní se stal i generálním manažerem hokejové Slavie.
Jak se potatil váš dvanáctiletý syn?
"Vládík to nemá se mnou jednoduché. Na chválení má dost času, dostává hodně do těla. Hokej ve slávistickém dresu ho strašně baví. Je do něj blázen. V tom jsme si podobní."
Sedíte na dvou židlích. Dají se obě funkce zvládnout?
"Z pozice generálního manažera chci mít kolem sebe lidi, kterým stoprocentně věřím. Moji pravou rukou bude Láďa Blažek. Převezme na starosti hlavně administrativní věci. Moc si přeji udělat ze Slavie velký klub."
Co vás dokáže vytočit?
"Spousta věcí. Jsem poměrně vznětlivý člověk, takže vybouchnout pro mě není nijak výjimečná zvláštnost."
Máte sourozence?
"O rok mladšího bráchu Jaroslava. Ten ke sportu nikdy netíhl."
Ve funkci trenéra jste spíš demokrat, nebo vyznáváte metodu tvrdé ruky?
"Někteří lidé si myslí, že mi jsou vlastní vůdcovské manýry a že žádnou diskusi nepřipouštím, ovšem opak je pravdou. Ke klukům se chovám velice lidsky. Ale když se mi něco nelíbí, dám jim to hned vědět. Nesmím něco v sobě dusit."
Máte v kádru raději hodné hráče, nebo takzvané grázlíky?
"Nejvíc si cením hráče, který na ledě nechá duši a za každou cenu chce vyhrát."
Sáhl jste už během své trenérské kariéry k pokutě?
"Zatím ne. Na střídačce musím klukům někdy vyčinit, když se dopustí zbytečného faulu. Sám jsem hrál hokej dost dlouho. Nikdy jsem nebyl žádný beránek, ale hokejista musí udržet nervy na uzdě. Na kluky nekřičím. Sám jsem neměl rád, když na mě někdo řval."
Prý si také rád vsadíte. S jakým úspěchem?
"Jsem hravý typ, takže sázení mi rozhodně není cizí. Nejvíc tiketů vyplním na hokej a fotbal. A s jakým úspěchem? Asi jako většina sázkařů, starám se o to, aby sázková kancelář nezkrachovala. Majitelům určitě přispívám na provoz."
Vyrůstal jste v Litvínově. Cítíte se už víc Pražákem?
"V Litvínově jsem se narodil a naučil hrát hokej. Pak jsem díky hokejce uviděl kus světa. Několik sezón jsem si zahrál v NHL. Strašně rád na sever Čech vzpomínám, ale teď pracuji pro Slavii. Ta pro mě znamená všechno."
Tipnete si umístění našich hokejistů na světové šampionátu v Německu?
"Samozřejmě bych si vsadil na zlato, ale každá medaile má svou cenu. Kluci tam určitě odjeli nažhaveni vyhrát a hokejový národ jim bude držet palce."
 Syn Vladimíra Růžičky. |
