Uteklo téměř patnáct let. Průchovi je devatenáct a hraje s Janeckým v pardubické první řadě. Tým už se nejmenuje Tesla, pardubický stadion se proměnil v moderní arénu a Průcha, jenž je v širší nominaci pro šampionát juniorů, mohl přizdobit její slavnostní otevření.
Rychlýma rukama nasadil k blafáku do forhendu, oklamal slávistického brankáře Málka a už zasouval puk za čáru. Tehdy si spíš drobného Průchy všimla spousta hokejových fanoušků, vždyť zápas Pardubice - Slavia byl vyprodaný a vysílala ho televize.
Mládenec udivoval nadšenou dravostí, bezmála sebevražedně se pouštěl do soubojů. Ve druhé třetině proti Slavii mohl dát svou druhou branku v lize dospělých. Jenže ohebný Málek ještě v pádu přirazil paži s lapačkou na led a puk kouzelně zastavil. Průcha žasl.
„Když udělám takovou kličku v juniorech, málokterý gólman tam stihne tu lapačku dát. Extraliga je rychlejší,“ vyprávěl při jednom z prvních rozhovorů kariéry. „Při prvním utkání v aréně jsem byl trošku nervózní, pořád jsem padal.“
V juniorské soutěži dal na podzim třicet gólů ve třiadvaceti zápasech, za což se dočkal povýšení do áčka. Do Janeckého řady, kde nalevo obvykle bojuje urostlý Mikeska, se dostal při onemocnění střelce Petra Sýkory. „Prušák je průbojný typ, pravák, šikula. Perfektně k nám zapadl,“ řekl Janecký s charakteristickým úsměvem.
Za tři týdny mu bude už jedenačtyřicet, ovšem není klasickým pěstounem, rádcem. „Já nikomu neradím, mám starosti sám se sebou,“ tvrdí zkušený centr. A zase roztáhne koutky úst.
Průcha se postavou vůbec nepodobá vysokému Sýkorovi. V civilu stále připomíná spíš hocha než muže, přesto Janeckému tyká. „Kdybych Otovi vykal, asi by mě zabil. Cítil by se starý,“ vysvětluje.
V kabině se nijak zvlášť nevybavují. Tam je věková propast přece znát. Ale na ledě k sobě pasují znamenitě. „Je to paráda,“ lebedí si Průcha. „Vezme puk za bránou a nikdo ho od něj neodstaví. Pak nám to dává pěkně do jízdy.“
 Pardubický útočník Průcha se probíjí budějovickou obranou |
