Možná je to dáno historicky, že mají v Plzni rádi Američany. Ale spíš si Hollweg oblibu západočeských fanoušků zaslouží kvůli tomu, jaký je člověk.
Někteří považují chlapíka s dlouhými vlasy a výrazným knírem za šílence. Před prvním setkáním se ho bojí, protože na ledě působí zběsile. Když hovoří o rekordním trestu za faul na slávistu Vlasáka, klidně si bouchne do stolu. Je vidět, jak ho to stále užírá. Musí jenom trénovat, i když by rád týmu pomohl také v zápase. Proto s ním bylo těžké domluvit rozhovor. Neměl náladu.
Po osobním setkání se dá o plzeňském recidivistovi říct, že je to normální kluk, se kterým si můžete popovídat o řadě věcí.
Chová se profesionálně, na zimním stadionu ho všichni vřele zdraví a on se snaží o češtinu. Třeba když mluví na své dva psíky: „Zůstaň! Sedni!“ Při fotografování se usmívá. A při vzpomínce na tátu dokonce pláče, nebojí se emocí. Tohle přece není monstrum.
Problém je, že se nedokáže přizpůsobit extraligovým zvyklostem. „Už je to za mnou, ale byl jsem frustrovaný z toho, co se stalo. Dva týdny odpovídám na stejné otázky. Štve mě, jak ze mě lidi dělají zvíře. Když jsem šel na disciplinárku, tak si tam museli vzít extra ochranku, protože si asi mysleli, že jsem vylezl z jeskyně. Z toho mi hrábne, nejsem přece stupidní idiot!“ vypráví důrazně Hollweg.
„Já jsem tvrdě pracující člověk a dělám svou práci na sto procent.“ |
Chystáte změnit svůj styl?
Jsem tu z nějakého důvodu. Martin Straka, spoluhráči i fanoušci za mnou stojí. Všichni, kdo mě znají, vědí, že nejsem zákeřný. Jen hraju tvrdě, nedávám skryté rány mimo hru. Jsem důrazný, a když někoho zraním – to je hokej. Není to hra pro malé holčičky. Jestli někdo říká, že chci někoho záměrně zranit, tak mě nezná jako člověka. Můj charakter. Já jsem tvrdě pracující člověk a dělám svou práci na sto procent, je to moje vášeň.
Myslíte si, že v posuzování tvrdé hry je hlavní rozdíl mezi českou extraligou a NHL?
Lidé z disciplinární komise žijí v bublině, nechtějí tu žádné jiné hráče a nedokážou rozpoznat, že tu tenhle element chybí. Jak potom můžou čekat, že se čeští hráči budou rozvíjet a budou úspěšní ve světě? Nikdy si nezvyknou na jiný styl. To je důvod, proč se řada vašich hráčů po roce v Americe vrací zpátky do Evropy. Hokej je tam jiný – je tvrdý. Vím, že to nemáte rádi, ale pokud chcete hrát v nejlepší lize světa, tak se musíte učit. Nevím, proč se moje tvrdá hra tady bere jako špatná věc.
Protože lidé tady na ni nejsou zvyklí.
Ale mají to rádi. Chodí v Plzni na hokej a sledují mě. Neříkám, že jsem bůh, ale mají to rádi. Ano, protihráči to nemají rádi, protože se bojí. Stejně tak komise. Ale mám kamarády v Brně i jinde a všichni mi říkají: Prosím, nic neměň, moc rádi tě sledujeme, chodíme na zápasy, abychom tě viděli. Lidi nechtějí vidět totéž každý zápas. To je nuda.
Myslíte, že je šance, aby se situace změnila?
Nevím. Pořád se tu na mě zaměřují, to nezměním. Jedním z argumentů komise dokonce bylo, že musím zpomalit hru, když chci trefit soupeře. Že mu mám dát čas, aby se na náraz připravil.
Takhle přesně vám to řekli?
Ano. Pro mě je to stejné, jako kdyby mi řekli, abych nestřílel tak tvrdě, protože můžu zranit gólmana. Vlastně mi řekli, abych nehrál na sto, ale jen na 80 procent. Ale já to neumím. Vždycky jedu naplno.
Co jste na to odpověděl?
Nic. Ani jsem nic říkat nemohl. Jenom chtěli slyšet, že mají ve všem pravdu. Doufal jsem, že dostanu prostor na argumenty, takže jsem seděl a poslouchal a jenom jsem kýval hlavou. Jelikož jsem se nemohl vyjádřit, tak to dělám teď přes noviny.
Plzeňské hráče v této sezoně řeší disciplinárka často. Šéf Straka měl kvůli tomu minulý týden proslov. Jaký byl?
Moc jsem to nezaznamenal. Jenom vím, že říkal, abychom byli opatrní. Marty mě podporuje, byl se mnou i v Praze. Tohle by nedělal, kdyby mi nevěřil. Neztrácel by se mnou čas a peníze, kdyby si myslel, že jsem idiot. Bral mě sem z nějakého důvodu.
S Tomášem Vlasákem jste mluvil?
Hned po zápase jsem mu řekl, že jsem neměl v úmyslu ho zranit. Vlasy mě zná, byl to můj spoluhráč a je to můj kamarád. Omluvil jsem se mu. Na ledě nevnímám, kdo proti mně stojí. Vidím červený nebo bílý dres, hráče s pukem a jdu. Já nemám žádné nepřátele, jsem profesionál. Co se stane na ledě, zůstane na ledě. Takový je kanadský styl. I bitkaři se poperou, ale potom si potřesou rukama a jdou na pivo.
Nejen kvůli vašemu případu vznikla veřejná diskuse. Může to něčemu pomoci?
Jo, to je skvělé. Teď dostali tresty další hráči a komise tím naznačuje, že hranice je nastavena vysoko. Všichni tihle Jeřábkové, Trávníčkové a Dudové tím trpí. Já dostal deset zápasů, takže oni museli dostat také hodně, aby měla komise alibi.
Dudův zákrok jste viděl?
Viděl, ale... Radka znám a vím, že je to dobrý kluk, dříč. Proto o něm neřeknu nic špatného. Nebudu ho soudit kvůli jménu jako ostatní mě. Sparťan Hlinka mě může faulovat kolenem a nic se mu nestane. On je hrdina a já jsem monstrum, když se snažím bránit. Když hrajete nečistě v Americe, dostanete nakopáno do zadku. A pak si dvakrát rozmyslíte, jestli něco takového uděláte znovu. Neexistuje tam, aby někdo přijel a zezadu vás sekl do nohou. Tady se to děje – a nic. To je další rozdíl mezi NHL a extraligou.
„Doufám, že si mě tady Marty Straka nechá a prodlouží mi smlouvu.“ |
Nemáte chuť po tom všem z extraligy odejít?
Mám smlouvu ještě na rok, oženil jsem se tu, miluju Plzeň. Jsem si jistý, že pan Holý a celá disciplinárka by byla ráda, kdybych zmizel. Ale můžou si přát, co chtějí. Nikam nejdu. Byl bych moc šťastný, kdybych tu mohl ukončit kariéru.
Práce v Německu, kde se hraje zámořským stylem, vás neláká?
To je těžké, tam se můžou prosadit kluci, kteří střílejí góly. Manažeři se dívají na statistiky a řeknou si, že moc neboduju. Jenže nevědí, co přináším týmu. Myslím, že kdo mi dá šanci, ten si mě oblíbí.
To je asi případ i vaší české ženy, že? Jak jste se seznámili?
Potkali jsme se v restauraci Na Parkáně. Zamiloval jsem se na první pohled. Stali jsme se dobrými přáteli a pak se vzali. Jsem s ní šťastný a miluju ji. Ona je můj nejvěrnější fanoušek, i když je to se mnou někdy těžké. Manželka mi pomáhá to všechno překonat.
Líbí se vám život v Pošumaví?
Železná Ruda je můj nový domov, tiché a přívětivé město. Líbí se mi tam příroda, baví mě lyžovat, procházky po horách, jízda na kole. Rád poznávám nové věci. Je tady skvělá kultura, příroda, pivo, holky, jídlo...
Chtěl byste tu zůstat celý život?
Snem mé ženy je žít v Americe. Pocházím z Vancouveru, což je jedno z nejhezčích míst na světě. Je těžké říct, kde zůstanu. Vždycky se sem můžu vrátit.
V Plzni je populární i fotbal. Byl jste se už podívat?
Když můžu, jdu kluky podpořit. Mám fotbal rád. Když jsem vyrůstal, tak jsem ho hrál. Můj otec je z Brazílie, rodina tam emigrovala z Německa. Jenže nešlo stíhat obojí, tak jsem si vybral hokej.
Brazílii jste navštívil?
Neměl jsem příležitost. Ale miluju cestování, tak bych se jednou třeba mohl potkat se svými příbuznými, které jsem ještě neviděl.
Jak jste na tom s portugalštinou?
Nemluvím. Když otec přišel do Ameriky, tak neuměl ani anglicky. Bylo pro něj složité, aby nás učil cizí řeč, když se potřeboval sám naučit anglicky. Ale bratr trochu umí.
Do Česka už rodiče přijeli?
Jednou za rok se na čas přijedou podívat. Loni přijeli například na Vánoce a byli jsme spolu celá rodina. Také se jim tady líbí, jezdíme na výlety.
Ryan HollwegV Plzni je třetí rok, dosud nastřádal 275 trestných minut a sedmkrát ho řešila disciplinárka. 31letý útočník odehrál 228 zápasů v NHL, nejvíc v Rangers v době, kdy tam působili Jágr se Strakou. Jeho otec je německý Brazilec, on se narodil v USA, ale vyrůstal v Kanadě. Nyní pokračuje v rodinné tradici a oženil se s Češkou. |
Otec je hokejový fanoušek?
Byl to můj nejlepší trenér. Nikdy nehrál hokej, ale sportu rozuměl. On ve mně zapálil ten oheň. Vzhlížím k němu. Je to můj hrdina a moc ho miluju.
Prý hrajete ve volném čase na kytaru. Je to pravda?
Jo, hraní mě uklidňuje. Baví mě to, je to můj koníček, další vášeň. Umím hrát taky na bubny. Mám rád klasický rock, Rolling Stones, Beatles, Johnnyho Cashe...
Měl jste už nějaký koncert?
Zahrál jsem si i s Markem Ztraceným a jeho kapelou, při zahájení sezony mám koncert pro spoluhráče. Teď když jsem potrestaný, tak mám dost času hrát.
Muzikanti mají sny být rockovou hvězdou. Máte vy ještě nějaký hokejový sen?
Od tří let jsem chtěl být profesionálním hokejistou, zahrát si v NHL. Když jsem psal ve škole úkoly, tak to bylo jenom o hokeji. Pořád hokej, hokej, hokej. Bylo by skvělé se vrátit do NHL, ale jsem realista – vím, že nejsem nejmladší. Ale abych řekl pravdu, mám to rád tady. V zámoří občas můžete ztratit iluze, zvlášť hráči jako já mohou být jednou v NHL, další den na farmě. Je to těžké pro rodinu. Tady se tím nemusím stresovat. Doufám, že si mě tady Marty Straka nechá a prodlouží mi smlouvu. Moc rád bych tu zůstal.
Takže se intenzivně učíte česky?
Začal jsem chodit na kurzy, už umím i pár jednoduchých slov. Hledám výhody života v Česku.
