Rangers jsou v druhém kole Stanley Cupu zatím jako vrávorající obr, který se po dvou přesných smrtících direktech pokouší vymyslet možné i nemožné, aby zabránil knokautu a zastavil zničující sérii Pittsburghu, jenž před dnešním zápasem v New Yorku vede už 2:0 na zápasy.
. Jaromír JágrNaše nejsilnější zbraň? Bohužel ji stále hledáme... |
Všechny přítomné zajímá jediné. Zda jeden z nejbohatších týmů Severní Ameriky, v němž kromě Jágra hrají další čtyři Češi, najde recept na fantasticky rozjetý Pittsburgh.
"Jaká je naše nejsilnější zbraň? Bohužel ji stále hledáme. Nepředvádíme náš nejlepší hokej, zato Pittsburgh hraje výborně," přiznává upřímně Jágr v rozhovoru pro iDNES.cz po tréninku v šatně.
Vypadá to špatně. "Prostě nedáváme góly. A když to tam nepadá, tak je to blbě. Musíme zlepšit všechny části herního projevu," dodává Martin Straka.
Přitom trénink týmu v bílo-modro-červené přípravné hale nevypadá na to, že by Rangers byli smířeni s popravou. Maličký létající útočník Scotty Gomez jako sršeň dotírá na svého brankáře Henrika Lunqvista, teď hlavní oporu týmu. Pokaždé, když Gomez vstřelí gól, zařve radostí a vystřelí rukama k nebi, jako by to byl ostrý zápas.
I morálka ostatních se zdá dobrá. Přesně ve 12:00 vyjíždí na led první hráč Rangers a za chvíli už kulomety vystřelovaných puků začínají bušit do hrazení jak pneumatická kladiva. Ve 12:07 přichází v modrém tréninkovém dresu největší hvězda týmu – Jaromír Jágr.
Střídá se nacvičování herních situací. Jedna série trvá tak 5-10 minut a tempo se postupně zvyšuje. Za půl hodiny jde už do tuhého. Z hráčů leje pot.
Zatímco Gomez, Dubinsky nebo Průcha létají po kluzišti jak draci, Jágr jezdí vláčně jako kočka, spíš pomalu. Jen občas najednou zrychlí a rychle přihraje nebo vypálí na branku. Vypadá trochu jako při zápasu.
"Připravuji se pořád stejně, mám v play-off svůj rituál, a ten si držím," říká česká hvězda. V čem to spočívá? "Hlavně daleko víc trénuji než normálně. V play-off je mnohem větší dřina, vyšší tempo."
Nad hráči visí vlajky připomínající čtyři slavná vítězství Rangers ve Stanley Cupu. První tři byla ve dvacátých a třicátých letech minulého století, to poslední v sezoně 1993-94. Všechno je proklatě dávno a Rangers i jejich fanoušci by chtěli znovu vystoupat nejvýš.
Cíl se však vzdaluje. I když Jágr připomíná, jak ošidné série play-off mohou být. "Hraje se na čtyři vítězné zápasy a do poslední chvíle nemusí být nic ztraceno. Je to jak v tenisu. Já jsem už mnohokrát stál na obou stranách."
Za chvíli polosvlečení hráči v oválné šatně přeplněné novináři trpělivě odpovídají na otázky. Každý má svůj box s přihrádkami, kde má výstroj, brusle, tejpovací pásky.
Jediný kapitán Jágr si dovolil malý vtípek . Na výrazném místě pod svým jménem a číslem 68 stojí kniha od Waltera Issacsona – Einstein. "Už jsem u dvanácté kapitoly," směje se Jágr.
"Máme dobré mužstvo, vynikajícího gólmana, což je základ. Ale nehrajeme proti žádným srágorám, jsou to vynikající hráči," vypočítává pak kvality soupeře. "Musíte dávat pozor na obranu, protože jsou hrozně nebezpeční. Rádi drží puk, nenastřelují tolik jako slabší týmy, ale stále kombinují."
A co s tím mohou Rangers dělat? "Od některých hráčů se očekává, že v klíčových situacích rozhodnou. Jako třeba ode mne… Už sedmnáct sezon," dodává s humorem Jágr.
Po půl hodině končí audience, někteří hráči odcházejí ještě posilovat. "Zítra je rozsekáme, vůbec o tom nepochybuji," věří si ruský obránce Tjutin.
