Takže se vám zastesklo po domově?
Přesně tak. Za těch osmnáct let profesionální kariéry jsem se nacestoval ažaž. V Dukle jsem začínal a jsem rád, že se teď můžu vrátit. Doufám, že jí pomůžu.
V poslední době prošla Dukla několika změnami. Měl jste přehled o dění v klubu?
Určitě. Je hodně důležité, že se tady město k hokeji postavilo čelem, že se víc zaměřilo na mládež a že se brzy bude rekonstruovat zimák. Podle mě má hokej v Jihlavě budoucnost.
Dva roky jste nyní působil jako evropský scout pro Phoenix Coyotes, proč jste skončil?
Jeden z důvodů je ten, že český hokej trochu ustupuje ze scény a zájem o naše hráče už není tak velký. Třeba letos byli draftovaní jen tři Češi, z toho pouze dva, kteří hráli v juniorské lize. Tím pádem se už objevily jenom nabídky na poloviční úvazek.
Bavila vás ta práce?
Byly to zajímavé dva roky. Člověk je hodně na cestách a vidí spoustu zápasů, já jich navštívil ročně přes dvě stovky. Ale je to taková práce, kdy je člověk hodně sám, odtržený od dění na ledě. Nabídku od Dukly beru jako šanci dostat se znovu na střídačku, být u hokeje blíž.
. Patrik AugustaNarodil se 13. 11. 1969 v Jihlavě. Za Duklu Jihlava hrál čtyři roky a získal s ní titul. V roce 1992 ho draftovalo Toronto Maple Leafs a hned v témže roce odešel do zámoří. Tam působil především v nižších soutěžích AHL a IHL. V NHL si zahrál několik zápasů za Toronto a Washington. Byl členem bronzového reprezentačního týmu na OH v Albertville a v roce 1992. |
Jsme s Béďou Ščerbanem (jednatel klubu – pozn. red.) kamarádi, párkrát jsme se potkali a bavili se o určitých možnostech. No a pak přišla nabídka a my se domluvili.
Myslíte, že nebude problém skloubit trenérskou práci u juniorského týmu s rolí sportovního manažera?
Já myslím, že ne. Sice to bude asi trošku náročnější, ale junioři trénují večer, takže přes den můžu být klidně manažer (usmívá se).
To ale znamená, že budete na zimáku celý den...
Jo, protože to chci dělat pořádně. Jako manažer potřebuju znát všechny hráče v klubu, nejen juniory, áčko, dorost, ale budu dělat i u sportovních tříd. Každopádně se na tu práci těším, je to pro mě výzva.
Opravdu věříte, že se povede vrátit Duklu mezi elitu?
V tomhle směru jsem optimista. Dukla má v zahraničí pořád zvučné jméno, když se řekne Jihlava, tak se většině lidí vybaví právě hokejová Dukla.
Zní to dobře, ale pořád chybí nějaký pořádně silný sponzor...
To je pravda. Pokud se nesežene a nezačne se s opravou stadionu, bude to pořád stejné. Na druhou stranu si myslím, že je tady teď dobrá skupina lidí a že se to skutečně hýbe správným směrem.
Váš otec je členem dozorčí rady klubu, určitě jste s ním váš návrat do Dukly konzultoval. Nebo ne?
Od začátku mé kariéry jsem většinu věcí konzultoval s tátou. Řekl mi: Bude ti čtyřicet, takže je to čistě tvoje rozhodnutí. Rozmysli si, jestli je to opravdu to, co chceš dělat.
Jako sportovní manažer se můžete dostat do situace, že si vyhlédnete hráče a pak ho budete muset obhájit před dozorčí radou. Jste připraven pohádat se s vlastním otcem?
Určitě. Ostatně s tátou by to nebylo poprvé (směje se). Pohádání a nějaká diskuze k tomu patří. Já nejsem neomylný, on není neomylný. Nejde o to, aby jeden člověk rozhodl všechno. Pokud toho hráče budu chtít, tak si ho obhájí. A emoce a hádky k tomu patří.Hlavně abychom všichni táhli za jeden provaz.
