"Teď jsem doma a užívám si s rodinou klid," řekl včera odchovanec jindřichohradeckého hokeje. Dnes se vrací do Karlových Varů, kde budou oslavy pokračovat.
Povedly se v Karlových Varech první oslavy? A jak jste je prožíval vy?
Určitě. Nadšení z prvního mistrovského titulu bylo obrovské. Ve svých letech jsem to prožíval úplně jinak než první titul. Člověk už je přece jen o něco starší a bere to úplně jinak, protože už se mu nemusí podařit titul vyhrát.
Prožíval jste tu slávu intenzivněji?
Je to strašně zvláštní. Byl jsem hrozně šťastný, ale i unavený. A byl jsem moc rád, že se mi podruhé povedlo získat titul.
Takže jste si tu více uvědomoval a víc vás to těšilo.
Čím je člověk starší, tak to všechno prožívá úplně jinak. Hokejový život není až tak dlouhý.
Byly oslavy lepší v Karlových Varech, nebo ve Slavii v roce 2004?
Když porovnám euforii celého klubu, celého týmu i vedení, tak ať ve Slavii, nebo ve Varech, vždy to byl první titul v historii klubu. Bylo to srovnatelné.
Co mistrovský doutník, byl?
Samozřejmě. Hned po utkání, když opadly oslavy na ledě. Protože se nám to povedlo ukončit v domácím prostředí a bylo neuvěřitelné, co lidi předvedli, to byla nádhera. Ale i proto si to Vary zasloužily. Díky kulise a tím, jak si za cílem šly. A když jsme zůstali v šatně sami, tak byl i vítězný doutník.
Jaká to byla značka? Byl alespoň pořádně silný?
Myslím, že to byla Cohiba, takže byl kvalitní.
Sailerova bilanceZákladní část:
|
Do poslední chvíle jsme se o tom nebavili, aby se to nezakřiklo. Potom, když první oslavy opadly, jsme byli v šatně s trenéry. Tam jsem spoluhráčům říkal, že ten pohár je strašně těžký. Ale sílu zvednout ho najdou všichni, protože je to nádherný pocit.
Takže jste nemusel ani radit, jak se mají chystat oslavy?
To všechno pak vyplyne z euforie po utkání. Každý slaví, jak uzná za vhodné. To je taková paráda, že tam už se nikomu radit nemusí. Každý si to užívá po svém. A každý si to musí prožít sám.
Co bude dál ohledně oslav titulu?
Teď se vrátím do Karlových Varů, kde budou oslavy od dvanácti hodin (poznámka: dnes). Je tam rozloučení se starou arénou. Bude ohňostroj. Měli by tam být i hráči, kteří se podíleli na úspěších klubu, když postupovali z kraje do druhé ligy, do první ligy i extraligy. Asi to bude velkolepé. Pak si budeme chtít sednout někam sami hráči, co jsme tam působili letos. Oslav se všemi už bylo hodně.
Bylo vás více, co jste vyhráli extraligu už dříve?
Mám dojem, že Josef Řezníček určitě. S Olomoucí. A Petr Mudroch s Pardubicemi. Jinak asi pohár nikdo z kádru předtím neměl.
Takže jste byl na pozici krále.
Jsem rád, že se mi poštěstilo znovu vyhrát. Hráči, kterým se to povede poprvé, to určitě prožívají jinak, než když Vsetín vyhrál titul šestkrát po sobě. Nebo Sparta, která titul v novodobé historii vyhrála také několikrát za sebou. Nechci říkat, že si toho teď všichni váží více, ale ta euforie z prvního titulu byla ve Slavii i ve Varech obrovská.
Nebudou si vás teď kluby půjčovat na play-off jako štěstíčko?
Doufám, že ne.
A plánujete, že byste ukázal pohár pro mistry někdy doma?
O tom jsem vůbec nepřemýšlel ani to neplánuju. Po zkušenostech, které byly, že se třeba při oslavách pohár i ztratil, tak si myslím, že bude přísněji hlídaný. Budeme slavit společně a těžko si někdo bude moci pohár vzít domů.
Kdy se zapojíte do přípravy v HC Mountfield? Měl jste delší sezonu.
Abych řekl pravdu, ještě přesně nevím, jak to bude. Mluvil jsem jen krátce s panem Jounem (poznámka: generální manažer HC Mountfield) před pátým utkáním.
Co vám řekl?
Popřál mi hodně úspěchů a řekli jsme si, že až se v Budějovicích ukážu na delší dobu, že si zavoláme a sejdeme se. Jinak ale nevím, kde budu působit. Nechávám to na lidech, co o tom rozhodují. Ještě mám platnou smlouvu v Mountfieldu.
Dobře. Ale jistě máte nějaké přání nebo představu.
Představa? Kolikrát jsem řekl, že po tom, co se stalo loni v říjnu v Budějovicích, to byla otázka dvou dnů a mohl jsem zase nastoupit do zápasu. Za to jsem Karlovým Varům hrozně vděčný. Nakonec to vyvrcholilo tím, že jsme vyhráli pohár. Za to Varům strašně děkuju. Teď je to všechno tak čerstvé, že si spíš užívám oslavy. Zatím jsem nepřemýšlel, co bude dál. Ale je to otázka týdne nebo čtrnácti dnů.
Kdo všechno vám k titulu gratuloval? Ozvali se i hráči z vašeho českobudějovického klubu?
Samozřejmě. Po telefonu jsem mluvil s Romanem Turkem. Dá se říct, že jsme rodinní kamarádi. Jinak se ozvala i celá stará parta. Když jsme postupovali a hráli tři roky semifinále, tak jsem měl hodně esemesek. Abych řekl pravdu, na všechny ani nešlo odepsat. Třeba Tomáš Vak, Štěpán Hřebejk. Ale to bych nechtěl na někoho zapomenout. Gratulací byla spousta.
Se kterými hráči jste si nejvíce rozuměl v Karlových Varech?
Když se mě někdo ptal, tak jsem přirovnával tu partu ve Varech k té, kterou jsme měli tady v Budějovicích, když jsme postoupili a pak jsme tady měli, myslím si, hodně kvalitní výsledky. Hrát třikrát za sebou semifinále, to se jen tak někomu nepovede. Ve Varech to bylo hodně podobné. Nebyl tam žádný hvězdný tým. Vary byly ještě více našlápnuté, protože loni měly možnost čuchnout si k finále.
Co byste si tak asi vzal z Karlových Varů s sebou, až se vrátíte do Českých Budějovic?
Těžko říct. Za ty roky mám tolik zkušeností, že je hrozně těžké něco najít. Když jsme tady hráli v Budějovicích s partou, kdy šlapalo celé mužstvo od mladých po staré hráče, tak to samé se ukázalo ve Varech. Je to to nejdůležitější. Osobnosti titul nevyhrají. Vyhraje ho ta parta.
