Světový šampion z roku 2001 přišel na východ Čech v létě. Vrátil se ze zámoří, kde odehrál celou sezonu na farmě New Yorku Rangers v Hartfordu. Za očekáváním však notně zaostával.
V sedmnácti extraligových zápasech si připsal jedinou asistenci. Nasbíral však dvanáct minusových bodů. Nikdo z týmu nebyl v této statistice horší.
Loňský vicemistr světa oblékl pardubický dres naposledy 28. října při domácí prohře s Třincem. Po zranění se připravoval s juniory a do sestavy se už nevrátil. Nyní odchází do Södertälje, kde bude hrát za desátý klub švédské ligy.
Měl jste dlouhý čas na přemýšlení. Proč vám pardubické angažmá nevyšlo?
Těžko říct. To se stává. Nevydařil se mi začátek, pak se objevily ještě jiné problémy, o kterých nechci a nebudu hovořit. A vše dospělo do takového stádia, že jsem požádal vedení pardubického klubu o uvolnění.
Jak dlouho jste čekal na svolení k odchodu?
Přes měsíc. Během této doby jsem už dostal jiné nabídky. Domluvil jsem se s jinými extraligovými týmy, ale nebylo mi umožněno odejít. Musel jsem to respektovat, protože jsem byl v Pardubicích pod smlouvou. I když jsem se domluvil, musel kývnout i klub. A to vždy skončilo nezdarem. A po měsíci to bylo dotaženo.
Prožil jste si v Pardubicích velké trápení?
Musím přiznat, že se mi nedařilo. A velké trápení pro mě nastalo až ve chvíli, kdy jsem nemohl nikde hrát a trénoval jsem jen s juniory. Trápilo mě čekání. První nabídky přišly už před měsícem, ale musel jsem si počkat, až mi vedení dá zelenou. Jsem rád, že jsme konečně našli společnou řeč.
Ani minulou sezonu jste neprožil ideálně. Do týmu New York Rangers jste se nedostal, místo NHL jste hrál jen na farmě. Nebylo trápení umocněno i tím, že druhý rok v řadě se vám nevyvíjí podle představ?
To ani ne. Jen nedokážu pochopit, že jsem nyní musel přes měsíc čekat, než mi bylo dovoleno odejít.
Sám jste přiznal, že se vám herně nedařilo. Nesedl vám pardubický styl? Nebo jste nezvládl přechod z Ameriky do Evropy?
Přechod z Ameriky do Evropy jsem prožil dvakrát. Vracel jsem do Finska a pak do Sparty. Nikdy mi to nedělalo problémy. V Pardubicích se stal nějaký zádrhel. Těžko říct, v čem byl. Opravdu nevím.
Asi nebylo zrovna lehké se herně zvednout, když se trápil celý tým, že?
Určitě to bylo těžké. Bylo to jedno s druhým. Mně se nedařilo. Pardubice byly před začátkem sezony brány po minulém úspěchu za lídra. Nikdo si určitě nepředstavoval, že by se mohlo dít to, co se nakonec dělo.
Nyní Pardubice opouštíte. Říkal jste, že vás oslovily jiné extraligové týmy. Měl jste i ze zahraničí více nabídek?
Měl jsem na výběr. Ani však nepátrám, proč byly některé nabídky odmítnuty. Respektuji, že jsem v Pardubicích pod smlouvou. A když se dva kluby nedomluví, tak mám smůlu. Měl jsem možnosti jít do Finska nebo do Švédska. Byl jsem domluven i se Spartou. Vyšlo to až se Södertälje.
Už jste si vyzkoušel angažmá v Americe, v Rusku a ve Finsku. Ve Švédsku jste ještě nepůsobil. Čeká vás cesta do neznáma?
Určitě. Až teprve tam poznám na vlastní kůži, co mě vlastně čeká.
V Södertälje působili třeba Stanislav Neckář nebo Petr Leška. Nezkoušel jste se u nich informovat, jak to v klubu chodí?
Pouze mi volal manažer klubu. S klukama jsem nemluvil, nesnažil jsem se něco vysondovat. Uvidím až na místě, jak se s tím poperu.
V Pardubicích máte podepsanou tříletou smlouvu. Na jak dlouho jste do Švédska uvolněn?
Na zbytek letošní sezony a na celou příští. A pak ještě bude zbývat ještě rok v Pardubicích. Ale uvidíme, co bude. Když nevíte, co bude zítra, těžko můžete říct, co bude za rok a půl.
 UF, TO JE DŘINA. Martin Richter si otírá pot během svého prvního tréninku s hokejisty Pardubic. |
