Je další nadějí sparťanských fanoušků. Ti se už dekádu ptají na to samé: Máme konečně vítězného gólmana?
Pohled do brankoviště týmu v posledních sezonách vzbuzoval nejistotu. Za pět let se v něm vystřídalo čtrnáct maskovaných mužů.
Patnáctým je teď Aittokallio.
Trefně celou situaci kolem gólmanů v klubu okomentoval člověk, který v létě vybral právě pětadvacetiletého Fina. „Ať tady chytal Čech, Bulhar, Kanaďan, černoch, běloch, zkrátka kdokoli, nikdy to nedopadlo podle představ,“ uvědomuje si sportovní manažer Sparty Michal Broš.
Aittokallio pravil: „Nabídka z Prahy nešla odmítnout. Není v Evropě příliš hezčích míst, kde žít. Hned jsem si to tady oblíbil.“ Kvůli krásám staré Prahy ale do Česka nedorazil. Je to on, kdo má konečně změnit prokletí sparťanských brankářů. Chytat spolehlivě, podobně jako v prvních dvou duelech nového ročníku.
„Už jsem něco slyšel o brankářích tady. Vím, že od dob pana Břízy se jich tu vystřídalo dost. Extra tlak si ale nepřipouštím. Brankář je vždycky nejvíc vidět, s tím jsem smířený,“ odmítne obavy.
Dopředu tušil, co jej v české metropoli čeká. V Praze už chytal při hokejové Lize mistrů. Z rodného Tampere se navíc dobře zná s finským kolegou Sasu Hovim, který léta válel ve Vsetíně a Kometě. „Vyprávěl mi, jak v Česku a na Slovensku prožil nejlepší roky,“ říká o starším kolegovi.
Skandinávská brankářská škola patří v posledních letech k nejlepším. Finové navíc drží při sobě. Sparťanská jednička v létě v Oulu často trénuje s brankářem Nashvillu Pekkou Rinnem. V Tampere se potkává s bostonským Tuukka Raskem.
„Mám možnost se učit od těch nejlepších,“ rozsvítí se mu oči při zmínce o slavnějších kolezích. Pak ale s vážnějším tónem v hlase hodnotí: „Atleticky jsme na tom podobně, oni ale dokážou podávat skvělé výkony den co den. V tom jsou lepší než my v Evropě. Nemají výkyvy, jsou neskutečně psychicky odolní. Chytají s rozvahou.“
Start extraligové mise zatím „neznámý“ Fin zvládá. Navíc jej přežil ve zdraví. To v minulosti nebylo samozřejmostí.
Stačí se ohlédnout za jeho debutem v NHL. Premiéru v horkém Los Angeles před lety nedochytal. Z dehydratace se skácel k zemi a několik sekund se vůbec nehýbal.
„Dostal jsem křeče do obou nohou. Vedro, nervozita, najednou jsem nic necítil, kolaps,“ popisuje dramatické momenty.
Pak už se podíval do branky Colorada jen jednou. Od roku 2015 zase působí v Evropě.
Na Spartě má jasný cíl – zlomit prokletí.
