Opravdu zvládnete motivovat se na utkání o páté až osmé místo?
Musíme to prostě nějak překousnout a jít dál. Také fanoušky jsme zklamali, ale život jde dál.
Neříkáte si: mistrovství pro nás vlastně skončilo...
Určitě ne. Šampionát pro nás neskončil, chceme hrát co nejlíp a vybojovat aspoň tu pátou příčku.
V čem je současný tým jiný oproti tomu loňskému, vítěznému?
Každý rok je to jiné, ale hráči tady byli podobní. Ale prostě nedáváme góly, tím to je. Před tím jsme je stříleli hodně a tím stoupne sebevědomí celému týmu.
Chybí vám střelci? Ale kanonýrskou pověst mají třeba Hemský, Podlešák...
Máme hodně kvalitních útočníků. Jenže prostě nedáváme góly. Asi nám chybí i štěstíčko - jsou to tyčky nebo se puk válí na brankovišti a nemůže tam spadnout. Ale je to naše chyba, bez gólů se vyhrávat nedá.
A co parta? Byla dobrá? Nehraje někdo moc na sebe?
Ale ne. Parta je tady skvělá. Akorát možná při prvním utkání, když přišlo najednou tolik lidí, se každý chtěl ukázat sám a být slavný. Ale pak se to zlepšilo, pomáhali jsme si. Hráli jsme jako tým.
Říkalo se, že někteří hráči spolu nechtějí nastupovat v útoku.
O tom jsem neslyšel. Lajny stavěli trenéři a nevím o nikom, kdo by potom za nimi přišel a stěžoval si.
Nesrazil vás tlak okolí? Před tím jste dva tituly získali daleko od fanoušků, teď jste byli přímo v centru zájmu. Spousta lidí, novinářů, velké očekávání...
Mně osobně to nevadilo, jsem na to ze zámoří zvyklý. Ale nevím, jak to brali ostatní kluci.
Pozoroval jste na nich velkou nervozitu?
Ani ne. Pouze před prvním utkání byl každý moc vyhecovaný, napumpovaný.
Co rozhodlo prohrané čtvrtfinále s Finy?
Hráli jsme dobře, ale znovu jsme nemohli dát gól. Před utkáním jsme si věřili, byli dobře nažhavení.
Po jedné ráně pukem jste se dlouho nemohl zvednout z ledu. Už je koleno v pořádku?
Při přesilovce jsem clonil gólmanovi. Někdo vystřelil, já nestačil uhnout a trefilo mě to. V tu chvíli jsem na to nemohl ani stoupnout. Ale teď už noha nebolí.
