Vítěz je hrdina, poražený si vybírá dovolenou – jiná cesta není. Díky tomu se v sedmých duelech rodí výjimečné příběhy. MF DNES vybrala ty nejlepší z posledních let.
První zlatý gól a velké šílenství
Po vzoru NHL zavedla extraliga pro případné sedmé duely "nekonečné" prodloužení: žádné nájezdy, někdo prostě musí dát gól ze hry. Když se to poprvé povedlo loni Plzni v Pardubicích, přišel gejzír radosti i šílenství. Plzeňský bek Jaroslav Nedvěd projel ve ztichlé hale před pardubickou střídačkou a euforii ze sebe dostal obscénními gesty.
"Byl jsem v transu," přiznal Nedvěd, který si svlažil žáhu i na divácích. "Na trestné lavici jsem si vyslechl dost věcí. Jediná obrana je ukázat na ně nějaké gesto."
Rekordně sledovaná trefa pro tátu
Dobrou náladu jindy téměř neodkládá, v tuhle chvíli však ani nezkoušel zakrývat slzy. "Finále jsem hrál pro tátu, tenhle titul mu věnuju," líčil dojatý slávistický útočník Jaroslav Bednář v dubnu 2008, kdy i díky jeho trefě Slavia zvládla poslední, sedmé finále proti Karlovým Varům.
Bednářův otec měl tehdy za sebou těžkou operaci a syn mu výkonem jistě udělal radost. "Celé play-off jsem byl kvůli tátovi ve stresu," líčil. Bednářův dárek vidělo v sedmém finále 17 123 diváků, nejvíc v dějinách extraligy.
Hattrick svátečního střelce
Má spoustu hokejových ctností, ale rozhodně není střelec. Obvykle ne. Ve žhavě sledovaném sedmém semifinále ve "stávkové" sezoně 2004/05 však Petr Čajánek hattrickem sestřelil Vítkovice. "Ani to za hattrick neberu, poslední gól jsem dal do prázdné branky," tvrdil skromně.
Čajánek se tehdy trápil pod slovenským koučem Zlína Bokrošem, jeho hvězdná chvíle však přišla včas. Vítkovice soptily na sudího Bolinu, navíc přišly o náskok 3:1 na zápasy. "Asi jsme víc chtěli," popsal Čajánek velký obrat v sérii.
Derby a pomsta za vyhazov
Březen 2004, Sparta proti Slavii, boj o finále, natřískaná hala. Radují se hosté a poslední gól na 3:0 dává muž, jehož rok předtím Sparta vykopla. "Snad mám na víc než učit juniory ve čtvrté pětce hokej," říkal rozladěný Patrik Martinec poté, co ze Sparty přešel k rivalovi. Vyplatilo se, poslední semifinále Sparta těžce nezvládla, doma padla 0:3.
"V sedmých zápasech se totiž může stát cokoli," říká třeba plzeňský kapitán Martin Straka. Co do kolonky velkých příběhů dopíše letošní play-off?
Zajímavé sedmé zápasy posledních letSezona 2008/09
|
Tlak sedmého utkání vás může položit, vzpomíná Sup
Dal asi nejslavnější gól v historii sedmých zápasů českého play-off. V dubnu 2003 se v posledním možném termínu rozhodovalo o tom, zda se mistrem stanou Pardubice, jež doma tlačila vyprodaná aréna. Nestaly.
Zápas skončil 1:0 pro hosty ze Slavie a jedinou "extravítěznou" trefu dal v čase 33:14 útočník Michal Sup. "Super pocit. Ale už je to dávno," říká dnešní hráč Mladé Boleslavi.
Dávno? To si třeba ani nepamatujete, jak tenhle slavný gól padl?
To zase pamatuju. Bery (Josef Beránek) vybojoval puk a mně ho nahrával Radek Duda. V tu chvíli si ale neuvědomíte, že tím můžete získat titul, dál žijete zápasem.
V čem je vlastně největší kouzlo takových duelů, kdy už není další možnost opravy?
Právě v tomhle. Je to poslední zápas sezony, buď výhra, nebo prohra. V šatně vás sedí 25 a každý má nějaký přínos týmu. Když se to v takový moment sejde, je to dobré.
Co třeba sedmé finále v roce 2008, kdy jste nad Karlovými Vary vedli už 4:0, může tlak sedmého duelu soupeře rozhodit?
Určitě jo. Vám tam padnou dva rychlé góly a druhé mužstvo si najednou uvědomí, že je všechno už skoro ztracené. To soupeře položí.
Stíháte tenhle zmar sledovat ve tvářích soupeřů? Jako když jste v roce 2004 v sedmém semifinále vyřadil se Slavií rivala ze Sparty na jeho ledě?
Vidíte, teď se mi to vybavuje. Myslím, že tohle přijde až po zápase, člověk má předtím hlavně radost z vítězství. Teprve pak v šatně vám dojde, že jste porazili třeba Spartu.
