"Kdepak, všechno má své," odmítá to sám Hojer, čerstvý sedmdesátník a člen klubového představenstva. "Nemůže se nic podceňovat, ať je to malé nebo velké. Zásady platí všude stejně."
Jak vás vlastně baví role generálního manažera?
Já už před lety s litvínovským klubem hodně úzce spolupracoval, když jsem byl ve fabrice. Nedělá mi to tedy žádný problém. Hokej jsem sice sám nikdy nehrál, ale chodím na něj v Litvínově už od pětasedmdesátého roku.
Takže bez nervozity zajdete do kabiny a mluvíte před hráči?
To mi potíže nečiní. Já tam chodil i v minulosti jako šéf chemičky. Hokejisté jsou dnes jiní. Dřív to byli zaměstnanci závodů, to byla úplně odlišná pozice. Zato teď jsou profesionálnější.
Hrozil jste jim, že když budou hrát špatně, půjdou do továrny?
Tady se křičelo "krumpáč lopata", když prohráli. Bylo to běžné, pověstná jižní tribuna se jinak nechovala. Ale já hokejistům nikdy nehrozil, věděl jsem, že to je sport. Snažil jsem se je spíše motivovat nějakou korunou, poskytnutím zázemí. Nebyl jsem od toho, abych jim vyhrožoval.
Kdy jste vlastně litvínovskou chemičku vedl?
V letech 1980 až 1986, když to byly Chemické závody československosovětského přátelství. Pak jsem se stal ministrem průmyslu, to bylo do roku 1990.
Jako šéf chemičky jste hokej fakticky vedl?
Když patřil klub pod fabriku, byla jiná doba. Továrna zaměstnávala deset tisíc lidí, a když se prohrálo v hokeji, bylo to, jako by se nesplnil plán.
Ke kterým hokejistům jste měl nejblíže?
Jména říkat nebudu, nebylo by to fér vůči těm, na které bych zapomněl. Ale že bych se s nimi přátelil, to ne, udržoval jsem si odstup. Když však měl hráč nějaký problém, rodinný nebo bytový, snažil jsem se ho vyřešit.
Co vzpomínky na legendárního hráče a trenéra Ivana Hlinku?
Často jsem s ním komunikoval, měli jsme velice dobrý vztah až do jeho smrti. Vždy jsme se pragmaticky a kulantně domluvili. Nebyl mezi námi vztah nadřazenosti a podřízenosti. Za mé éry byl kapitán, pak trenér, dokonce hrající trenér. Když se tehdy vrátil na led, už sice nestačil, ale když nahrál, byla to přihrávka par excellence.
Dělal jste vysokou politiku na ministerstvu průmyslu. Jaké to pro vás bylo období?
Já přišel na rezort, který byl ve velkém rozvalu. Musel jsem ho konsolidovat, neměl jsem na politiku čas. Spadaly pod nás tři tisíce fabrik od Šumavy k Tatrám, měl jsem na starosti dřevaře, nábytkáře, ševce, hudební nástrojáře, strojaře a další obory. Vydržel jsem přesně 4 roky a 11 dnů, byl jsem ještě v Pithartově vládě.
Seděl jste v ní tedy i na podzim 1989 při sametové revoluci. Jak jste převrat vnímal?
Díval jsem se na to z hlediska hospodářského. Řada věcí mi vadila, výjezdní doložky a plno dalších procedur. Ale jak říkám, politikou jsem se moc nezabýval.
Nevyčítá vám přesto někdo předlistopadovou minulost?
Já to tady v Litvínově necítím. Na našem webu se nějaké hlasy vyskytly, ale ne urážlivé, jen konstatující. Za mé éry se fabrika zmodernizovala, ekonomicky dala do pořádku.
Co jste dělal po ministrování?
Pracoval jsem pro soukromé společnosti, majitelé si mě najali.
Teď vedete hokej. Platí rozdělení, že vy se staráte o ekonomiku klubu a Jiří Bubla o sportovní úsek?
Ano, pan Bubla má na starost sportovní část, já organizaci, ekonomiku, techniku a takové věci, které náleží generálnímu manažerovi.
Takže i sháníte peníze. Jak složité to je?
Doba je těžká pro všechny hokejové kluby. A pro nás na malém městě obzvlášť. V podstatě už máme okruh sponzorů v regionu vyčerpaný, ale mimořádně nám pomáhá náš generální sponzor, což je Benzina. Takže snad ten letošní rok z hlediska hospodářského výsledku dopadne dobře.
Čeká vás brzy další jednání s Benzinou?
Smlouva je vždy podepsaná pouze na jednu sezonu a už na tom pracujeme, nemůžeme to nechávat až na začátek příštího roku. Kdyby vypadla Benzina, to si vážně neumím představit.
Pomáhá vám, že jste kdysi jako šéf chemičky s Benzinou spolupracoval?
Byla jediným odběratelem naší rafinerie, měli jsme velice úzký vztah. Dodávala nám ropu, my přebírali zásoby a prodávali jsme jí produkty. Dnes už jsou ve vedení Benziny samozřejmě noví lidé, ale s jednateli Ďurčákem a Mikulcem jsem v naprosté shodě.
Proč jste vlastně odložili hledání generálního manažera?
Protože klub funguje normálně. Říká se, že velice dobře, lépe než dříve. Takže není důvod to řešit. Proto jsem souhlasil s návrhem, že ho budu do konce sezony zastupovat. Pak to vyřešíme.
Bylo složité někoho jmenovat?
Kandidátů jsme měli víc, ale to vybírání není jen formální záležitost. Generální manažer by měl mít manažerské zkušenosti, taky ekonomické, měl by rozumět hokeji, aby klub mohl řídit po všech stránkách. Není to jednoduché. Představenstvo nechce nic podcenit, proto se chová zdrženlivě a probírá to ze všech stran. Každý člověk má klady i zápory, musíme to dát na misku vah.
