Jak probíhaly oslavy?
Celý tým jsme byli převážně v Zanzibaru. Noc byla hodně rušná. Osobně jsem šel spát až nad ránem. Tradičně válel Adam Šaffer, pouštěl muziku a staral se o dobrou náladu.
Měli jste klub vyhrazený jenom pro sebe?
Ne. Měli tam volný přístup i ostatní lidé. Také se k nám připojilo pár fanoušků.
Jak se s několikahodinovým odstupem díváte na svůj rozhodující gól? Byla to životní trefa?
To každopádně. Je to fantastický úspěch. Mám obrovskou radost, že jsme do dokázali. Je to krásný pocit.
Už vám to spoluhráči z týmu spočítali? Zlatou trefu asi pár šišek sekané z vašeho řeznictví nespraví...
Ještě ne, ale sekaná to opravdu nespraví (smích). Včera jsme jenom slavili, ale čekám, že mi to kluci spočítají.
Chystáte ještě další oslavy?
Něco je připravené od klubu. Nějaká večeře se sponzory a tak dál. Ale to se přesně dozvíme až v neděli. Do té doby máme volno. A to si chci užít hlavně s rodinou. Teď jsem třeba u táty v kanceláři a bavíme se spolu o hokeji.
Kolik vám přišlo gratulací ke zlatému gólu a k titulu?
Spousta. Telefonáty, textovky, vzkazy. Bylo toho opravdu hodně.
Neměl jste už třeba chuť vypnout si telefon?
Ale ne. To já nedělám nikdy.
Jak jste si užil oslavy přímo v Edenu mezi fanoušky?
Bylo to fantastické, kolik jich tam bylo a jak nás vítali. Ale když potom za námi vtrhli na led, bylo to o zdraví. Hned za námi byli zábrany a natlačili se na nás hodně natěsno. Pak se naštěstí rozptýlili po ploše, tak už to šlo (smích).
Hrál jste se sebezapřením, s poraněnými kolenními vazy. Jak jste na tom teď?
Dneska už dobře. Měl jsem natažené vnitřní kolenní vazy. Ani jsem nečekal, že se mi to tak rychle spraví. Většinou se podobná zranění léčí déle. Ale hodně mi pomohl fyzioterapoeut Pavel Kolář. Snažil se mi poraněná místa hodně prokrvit, aby se sama léčila. A povedlo se.
Takže na případnou reprezentační pozvánku byste nemusel odpovědět ne?
Určitě ne. Jsem v pořádku. Ale zatím ještě vůbec nic nevím. Nikdo se mnou nemluvil, takže se tím nezabývám.
Letos jste se po několika hubenějších letech rozstřílel. V základní části jste dal 25 gólů, v play-off jste byl s osmi trefami nejlepším střelcem. Navíc jste brankou rozhodl sedmé finále. Čím to, že se ve vás probudil instinkt střelce?
Určitě záleží na štěstí, ale také na spoluhráčích. V předchozích sezonách jsem musel víc bránit, teď naše pětka trávila střídání spíš v útočném pásmu a s tím přišly šance. Také mi to letos začalo, jak se říká, lepit. Dřív jsem spoustu šancí zahodil.
Před deseti lety jste jako mladý hráč slavil titul se Spartou. Dá se tehdejší úspěch s tím letošním vůbec porovnat?
Já je vůbec nesrovnávám, ono to ani nejde. Tenkrát jsem byl hodně mladý, tolik jsem si úspěchu nevážil. Myslel jsem si, že je to skoro samozřejmost. Teď si dovedu úspěch víc vychutnat. Vím, jaké se za ním schovává úsilí.
