Co plánuje na příště? "To bude překvapení," pousmál se jednatřicetiletý zlínský rodák, který letos působil v ruské Jaroslavli.
Za to, jak v prvním vzájemném zápase srazil Milana Michálka a vás, si Arťuchin v Česku vysloužil pozici veřejného nepřítele číslo 1. Jak lidé reagovali na to, že jste ho tak tvrdě narazil?
Slyšel jsem jenom uznání, i když s moc lidmi jsem nemluvil. Jenom s rodinou a známými. Ti měli radost.
Neříkali vám, že jste ho měl narazit ještě víc?
To ne. Ale možná, kdyby se sklo nerozbilo, bolelo by ho to víc.
Srazil jste ho záměrně?
Nevyhledával jsem ho, vyplynulo to ze situace. Byla to náhoda, že se ocitl na mojí straně.
V prvním vzájemném zápase vás poslal k zemi, vám spadla přilba a hlavou jste narazil na led. Vyříkal jste si to s ním?
Ne, na šampionátu na to stejně nebyl čas. Na turnaji rozhoduje jeden dva zápasy a vyřizování účtů by znamenalo jenom zbytečné oslabení.
Jak je na tom vaše hlava?
Mně nic nebylo, akorát jsem potřeboval dva stehy.
Co si vůbec myslíte o stylu jeho hry?
Kvůli tomu ho vzali. Ale za to bych ho nekritizoval, každý má v týmu nějakou roli a poslouchá trenéra.
Zažil jste s ním něco podobného v KHL?
Jednou nebo dvakrát jsme měli problémy, ale nepřikládal bych tomu velký význam.
A co bude na podzim?
Budu ho sledovat. Nepatřím mezi menší hráče, ale přece jen, když do vás narazí 120 kg, není to příjemné.
Nad Ruskem jste dvakrát vyhráli, ovšem kvůli semifinálové porážce od Švédů jste nepostoupili do finále. Je bronz zklamáním?
Po vítězném zápase s Ruskem jsme byli všichni rádi, bronz je úspěch. Ale když nad tím s odstupem přemýšlím, mrzí mě to. Šance na finále i zlato byla velká.
Proč to tedy nevyšlo?
Po turnaji je každý chytrý a říká, jak se mělo hrát. Sice jsme se nad Švédy ujali vedení, ale oni otočili a pak už to bylo těžké. Lehce se tvrdí, že jsme neměli otevírat hru, jenže jsme potřebovali vyrovnat.
Radost ovšem musíte mít z toho, jak tým každý chválil. Odehrál jste někdy v národním mužstvu lepší zápasy?
Asi ne. Zápasy patřily k nejpovedenějším, které jsem v mužstvu zažil. V obraně jsme nedostávali moc gólů, dopředu jsme předváděli spoustu kombinací. Nechyběla ani obětavost. I v tréninku bylo cítit, že tým je v pořádku a cítí se dobře.
Čím to, že to v mužstvu tak fungovalo?
Spousta kluků se zná z Evropy, známe i kluky z Ameriky, takže tu byla dobrá parta. Navíc úvodní zápas s Lotyšskem nebyl lehký. Zranil se Radek Martínek a prohrávali jsme. V těchto chvílích tým ukázal charakter. Otočili jsme výsledek a možná tam celá jízda začala.
O nominaci usiloval také váš mladší bratr Ivan, ovšem do konečného výběru se nedostal. Fandil vám aspoň z hlediště?
Jasně, na zápasy jezdil.
Mrzelo vás hodně, že na mistrovství nehrál?
Samozřejmě. Měl výbornou sezonu v klubu i v nároďáku. Ale pak začali přijíždět kluci z Ameriky, takže na mistrovství nejel. Ale stejně dopadl i nejlepší hráč extraligy. Je to záležitost celkové stavby týmu.
Aspoň máte motivaci pro příští sezonu.
Snad se nám to podaří.
Vždycky jste plánoval, že si s ním znovu zahrajete v jednom klubovém dresu, a taky se třetím bratrem Tomášem. Oba teď přestoupili do Sparty. Takže si spolu zahrajete spíš tam než ve Zlíně?
Bude záležet na jednání s klubem. Ale asi to tam bude pravděpodobnější. Ve Zlíně jsme neměli reálnou šanci dohodnout se všichni tři, tady je to reálnější.
Kdy?
Ještě nevím, co budu dělat. Zatím jsem nakloněný tomu zůstat v Rusku.
Měl jsem za to, že v Jaroslavli už jste smlouvu prodloužil.
Dohodli jsme se, ale ještě to nepodepsali. Letím tam v pátek, bude záležet na konkrétním pocitu. Nechci říct, že podepíšu a pak se vrátím bez smlouvy.
České kluby už se připravují na novou sezonu, zatímco vám ta letošní skončila v neděli. Jak se cítíte? Jste hodně unavený?
Mám toho plné zuby. Loni jsme začínali už 10. července, je to vysilující. Potřebuju odpočinek.
Takže měsíc budete jen ležet?
Nevím, jestli to vydržím.
A co vaše letní zábava, in-line hokej?
Půjdu se podívat za klukama do kabiny a popřemýšlím, jestli budu hrát.
Vašemu týmu Devils Zlín se letos moc nedaří. Jako by spoluhráči čekali, že je zvednete.
Já nezvednu vůbec nic.
Letos se v Česku uskuteční mistrovství světa. Budete na něm hrát?
Asi jo, vždyť je to doma. Záleží, jak budou vycházet termíny a kam povedou moje kroky.
Co vás vůbec na in-line hokeji tak baví?
Zvykl jsem si na něj. Když se člověk připravuje individuálně, je příjemné zahrát si dvakrát týdně po večerech a o víkendech. Pokud se jenom nevozíte a jdete do toho naplno, je to výborná příprava. Navíc na velkých turnajích se hraje v obrovském tempu.
