Jsou tátové malých synků, kteří se ve volnu stávají vášnivými čtenáři. A zatímco Hrubec si po extraligovém titulu vyzkouší KHL v čínském Kunlunu, Bartošák přebírá jeho flek v třineckém brankovišti.
Než se jejich cesty rozešly, setkali se v Ostravě, kde Hrubec představil projekt Saves Help, v němž čeští a slovenští brankáři za úspěšný zákrok pošlou desetikorunu na dobročinné účely. Bartošák byl jeden z prvních, který nadaci podpořil.
Kdo by to čekal, když se donedávna ještě moc nemuseli? „Když to řeknu kulantně, přišel mi Patrik hodně sebevědomý,“ přikývne přemýšlivý Hrubec. „Asi poznal, že nejsem takový idiot!“ rozesměje se potetovaný extrovert Bartošák.
Kdy přišlo tohle poznání?
Šimon Hrubec: Měl jsem ho za osobitého brankáře, ale seděli jsme spolu v letadle v listopadu po Karjale.
Patrik Bartošák: Spíš jsme na sebe zbyli!
ŠH: Zkrátka jsem Patrikovi řekl, že nejsem moc zvědavý na jeho řeči, a on mi ukázal jinou tvář. Vím, že někde vevnitř je hodný.
PB: Někde hluboko! Jsem normální kluk, kterého baví život a užívám si ho. Vím, že lidem občas nevoní extrémně otevřené povahy. Baví mě interakce, už si ale tolik z lidí srandu nedělám. Navíc si ostatní na vás utváří názory podle toho, co o mně slyší nebo si přečtou v novinách.
Co vás sblížilo?
ŠH: Knížky. Patrik četl o majské kultuře, začal mi vyprávět o tetováních, co má na těle. A najednou jsme zjistili, že se bavíme jako kamarádi.
Vřelé vztahy mezi brankáři v hokeji nejsou moc obvyklé, ne?
ŠH: To bude spíš mnou (Bartošák se směje). Dobře, řeknu to jinak. Myslím, že je to mnou! Jednou v životě někdy v juniorech jsem měl špatný vztah. S každým gólmanem se snažím vyjít, máte přece stejný cíl někam tým dotáhnout. A je jedno, jestli chytá on, nebo já. Kdybych byl s Patrikem v klubu, proč bych na něj měl být naštvaný, že chytá? Jestli se mám zlobit, můžu být naštvaný na trenéra, že to vidí jinak. Ten kluk za to ale nemůže. Ke každému přistupuju takhle a eliminuju tím problémy.
PB: Parťáka, se kterým jsem si opravdu rozuměl, jsem měl v Americe. Po návratu do Česka jsem to nezažil. Ve Vítkovicích to třeba s Danem Dolejšem nehaprovalo, ale každý z nás byl úplně jiný. Naše zájmy se diametrálně lišily, netrávili jsme spolu čas, nechodili na pivo a nestali se z nás kámoši. A pak jsem poznal Šimona.
Povídejte.
PB: Ve Finsku na Karjale jsem chytal v sobotu i v neděli, Šimon tam byl víceméně na výletě, ale choval se neskutečně. Podporoval mě před a po každé třetině. Dělal věci, na které jsem nebyl zvyklý, a já si říkal: Ty vole, klobouk dolů! Čekal jsem spíš, že bude naštvaný, že si nezachytal.
Oba jste si také poprvé zachytali na MS. Pomáhali jste si?
PB: Hodně. Kuba Kovář odjel hned na začátku, a než dorazil Pavel Francouz, zůstali jsme tam jen my, kteří se pořádně podívali do nároďáku až během sezony. Byli jsme tam takoví známí z práce.
ŠH: Počkej, vždyť tohle řekneš o někom, koho nemáš rád!
PB: Dobře, jsme kamarádi. Jak přijel Pavel Francouz, byli jsme tři mentálně vyspělí gólmani i lidé. Uvědomovali jsme si, že všichni nemůžeme chytat. Navíc Pavel je také pohodový kluk. V životě jsem neslyšel, že by si na něco stěžoval.
Vážně jste si nezáviděli?
ŠH: To není o závisti. Ty chceš chytat, a jestli říkáš že ne, tak je to divné. Zároveň jsem věděl, že není tvoje chyba, že jdeš do brány. Atmosféra mezi námi byla taková, že ráno v kabině nebylo poznat, kdo včera chytal, kdo byl náhradník a kdo na tribuně. To je věc, kterou si může trenér jen přát.
Kdo je z vás lepší brankář?
ŠH: Řekni, že já, a já řeknu, že taky já. Jo?
PB: Spíš se zeptám: Kdo z nás má extraligový titul?
ŠH: Tak to ne... Odpovím diplomaticky: jsou věci, které bych chtěl zvládat jako Patrik.
PB: A já bych chtěl umět věci jako Šimon. Vzal bych si jeho klid a mentální přístup. Strašně se mi to líbí. Je soustředěný a je mu jedno, jestli chytá přípravu proti Kopřivnici, nebo zápas o třetí místo na mistrovství světa. Viděli jste ho ve finále extraligy? Když vleze na led, dokáže se koncentrovat.
ŠH: Já bych bral Patrikovo bruslení v brankovišti. Vím, že je to moje slabina, na které bych chtěl pracovat. Líbí se mi i jeho čtení hry, agresivní styl chytání a zápal. Jsem klidnější a přenáším si to do pohybů v bráně. Není to, že bych tam byl pozdě, ale bavíme se o tom, jak to vypadá. Líbí se mi, když tam vlítneš a zastavíš střelu nebo útok. Na takové živelné chytání musím víc posílit nohy.
Na tom budete pracovat už v Kunlunu a vaše místo v Třinci zaujme právě Bartošák.
PB: Už během mistrovství jsem se ptal, jaký je trenér Varaďa, co a jak v klubu funguje. Ale každý má jiný pohled na svět. Můžu přijít a sezona může mít úplně jiný vývoj a zažiju jiné věci než Šimon. Cíl zůstává stejný, ale můžeme k němu dojít jinou cestou. Ale Šimonovi vděčím za to, že mi pomohl sehnat bydlení. Zprostředkoval mi člověka, který to zařídil.
ŠH: K tomu se váže docela vtipný příběh. V novinách se před play off a sérií s Vítkovicemi objevilo, že Bartošák podepisuje s Třincem. Měli jsme týmovou poradu a trenér Varaďa říká: Chlapi, vůbec to neřešte. Jsou to jen mýty! To vás nesmí rozhodit! A koukal se na nás brankáře. Já kýval hlavou, ale zároveň se mi v ní honilo: Jak mýty? Vždyť den předtím jsem Patrikovi pomáhal shánět bydlení. (směje se) Ale vím, že trenér to myslel v dobrém, aby nás to neovlivnilo.
Co vy očekáváte od čínského angažmá v KHL?
ŠH: Líbí se mi, že je to de facto kanadská organizace. Kanadský generální manažer i trenér. Bavil jsem se o tom s agentem, jestli nejít do Ruska, ale popravdě jsem konkrétní nabídky na stole neměl. Nebylo to tak, že jsem měl na výběr Kunlun, Rigu, Minsk, Novosibirsk a mně stačilo ukázat prstem. S Kunlunem se vedla konkrétní jednání a směřovalo to k tomu. Navíc tam je americko-japonský trenér brankářů. O něm se chci s tebou, Patriku, ještě pobavit. Chci se dozvědět, jaký je.
RUKU NA TO. Patrik Bartošák (vpravo) dostává gratulaci od náhradníka Šimona Hrubce po vítězství na mistrovství světa.
Dusty Imoo chytal za Japonsko v Naganu. A Patrik ho poznal jako brankářského mentora v organizaci LA Kings. Jaký je?
PB: Jako trenér je výborný. Do organizace NHL se ale samozřejmě nedostaneš, pokud to neumíš. V tom jsou všichni stejní, pamatuju si ho taky jako super člověka. Viděl jsem se už nahoře v NHL, ale furt to nepřicházelo. A navíc jsem se pak ještě zranil. Měl jsem po operaci palce, sezona se mi posunula, trápím se a on poznal že jsem z toho špatný. Normální trenér gólmanů by si s tebou sedl na ledě a řekl třeba: „Buď v klidu.“ On udělal víc, když mě něco štvalo, zavolal mi, šli jsme spolu na večeři, pokecal si se mnou a zjistil, že jediné, co mi chybělo, bylo mluvit a být s někým. V tom mi strašně pomohl.
Vaše cesty se nyní rozcházejí. Kde se vidíte za rok?
ŠH: Snad zase za rok na mistrovství?
PB: Snad ano. Ale četl jsem, že na turnaji Čechům chyběl gólman. Třeba se budou trenéři dívat po někom jiném.
