Proti jihlavské Dukle se hokejový obránce Šimon Szathmáry postavil v roli soupeře už několikrát předtím, nicméně do sekce „běžný zápas“ s ní tyhle souboje ještě nezařadil.
„Pokaždé, když do Jihlavy přijedu, vybavím si, jak jsem tady kdysi začínal. Mám z toho zvláštní pocit,“ přiznává dvacetiletý hokejista extraligového Chomutova, který však aktuálně obléká dres Kadaně.
S Jihlavou jste nakonec prohráli 5:7. Co podle vás rozhodlo?
Dostávali jsme zbytečné góly. Zase jsme si nepohlídali některé situace. Když už dáme venku pět branek, tak jich nesmíme sedm dostat.
Pro vás jako pro beka je takový výsledek asi hodně zlá vizitka...
Samozřejmě. Ale v tomhle případě si myslím, že za většinu gólů mohla pokaždé celá jedna pětka.
Mluvil jste o zvláštním pocitu, když hrajete s Jihlavou, vnímáte i změny, které se na Horáckém zimním stadionu dějí?
Když jsem odtud v roce 2011 odcházel, tak musím říct, že stadion vypadal špatně. Ale teď jsou tady nové sedačky, je vymalováno. Takže si myslím, že se to docela zvedá.
Ještě daleko větší zkušenosti se zdejším prostředím má váš děda Jan Suchý, který v dresu Dukly odehrál řadu skvělých sezon. Byl se na vás podívat?
Jasně, že byl. To by si nenechal ujít.
Za sedm inkasovaných gólů vás ale asi nechválil, nebo se pletu?
Zatím jsem s ním nemluvil. Asi to v sobě nechává doznít. (usmívá se)
Pořád ještě od něj rady berete, nebo už máte svoji hlavu?
Samozřejmě, že beru. Už jako kluk jsem ho strašně rád poslouchal. Jeho rady byly výborné, snažil jsem si z nich vždycky vzít co nejvíc.
Byl vaším vzorem?
Pořád je mým vzorem. I když je pravda, že když jsem začínal, tak jsem chtěl být spíš brankář, nebo útočník. Trenéři mě ale nakonec postavili do obrany.
Už jste teď víc Severočech, nebo zůstáváte klukem z Vysočiny?
Na Vysočinu mě to táhne víc. Takže vždycky budu havlíčkobrodský a jihlavský kluk. Mám to tak spojené.
