Jedenasedmdesátiletý Vachon je trojnásobným vítězem Stanley Cupu s Montrealem (1968, 1969 a 1971), během šestnáctileté kariéry v NHL hájil rovněž branku Los Angeles, Detroitu a Bostonu.
Zachytal si i na Kanadském poháru 1976, kde Kanada sice klopýtla v základní skupině s Československem 0:1, ale ve finále nad ním už zvítězila 2:0 na zápasy. Po skončení kariéry pracoval 20 let v různých rolích pro Los Angeles, kromě jiného zde zastával v letech 1984 až 1992 post generálního manažera.
Při slavnostním ceremoniálu zavzpomínal, jak v rodném Palmarolle chytal jako čtrnáctiletý za městský tým, který hrál zápasy pod širým nebem.
„Nemohli najít gólmana, který by byl dostatečným bláznem na to, aby chytal, když bylo deset stupňů pod nulou. Jednoho dne přišel trenér Larouche do našeho domu na farmě a snažil se přesvědčit mé rodiče, aby mě nechali za ně hrát, což také udělali. Nebýt toho, tak jsem tu nyní při této události nebyl,“ prohlásil Vachon, držitel Vezinovy trofeje (1968).
Hodně diskutovanou volbou byl Lindros, jenž podle některých názorů do Síně slávy nepatří. Obávaný obr na bruslích, ale také vynikající střelec, jehož kariéru ovlivnilo celkem osm otřesů mozku, proslul ještě před svým vstupem do NHL, když zcela odmítl nastoupit za Quebec. Ten si ho přitom vybral v roce 1991 jako jedničku draftu. Místo toho válel za Philadelphii, New York Rangers a v závěru kariéry působil v Torontu a Dallasu.
„Hrát NHL a reprezentovat Kanadu na mezinárodní scéně je privilegium. Ale hokej je především o tom, aby se jím člověk bavil,“ prohlásil třiačtyřicetiletý Lindros, jenž stále hraje hokej dvakrát týdně. Hlavních triumfů dosáhl vítěz Hartovy trofeje (1995) s Kanadou - má zlato a stříbro z olympijských her a také triumf na Kanadském poháru 1991.
Osmapadesátiletý Makarov býval členem legendární pětky sborné s obránci Vjačeslavem Fetisovem a Alexejem Kasatonovem a útokem, kde Makarova ve slavné řadě KLM doplňovali Igor Larionov s Vladimirem Krutovem. Jeho prvním trenérem byl bratr Nikolaj.
„Učil mě vše o tomto úžasném sportu. A tvrdě pracoval na tom, aby mi předal vše, co sám uměl a věděl,“ řekl Makarov, dvojnásobný olympijský vítěz, osminásobný světový šampion a vítěz Kanadského poháru 1981, jenž okusil NHL v Calgary, San Jose a kratičce také v Dallasu.
Quinna, jenž zemřel předloni v jedenasedmdesáti letech, zastoupila na slavnostním večeru jeho dcera Kalli. „Všichni, kteří jste mého tátu znali, byste měli vědět, že tohle uznání by ho zaskočilo. A věřte, nebo ne, došla by mu slova,“ uvedla Kalli Quinnová, jejíž otec odehrál v NHL jako obránce devět sezon za Toronto, Vancouver a Atlantu.
Věhlas si však vydobyl především jako trenér. Vedl postupně Philadelphii, Los Angeles, Vancouver, Toronto a Edmonton. Dosáhl různých poct a triumfů, včetně olympijského zlata (2002) a vítězství na Světovém poháru dva roky poté, ale nikdy se nedočkal Stanley Cupu. V letech 1980 a 1992 získal Cenu Jacka Adamse pro trenéra roku NHL.
