S výjimkou famózního gólmana sovětské sborné Vladislava Treťjaka, který zaskočil Kanaďany svým stylem při Světovém poháru v roce 1972, jsou všichni hráči, kteří byli uvedeni do Síně slávy, spjati se zámořskou NHL. Týká se to i šesti nových členů, kteří byli zvoleni podle své profese v hráčské, budovatelské a žurnalistické kategorii.
Letošními nositely pocty jsou :
CLARK GILLIES
Gillies byl ve své době postrachem kluziště. V 80.letech, kdy se průměrná výška hráčů pohybovala okolo 180 centimetrů, byl Gillies se svými 192 centimetry snadno k rozpoznání i z toho nejvzálenějšího kouta nejhůře osvětlené arény NHL.
Oko diváka však na něm spočinulo nejen pro jeho postavu. V dobách slavné dynastie New Yorku Islanders na začátku 80. let hrál na křídle obávané útočné řady, zvané "The Trio Grande", kterou spolu s ním tvořili Bryan Trottier a Mike Bossy a šestkrát během kariéry dosáhl hranice 30 branek. S "Ostrovany" prožil jejich nejslavnější éru, korunovanou čtyřmi zisky Stanley Cupu v letech 1980 až 1983.
Dnes 48-letý otec tří dcer vzpomíná na den, kdy se o svém chystaném uvedení dozvěděl : "Právě jsem přiletěl do Toronta a čekal na letišti na svou ženu a děti, až vyjdou z toalet. Jeli jsme na oslavu osmdesátých narozenin mé matky a zároveň jsme chtěli s manželkou oslavit datum naší svatby. Dostal jsem na pager informaci, že mám volat na nějaké číslo. Podle předvolby jsem poznal, že šlo o telefonát právě z Toronta. Zavolal jsem obratem do New Yorku do své kanceláře a zeptal se sekretářky, kdo to volal. Nechtěla mi nic říct. Tak jsem tedy vytočil to číslo a na druhém konci linky se ozval Jim Gregory, prezident Síně slávy, a řekl mi, že je pro něj velkou ctí mi oznámit, že jsem byl právě zvolen. Dojetím se mi vhrnuly slzy do očí. Lidi kolem mě si museli myslet, že jsem se dozvěděl něco asi hodně zlého. Když se manželka a děti ke mě vrátili, řekl jsem jim, ať jsou klidní. Že to jsou slzy štěstí."
Už v roce 1996 Islanders navždy vyřadili na jeho počest číslo devět z týmového inventáře. Gilliesovo jméno je poslední ze slavné útočné trojice, které v Síni slávy chybělo. Bossy, jeden z nejlepších útočníků všech dob, byl zvolen v roce 1991, Trottier, majitel jednoho z nejlépe pěstěných knírů a momentálně trenér tradičního arcirivala "Ostrovanů" New Yorku Rangers, byl poctěn v roce 1997.
Statistiky Clarka Gilliese v NHL : 14 sezon (1974-1988), 958 zápasů, 319 branek, 378 asistencí, 697 bodů, 1097 trestných minut.
V play off : 164 zápasů, 47 branek, 47 asistencí, 96 bodů, 287 trestných minut.
BERNIE FEDERKO
Než přišel Brett Hull, byl Bernie Federko nejslavnějším útočníkem St.Louis. A možná, že dodnes jím stále zůstává. Federko odehrál za tým z "největšího maloměsta na světě" 13 sezon a nasbíral zde drtivou většinu ze svým 1130 bodů. V roce 1989 odešel poslední sezonu své kariéry odehrát do Detroitu.
|
Evropané v Síni slávy |
|
Není jich mnoho. Treťjak je jediný, kdo v NHL nehrál, později se však stal trenérem brankářů v týmu Chicago Blackhawks. Z ruských hráčů je od roku 2001 v Síni také obránce Vjačeslav Fetisov. Jediným Švédem je bývalý obránce Toronta Borje Salming, Finsko zastupuje fenomenální útočník Jarri Kurri. V minulém roce byl uveden také Slovák Peter Šťastný, Česká republika na svého prvního hráče teprve čeká. |
"Strávit v jednom týmu celou svou kariéru nebylo tehdy ničím nezvyklým," říká Federko, který dnes pracuje jako spolukomentátor zápasů Blues. "Nebylo nic jako ´volný hráč´. Nemohl jste si sám zvolit, kde chcete hrát. O všem rozhodovalo vedení. Pak přišel trejd Waynea Gretzkého z Edmontonu do Los Angeles a to byl šok. Nikdy předtím nebyl hráč takového kalibru
vyměněn. Po jeho výměně došlo k dohodě mezi NHL a hráčskou asociací a podle nových pravidel jste se po dosažení určitého věku mohli svobodně rozhodnout, kde chcete hrát."
V roce 1986 prohrávali Blues v sérii play off s Calgary Flames 2-3 na zápasy a 1:5 prohrávali v šestém utkání. Nakonec však St.Louis vyrovnalo a v prodloužení zvítězilo 6:5. Po Federkově asistenci, který ten den slavil 30. narozeniny, vstřelil vítěznou branku Doug Wickenheiser. Blues sice prohráli v sedmém zápase, ale Federko dodnes tuto sérii považuje za vrchol své kariéry.
"Měli jsme skvělý tým, všichni jsme chtěli vyhrát. Roku 1986 největší favorit Edmonton vypadl už v prvním kole. Cítili jsme šanci. Ten rok jsme neměli žádnou farmu a tudíž jsme byli bez náhradníků. Měli jsme jen 20 hráčů, nikoho navíc. Semkli jsme se k sobě. Brian Sutter (dnes trenér Chicaga) se zranil, ale hrál dál. Všichni jsme byli nažhavení. Dodnes lidé v St.Louis vzpomínají na ten rok jako na jeden z nejslavnějších okamžiků ve sportovní historii města."
Statistiky Bernie Federka v NHL: 14 sezon (1976-1990), 1000 zápasů, 369 branek, 761 asistencí, 1130 bodů, 497 trestných minut.
V play off: 91 zápasů, 35 branek, 66 asistencí, 101 bodů, 83 trestných minut.
ROD LANGWAY
Pokud se řekne "nejlepší obránce v historii NHL", vybaví se asi většině z vás jména jako Ray Bourque, Bobby Orr nebo Paul Coffey. Ale málokomu asi Rod Langway. Přitom právě on je dodnes mnohými považován za nejlepšího "skutečného" obránce všech dob.
Během své patnáctileté kariéry Langway poctivě zvládal svoje hlavní poslání, tedy bránit. Projít okolo Langwaye byl ve své době neřešitelný problém. Ne snad, že by ostatní slavní zadáci nebyli zodpovědní při hře dozadu, ale Langway v tomto ohledu vynikal více než ostatní. Dnes 45-letý muž je jediným hráčem v historii NHL, který získal Norrisovu trofej (pro nejlepšího obránce sezony) především za svoji defensivu. V sezoně 1981/82, kdy Wayne Gretzky nasbíral v Edmontonu 212 bodů, Langway nasbíral pouze 39 bodů. A vyhrál Norris Trophy. O rok později vyhrál podruhé, když nasbíral 32 bodů za sezonu, což bylo tenkrát na obránce opravdu málo.
Langway rozdělil svoji kariéru do tří velkých klubů a do dvou soutěží. V jejím úvodu ještě zažil konkurenční soutěž WHA a v týmu Birmingham Bulls se mimo jiné potkal s Václavem Nedomanským. Pak přišel přestup do Montrealu. "Bylo požehnání, že jsem mohl hrát se třemi nejlepšími obránci té doby- Larrym Robinsonem, Guy Lapointem a Sergem Savardem. Scotty Bowman byl tenkrát trenér a Jacques Lemaire (dnes kouč mimořádně úspěšné Minnesoty Wild) byl jeho asistentem." V Montrealu vydržel čtyři roky a vyhrál jeden Stanley Cup.
V roce 1982 byl vyměněn do Washingtonu Capitals. Málokdo pamatuje, že mužstvo z hlavního města USA bylo v té době nejhorší v celé NHL. Dodnes Capitals drží neslavný rekord v nejmenším počtu vítězství za sezonu, když v sezoně 1984/85 vyhráli jen osmkrát. Ale Langway se stal základem mužstva, které se postupně vzpamatovávalo a postavilo silný tým.
V kategorii hráčů se Langway dostává do Síně slávy se dvěma hráči, se kterými svedl nespočet soubojů. "Vždycky se mi dařilo proti Islanders. Trenéři mě posílali do hry pokaždé, kdy se ledě objevili Gillies, Trottier a Bossy. A když jsme hráli se St.Louis, vždycky jsem já dostal za úkol pohlídat Bernie Federka !"
Statistiky Roda Langwaye v NHL: 15 sezon (1978-1993), 994 zápasů, 51 branek, 278 asistencí, 329 bodů, 849 trestných minut.
V play off: 104 zápasů, 5 branek, 22 asistencí, 27 bodů, 97 trestných minut
--
V kategorii budovatelů byl do Síně slávy uveden současný asistent trenéra v Ottawě Roger Nielson. Nielson (ročník 1934) má za sebou více než padesátiletou kariéru hokejového trenéra. Dříve sám hrál na postu brankáře, ale uvědomil si, že nemá dost talentu na to, aby se pohyboval na špičkové úrovni a tak se dal na koučování.
Vedle mnoha let strávených na lavičce juniorského týmu Petersborough Petes, Nielson vedl sedm týmů v NHL (Toronto, Buffalo, Los Angeles, New York Rangers, Florida a Philadelphia) a ve třech dalších působil jako asistent. Shawn P.Roarke z webu nhl.com ve svém medailonku poznamenal :"Nielson byl pravděpodobně vyhozen z postu trenéra častěji než kdokoliv jiný, ale to mu nesebralo úsměv ze rtů pokaždé, když se objevil na stadionu."
Hlavní trenér Ottawy Jacques Martin opustil v minulé sezoně na konci základní části na několik zápasů svůj post, aby Nielson mohl dosáhnout svého 1000. utkání v této pozici. Vedle toho Nielson v létě vede soukromý hokejový kemp. Za svou kariéru pomáhal vychovat stovky, ba tisíce hráčů a právem si zaslouží být mezi největšími osobnostmi, které ovlivnily chod hokejových dějin.
--
V kategorii novinářů získal Kevin Paul Dumont z deníku Boston Globe cenu Elmera Fergusona za neobyčejný přínos v oblasti psané žurnalistiky. Gilles Tremblay z La Soiree du Hockey získal cenu Fostera Hewitta za přínos na poli audiovizuální žurnalistiky.
