Budete hrát spolu?
To předpokládám. Když už nás pozval oba... Jestli tedy budeme vůbec hrát (zasměje se).
Sparťan Netík, váš parťák ze čtvrtého útoku na minulém turnaji je jen mezi náhradníky.
Máme řadu dobrých hráčů. Trenér to má těžký, vybrat těch dvaadvacet nebo třiadvacet z nich.
Jednoho z nich dostanete k sobě do útoku. Kdo to bude?
To vůbec netuším.
A koho byste si přál?
Mně to je celkem jedno. Všichni to jsou kvalitní hráči. Někdo ale bude v první řadě, někdo ve čtvrté. Že to budeme zase my? To nevadí. Jsem rád, že si můžu vůbec zahrát ve čtvrté.
Do Moskvy, navíc před Vánoci, se hráčům obvykle moc nechce.
Já jet chtěl. Pokaždé, když dostanu pozvánku, tak jedu.
Loni jste měl jednu výjimku.
Čekal jsem narození syna. Odřekl jsem kvůli tomu. Jinak jsem ale vždycky rád, když mi přijde reprezentační pozvánka.
Společně s Petrem Kumstátem odehrajete druhý turnaj. Už jste se o něm bavili?
Zatím ne. Nebyl čas. Soustředíme se na extraligu.
Před tím prvním, ve Švédsku, na vás ale vyzvídal, jak to chodí.
To jo. Ptal se. Teď už si ale myslím zvykl.
Mezinárodní hokej a extraliga, to je trochu rozdíl.
Hraje se rychleji, všechno je ve větším tempu.
Vám to ale problém nedělalo. Potřebujete v něčem přidat?
Pokusíme se víc střílet. uvidíme, jestli se nám to povede.
