"Máme to tak každou sezonu. Jednou dostaneme výprask a podruhé je zápas vyrovnanější. Jenže Slavia má zkušené mužstvo, výsledek si pohlídala a dovedla zápas k zaslouženému vítězství," uznal.
Petře, co s vámi dělá, když jedete na Slavii?
Už si z toho děláme srandu. Každý samozřejmě vnímá, že se nám proti ní nedaří, ale na ledě na to člověk zapomene. Nevím, čím to je. Asi shoda okolností... Nám se třeba v minulých letech stejně dařilo na Litvínov. Konkrétní příčinu neúspěchů ale nevidím.
Co třeba přílišný respekt?
Možná, ale podvědomě. Nevím. Mluvím za sebe a mně je úplně jedno, proti komu hraju. Dneska jsme předvedli klasický začátek na Slavii. Prvních pár minut jsme byli lepší, měli jsme přesilovku, ale z první střely dostaneme gól. To si řeknete: Sakra, už zase. A už vás to posadí dolů, Slávka dá druhý gól a je tam, kde potřebuje. Pak si hraje to svoje.
Je Slavia doma opravdu tak silná, jak se říká?
Malé hřiště je jejich obrovská výhoda. Mají silové a dobře bruslící hráče a umí to využít. Mužstvo má dobrý přechod z obrany do útoku. Je proti nim strašně těžké hrát.
Nesnažili jste si brát příklad ze Zlína, který Slavii dlouho trápil?
My hrajeme svůj hokej, neumíme ten styl, který předvádí Zlín nebo Karlovy Vary. Takovou tu dotěrnou obranu. Jsme dost ofenzivně ladění, to ale bohužel znamená, že je otázka času, kdy nám ten systém někde propadne a inkasujeme. My dvě třetiny bez gólu prostě neuhrajeme.
A přesto jste se nebáli, že můžete dostat hodně gólů?
Ne, nebáli. Věděli jsme, že výprask máme za sebou a že druhý zápas je obvykle lepší. Spíš tu naši sérii před utkáním zlehčujeme, protože babrat se v tom nemá cenu.
Asi vám nevadí, že už na Slavii v základní části nebudete muset jet, že?
Mně to určitě nevadí. (úsměv)
Jste rádi, že za sebou máte sérii čtyř zápasů venku?
Rádi, rádi... Ono to je v podstatě jedno. Měli jsme nahrané body, chyběly nám tři na čtvrté místo. A na desáté jsme měli náskok. Jenže venku jsme vyhráli jenom jednou a mezera se začíná ztenčovat. Teď musíme doma dvakrát stoprocentně vyhrát, jinak se budeme bít o postup do play-off až do konce.
Ve slávistické brance se objevil mladíček Furch. Byl jste hodně překvapený?
Nebyl, před zápasem jsme viděli soupisku. Nevím, jestli chytal dobře. Dostal jenom dva góly, tak asi jo. (úsměv)
Cítil jste, že by to mohla být vaše šance?
Určitě si řeknete, že je ten sedmnáctiletý kluk nezkušený a bylo by dobré na něj hodně střílet. Ale v kontrastu s tím, jak má Slávka dobré mužstvo na domácím hřišti, je těžké dostat se do vyložených šancí.
Těší vás alespoň, když se nedaří, že můžete hrát s bratrem v jednom útoku?
Určitě je to příjemné. Když jsme vyrůstali, snili jsme o tom. Po pár zápasech ale nadšení vyprchá, najede to na klasický stereotyp a nevnímáte, že je vedle vás brácha.
A rozumíte si na ledě?
Jo jo, on je typ bojovného hráče, který se obětuje a hraje pro kluky v lajně. Přesně takového s Jirkou Burgrem potřebujeme.
