A jestli i po téhle chvíli někdo z téměř sedmnácti tisíc diváků věřil, že se Pražané dokáží zmátořit, za necelou minutu jejich optimismus zchladil hostující Kristek.
Místo vyrovnání na 5:5 se hokejisté Karlových Varů dostali do dvoubrankového vedení, které už nepustili. Ve finálové sérii už díky tomu vedou 3:1 na zápasy.
Petře, vypadalo to, že jste měl na zakončení spoustu času.
Jo, určitě jsem ho měl. Ale neviděl jsem gólmana, jestli tam náhodou nebude skákat. Prostě jsem puk netrefil úplně přesně.
Proto jste mířil k tyči?
Přesně tak, nechtěl jsem střílet doprostřed branky, protože gólman byl schovaný mezi hráči. Viděl jsem prázdnou branku, ale puk se mi nějak svezl. A šel do tyče.
Co vám pak běželo hlavou, když jste vzápětí dostali gól?
Já jsem to tušil, už když jsem tu šanci nedal. Prostě klasické nedáš, dostaneš. Dostali jsme na 6:4, pak už jsem věděl, že je to hodně špatný.
Bude vás tenhle moment dlouho strašit?
Mě to nestraší už ani teď.
Zapomenete rychle?
Jo.
Myslíte, že to byl zlomový moment zápasu?
Určitě. Vyrovnali bychom na 5:5 a pak už se mohlo dít cokoli.
Jaké byly reakce spoluhráčů?
Teď už se tomu smáli. Co na to mají říct.
Stalo se vám už něco podobného?
Teď si nic nevybavuju, ale je to možné.
Podobně jako ve čtvrtfinále s Vítkovicemi prohráváte 1:3 na zápasy. Máte zase na obrat?
No samozřejmě, kdybych si to nemyslel, tak nemusíme hrát. Série je ještě otevřená. Prohráváme sice 1:3, ale už jsme jeden obrat dokázali. Vary vědí, že to můžeme otočit, my to víme taky.
V čem vás Vary v posledních dvou zápasech zaskočily?
Hrály dobře. Úterní zápas byl specifický, dlouho se hrálo 0:0, pak nakonec vyhrály na nájezdy. A dneska proměňovaly šance, ale my ne.
Je to hodně frustrující být celý zápas pozadu a dotahovat?
Když je to o gól, tak to ještě jde. Jak prohráváte o dva, už je to špatný, protože každá chyba rozhoduje zápas.