Na výrobu speciální pochoutky ze syrové svíčkové dohlíží otec útočníka Michala Supa. Pokaždé ho tým spotřebuje asi čtyři kilogramy. „Vozíme ho na kyblíčky,“ říká Březina. Stačí namazat na topinku, kterých se peče asi osmdesát.
Obvykle „tatarák“ pro hráče kupuje sám kouč Růžička. A když se daří, dopřeje hráčům za odměnu třeba kuřata. Jindy se masové dobroty platí z týmové pokladny.
Rituálů mají slávisté několik. Ty osobní hráči obvykle tají. Pod stropem kabiny v Edenu visí forma na bábovku, jež slouží jako talisman. Hráči chodí na led v neměnném pořadí, jako poslední vstupuje na plochu obránce Pavel Kolařík. A magickou moc má mít i další pochutina z řeznictví pana Supa.
Po každém utkání venku leží na stole v kabině nakrájená sekaná, hořčice a okurky. Tři šišky si Slavia vezla s sebou i do Zlína. Stará se o ně kustod. Ale mnozí hráči na sekanou po zápase ani nemají chuť. Některým se přejedla, jiní nemůžou po zápase jíst. Unavené tělo potřebuje hlavně tekutiny.
A play-off zaměstnává i manželku kouče Růžičky. Ta totiž peče pro mužstvo, které její zákusky snídá v den každého utkání. Připravuje věnečky, tvarohové řezy, bábovku, šátečky. Výběr je pestrý málem jako z nějakého profesionálního pekařství.
V úterý před odjezdem do Zlína posnídali slávisté čokoládové řezy s banánem. Ty pekla paní Růžičková během loňského finále s Pardubicemi. Přinesou i letos Slavii titul?
