Šlégr, jeden z hrdinů olympijských her v Naganu, tak zachránil remízu. "Jak já se modlil, aby se to tam doplazilo!" řekl dvaatřicetiletý bek v šatně, kde se na něj snad každý z týmu vlídně smál. I on zářil.
Vypadáte spokojeně. Nedávná výměna z Vancouveru do Bostonu byla asi požehnáním, že? V prvních pěti partiích jste pobral pět bodů.
Je super, že hraju. Ve Vancouveru jsem seděl. Dohodli jsme se, že to k ničemu nevede.
Když vás pustili na led, nehrál jste zle. Vysvětlili vám, co se jim nelíbí?
Ptal jsem se trenéra, co mám dělat líp. Říkal, že nic. Že dělám všechno dobře, akorát jsem prostě až sedmý obránce. Fakt paráda.
Vzpomněl jste si na Detroit, kde jste předloni také celé play-off čekal na příležitost?
To jo. Jenže tam jsem čekal na Stanley Cup. Ve Vancouveru mě nečekalo nic.
Jak jste se loučil s městem, které považujete za nejkrásnější na světě?
Tam se můžu kdykoliv vrátit. Hokej mám rád. Radši za ním někam půjdu, než bych jenom seděl a trénoval. Na to mám ještě pořád dost času.
Nechal jste tam i manželku s dcerou, že?
Malá Jessi tam chodí do přípravy na školu. A nechci holky tahat po hotelech. Ve Vancouveru se mají dobře. Voláme si, Jessi je teď trochu smutná, ale brzy za mnou na chvíli přiletí.
Jak jste se rozkoukal v Bostonu?
Bydlím v hotelu. Nemám tam ani auto. Kluci z mančaftu mě všude zavezou. Nikde se nepoflakuju. Stačí mi vědět, kde jsou restaurace kvůli jídlu a nějaký obchoďák.
Máte v Bruins nejmladšího kouče v NHL. Jaký je pětatřicetiletý Mike Sullivan?
Chytrý člověk. Mě bere takového, jaký jsem. Takže se zapojuju do útoku. Dává mě na přesilovky, hraju dost.
Máte Stanley Cup, zlato z olympiády. Chybí vám titul mistra světa. Však si vás kvůli v tomu doma v Litvínově všichni dobírají. Přitahuje vás jarní šampionát v Česku?
To víte, že mi to občas někdo připomene. Láká mě to, ale teď o tom nemůžu moc mluvit. Musím se soustředit na práci v NHL.
