"Tak do patnácti let jsme schopní konkurovat, což jsme ukazovali i na turnajích v Čechách. Pak ale přichází zlom, protože od dorostu výš se u nás hraje málo náročných zápasů. Kdo chce jít výš, musí to zkusit jinde," říká dnes třiadvacetiletý hráč. Z Písku se brzy přesunul do Liberce, poslední dvě sezony odehrál převážně v prvoligovém Vrchlabí.
Jak bylo těžké jít tak mladý sám do cizí země?
Zpočátku ano, navíc když jsem do Písku tehdy přišel, přišly záplavy a všechno se zkomplikovalo. Ale věděl jsem, že pokud se chci zlepšit, tak musím odejít.
Proč právě do Čech?
Velkou zásluhu na tom měl trenér Červený, který trénoval právě Jesenici. Navíc my jsme tehdy hráli s reprezentační osmnáctkou B skupinu mistrovství světa a já jsem se tam stal nejlepším střelcem. Někdy v té chvíli přišla nabídka z Čech.
Z Písku jste se ale záhy stěhoval do Liberce. Proč?
Protože si mě všiml trenér Čermák a vytáhl si mě tam k sobě. Trénoval mě dva a půl roku, hodně mi pomohl.
Jak jste si v Čechách zvykal?
Odcházel jsem, když už byl táta jako trenér v Miláně. Máma šla za ním a díky tomu to pro mě bylo jednodušší. Ale stejně to bylo takové divné. V šestnácti poprvé sám, nikdo ti neuvaří a nevypere… Všechno jsem si musel zařídit sám. Ze začátku jsem navíc ničemu nerozuměl, nezbývalo mi, než začít kecat s klukama v kabině. Trvalo mi asi čtrnáct dní, než jsem se rozkoukal. Každému se asi v takové chvíli stýská po rodině a po kamarádech, ale já šel za svým hokejovým cílem.
Už v devatenácti letech jste si zahrál za Liberec extraligu, v té době už jste reprezentoval Slovinsko.
Byly to výborné zkušenosti, hlavně ta liberecká, protože jsem si dokázal, že bych na extraligu měl.
V následujících sezonách jste sice několik startů zaznamenal, ale většinou jste hrál v prvoligových klubech. Neodradilo vás to trochu?
Vůbec ne, stále věřím, že na extraligu mám a že v ní dostanu prostor.
Kde to bude v příští sezoně?
To zatím vůbec netuším, některá jednání probíhají, kde budu hrát, opravdu nevím, ale půjdu tam, kde mi dají šanci.
Před třemi lety jste se v Čechách oženil, je rodina smířená s tím vás následovat?
Určitě by to tak bylo. S manželkou jsme na tom domluveni, malé už jsou dva roky, neměl by to být problém.