"Byl to můj zhruba dvacátý extraligový zápas a rozhodně zatím nejlepší výkon," pochvaloval si dravý útočník Jan Káňa, který si připsal tři kanadské body za dvě branky a jednu asistenci.
Ale zápas pro vás začal zvláštně, že? Srazil jste se se spoluhráčem.
No, srazil jsem se se Strapim (Petrem Strapáčem). Chtěl jsem mu uskočit, ale skočil jsem málo, takže mě srazil. Ale dopad jsem zvládl jako v gymnastice na základní škole. Kluci se mi pak v kabině smáli, protože když někdo skončí při pádu na zádech, říká se mu mechanik. Měl jsem to celou první přestávku.
Na začátku zápasu jste byl dvakrát vyloučen, ty pobyty na trestné lavici dělilo jen 13 vteřin. Nebál jste se, že vám to trenér vyčte?
Když jsem přijel pak na střídačku, trochu jsem se bál. Zaznělo moje jméno a čekal jsem, že trenér řekne, ať si sednu do druhé řady. Naštěstí se to nestalo.
Vy jste se pak dostal více do hry po zranění Vladimíra Svačiny. Užíval jste si to?
Trenér mě pustil místo něj na přesilovku a klaplo nám to s Huničem a Bagrem (Rudolfem Hunou a Jiřím Burgerem). Za to jsem jenom rád.
Předvedli jste parádní gólovou kombinaci. Tu máte nacvičenou?
Nebylo to nacvičené se mnou. Ale kluci to na tréninku cvičí a já jsem při tom bránil. Takže jsem věděl, co budou hrát, věděl jsem, že si mám odstoupit, když se Jirka Burger vyjede nahoru na modrou.
Pak se vám povedla efektní stahovačka, po níž jste skóroval.
Bohudík, že mě ten hráč netrefil, že šel po puku a nemi do těla. Měl jsem skloněnou hlavu, a kdyby to udělal, asi by mě nesli na nosítkách.
