Osmapadesátiletý prošedivělý muž prožívá asi nejdramatičtější týdny života. Ještě v polovině září se coby asistent připravoval s Calgary Flames na sezonu NHL. Pak mu znenadání zavolal Jaromír Jágr a nabídl mu práci v Avangardu, jednom z nejlepších týmů konkurenční KHL.
Fleming přeletěl půl světa, vrhnul se do práce v Omsku a po dvou týdnech viděl, jak jeho nejnadanějšímu hráči přestalo bít srdce. Devatenáctiletý útočník Alexej Čerepanov zemřel během zápasu.
Když Fleming při rozhovoru pro MF DNES seděl ve své kanceláři v omské aréně, v očích se mu chvílemi leskly slzy. Přesto říká: "Ani trochu nelituju, že jsem sem přišel. Snad tady spolu dokážeme něco velkého."
Byl jste někdy jako trenér v obtížnější situaci než teď?
Těžko se mi vyjadřují pocity, jsem v cizí zemi, která má různé zvyky a tradice. Neumím jazyk… Všichni se snažíme být silní, ale někdy to nejde. Jsme psychicky vyčerpaní a přitom po té tragédii musíme odehrát osm zápasů ve čtrnácti dnech.
Takže jste těžší okamžik u hokeje nezažil?
Neměl jsem čas o tom přemýšlet. Jsem na stadionu od sedmi ráno do půl osmé do večera. Když hrajeme zápas tak do jedenácti. Přišel jsem k mužstvu v rozjeté sezoně. Dělali jsme solidní pokroky. A pak přišlo to neštěstí s Alexejem. Ale musíme jít dál.
Byl jste někdy smutnější?
Ne. Každý musíme v životě zvládnout nějaké těžké chvíle. Ale nikdy jsem nezažil nic, co by totálně zdrtilo tolik lidí – jeho blízkých, známých i v podstatě cizích. To člověku bere sílu.
Koučův překladatelKdyž se hokejisté Omsku při tréninku sjedou kolem tabule, na niž kouč Fleming kreslí příští cvičení, jeden hokejista musí dávat zvlášť dobrý pozor. Český útočník Pavel Rosa slouží také jako tlumočník a trenérovy příkazy překládá ruským spoluhráčům. "Při tréninku rád pomůžu," říká. |
"Překládal jsem i o přestávkách mezi třetinami. Jenom při zápase mi to vadilo, to se člověk potřebuje soustředit na hru.Který okamžik byl pro vás v poslední době nejhorší?
Bylo jich opravdu hodně. Už se zdá, že se vracíte do normálního života, ale pak přijde další emocionální vlna.
Myslíte pohřeb, vzpomínkové smuteční obřady, první utkání bez Čerepanova?
Ano. Ale to jsou zdejší tradice a já je respektuju. Traumatická byla i chvíle, když jsem před prvním tréninkem po neštěstí v kabině promlouval k hráčům. Říkal jsem, že nejlíp ho můžeme uctít tím, že budeme dál žít a hrát jako on. S radostí a s nasazením.
Musíme držet pohromadě a znovu začít vyhrávat
Teď asi není snadné někoho v týmu kritizovat, hecovat ho, aby přidal. A přitom zrovna tohle kouč musí dělat, ne?
Pro mě je právě tohle nejsložitější. Musíme držet pohromadě a pochopit, jak je pro klub i celé město důležité dál hrát a vyhrávat. I bez Alexeje.
Asi není pochyb, že se Čerepanov během pár let mohl stát hvězdou NHL. Souhlasíte?
Jistě. Připadal mi skoro jako vyvolený, určitě to byl miláček města. A nejen kvůli talentu, ale i díky své povaze.
Jaký byl?
Veselý – a choval se jako mladý muž. Znal jsem ho jen sedmnáct dní, ale udělal na mě ohromný dojem. Zůstane se mnou až do mého posledního dne.
Jágra jsem ještě takhle dřít neviděl
Hodně času s ním v Omsku trávil Jágr, že?
Jaromír s ním vtipkoval, ale taky mu úplně vážně radil, jak má trénovat, aby byl připravený na přestup do NHL. Alexej ho poslouchal, možná i proto, že Jaromír mu pomáhal zábavnou formou. Nenutil ho, netlačil na něj.
Pomáhá Jágr i vám, když už vás sem pozval?
Jistě. Bavíme se o taktice, o životě, o NHL, o evropském hokeji... Chová se sebevědomě, a přitom s porozuměním. A jak dře! Tak tvrdě makat jsem ho ještě nikdy neviděl. Vytvoří si tolik šancí, že by mohl dávat tři góly za zápas. Jenže teď nám všem chybí pohoda, na ledě je to znát.
Kolikrát jste potkal Jágra, než jste se uviděli v Omsku?
Nikdy jsem s ním nemluvil. Ano, koučoval jsem proti němu spoustu let v NHL, ale poprvé jsme se bavili po telefonu, když mi volal do Kanady, jestli bych nechtěl trénovat Avangard.
To asi musel být legrační moment, ne? Málokdo slyší v mobilu: "Haló, tady je Jágr…"
A já jsem odpověděl: "Jasně, hochu, je fajn, že ses ozval. Ale teď vážně, kdo volá?"
Vy jste vůbec netušil, že se ozve?
Ale ano, měl jsem zprávu, že možná zatelefonuje. Přesto mi to připadalo spíš jako nějaký aprílový vtípek.
Váhal jste s přijetím nabídky z druhého konce světa?
Měl jsem práci v Calgary Flames. Musel jsem si vyřídit vyvázání ze smlouvy. Ale šlo to. Jaromír se ozval v dobrou chvíli, sezona v NHL ještě nezačala.
Víte, kdo mu dal na vás tip? Byl to Tom Renney, jeho bývalý kouč v Rangers?
Asi jo. Vím, že Jaromír mluvil s Tomem. Asi to byl on.
V Kanadě a Americe měl Jágr pověst náladové primadony, která často nehraje pro tým. Připadá vám tak?
Viděl jsem ho na jaře ve Stanley Cupu, Rangers vyhráli po dlouhé době první kolo. A bylo to díky Jaromírovi. Byl to nejlepší hráč, naprosto soustředěný, bojoval. Takový člověk nemůže být pro mužstvo problém.
Přitom v Pittsburghu o něm psali, že je vrahem koučů a že v kabině působí jako rakovina.
Tomu nerozumím. Někteří lidé v NHL asi nepochopili nebo nepoznali jeho povahu. Záleží mu na mužstvu, stará se o ostatní. Klobouk dolů. On, kapitán Svitov a Pavel Rosa mi tu nejvíc pomáhají.
A že se pomoc hodí, když jste tak daleko od domova…
A navíc úplně sám! (poprvé se zasmál)
Stýská se vám po Kanadě?
Ne. Jistě, chybí mi rodina, ale stejně jako Jaromír vůbec nelituju toho, že jsem sem přišel. Snad tady spolu dokážeme něco velkého.
Máte ženu, čtyři děti, pět vnuků. Jak zvládáte roli manžela, otce a dědečka na takovou dálku?
To víte, je to jiné. Mám fotky, hodně si voláme. Ale od příletu jsem v zápřahu, takže je asi dobře, že tady se mnou není moje žena. Byla by pořád sama. Ale později přijede, už se na ni těším.
